Zeman, P. a kol.: Uživatelé drog ve vězení – hodnocení účinnosti terapeutických programů.
IKSP, Praha, 2019, ISBN 978-80-7338-178-3 (celá kniha je volně ke stažení na http://www.ok.cz/iksp/docs/453.pdf)
Od 90. let minulého století je nárůst počtu osob, zasažených návykovými látkami, mezi odsouzenými přicházejícími do věznic pozorovatelný nejen v Evropě, ale i v celosvětovém měřítku. Významné studie odhadují v některých zemích čísla sahající až k 80 % z celkové vězeňské populace. Studie podložené empirickými penitenciárními daty z evaluačních studií efektivity programů pro pachatele trestné činnosti jasně ukazují, že psychopatologicky a kriminálně nenarušené osoby jsou společensky žádoucím směrem ovlivnitelné pouhým absolvováním trestu odnětí svobody a režimovými opatřeními, zatímco osoby s internalizovanými normami a hodnotami kriminální subpopulace a osoby zasažené užíváním návykových látek vyžadují s ohledem na zvýšení šancí na nedelikventní postpenitenciární perspektivu specifickou intervenci. Adiktologická problematika se tak stále více posunuje do středu kriminologického a penologického zájmu. Významné recentní zahraniční systematické studie a meta-analýzy efektivity programů, zaměřených na uživatele návykových látek ve vězeňském prostředí, upozorňují na často značně odlišnou kvalitu těchto nezřídka velmi finančně a personálně nákladných intervencí. Ne vždy se v rámci evidence-based přístupu i při nejlepší vůli podaří prokázat měřitelný pozitivní efekt na participující osoby. Tento fakt pak dokazuje zcela zásadní úlohu evaluačních studií, které pomohou rozlišit dobré a užitečné intervenční programy od těch průměrných či dokonce škodlivých, které vykazují negativní efekt a uživatele v jejich závislostním behaviorálním projevu udržují či jej dokonce prokazatelně zhoršují.
Předkládaná monografie shrnuje hlavní výsledky výzkumu Institutu pro kriminologii a sociální prevenci (IKSP), zaměřeného na zacházení s uživateli drog v českých věznicích, který probíhal od července 2016 do června 2019. Předmětem výzkumu byly především vězeňské terapeutické programy oddílů specializovaných pro výkon trestu odsouzených s poruchou osobnosti a chování, způsobenou užíváním návykových látek („specializované oddíly pro dobrovolnou léčbu“ či „SpO“), a oddílů specializovaných pro výkon ochranného léčení protitoxikomanického („specializované oddíly pro ochranné léčení“ či „SpOOL“). Výzkum se soustředil na podobu těchto programů, jejich rozšíření, fungování a účinnost ve smyslu možných účinků na míru kriminální recidivy po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a na kriminogenní postoje jejich účastníků. Kromě toho se výzkum věnoval též
vybraným charakteristikám populace uživatelů drog ve výkonu trestu odnětí svobody a české právní úpravě zacházení s uživateli drog ve vězení. Hlavním cílem výzkumu bylo zmapovat terapeutické programy zacházení, realizované v SpO a SpOOL, a posoudit jejich účinnost z hlediska kriminální recidivy po propuštění z výkonu trestu a změny kriminogenních postojů u jejich absolventů. K dalším cílům patřilo získat nové kriminologické poznatky o populaci uživatelů drog ve výkonu trestu odnětí svobody v ČR, zmapovat právní rámec zacházení s uživateli drog ve vězení, a ověřit možnosti systematického a kontinuálního vyhodnocování účinnosti terapeutických programů zacházení v SpO/SpOOL. Použity byly standardní metody a techniky kriminologického výzkumu, jako jsou analýza odborné literatury, právní úpravy a oficiálních dokumentů, analýza údajů z databází Vězeňské služby ČR („VS ČR“) a rejstříku trestů, expertní šetření formou polostrukturovaných rozhovorů s vybranými pracovníky specializovaných oddílů, administrace Inventáře kriminálních stylů myšlení PICTS-cz, a statistické analýzy. Při výzkumu bylo postupováno v souladu s obecně závaznými právními předpisy, včetně předpisů na ochranu osobních údajů, a byly respektovány etické zásady vědeckovýzkumné práce.
Vězeňská populace v ČR čítá cca 22 000 osob, z toho je zhruba 20 000 odsouzených ve výkonu trestu odnětí svobody. Z pohledu na statistické údaje, pocházející jak z evidence vězeňské služby, tak z dotazníkových studií mezi odsouzenými, vyplývá, že zhruba polovina vězňů je evidována jako uživatelé drog a téměř 30 % odsouzených podle vlastního vyjádření naplňuje charakteristiky problémového uživatele. To je vysoký podíl a navíc navzdory veškerému úsilí vězeňské služby také určitá část odsouzených pokračuje v užívání drog i ve výkonu trestu (nebo s ním zde dokonce začíná), jak potvrzují i výsledky testování na přítomnost drog v těle mezi vězni. Problém, představovaný vysokým zastoupením uživatelů drog ve vězeňské populaci, je dlouhodobě reflektován na národní i mezinárodní úrovni, a promítá se do nejrůznějších dokumentů strategické, koncepční či doporučující povahy, které se týkají oblastí protidrogové politiky a vězeňství. Význam těchto dokumentů tkví v tom, že bývají ideovým základem pro tvorbu a realizaci konkrétních legislativních i jiných opatření v národním kontextu. O závažnosti a komplexnosti problematiky uživatelů (a užívání) drog ve věznicích vypovídá skutečnost, že se jí zabývají dokumenty, zaměřené na různá témata, zejména drogy, vězeňství, zdravotnictví (opatření proti šíření infekčních chorob, péče o duševní zdraví…), kriminalitu a trestní justici. V Koncepci vězeňství do roku 2025 je drogové problematice věnována samostatná Kapitola VI. Pro oblast zacházení s uživateli drog stanoví Koncepce jako strategický cíl: „Fungující a vhodně provázaný standardizovaný systém účinné odborné pomoci uživatelům návykových látek, motivující k abstinenci nejen ve výkonu
trestu odnětí svobody, ale i po jeho skončení“. Koncepce zároveň reflektuje význam výzkumných poznatků pro naplňování uvedeného strategického cíle. Jedním ze specifických cílů Koncepce je „zajistit dostatečné množství informací a odborných dat z oblasti adiktologie a z oblasti bezpečnosti“, přičemž k nástrojům pro jeho dosažení podle Koncepce patří
„podpora výzkumů v oblasti závislostí a zacházení s uživateli drog ve vězeňském prostředí a ověřování působení a efektivity jednotlivých programů“.
Vězeňská služba ČR realizuje svou protidrogovou politiku prostřednictvím řady nástrojů. Konkrétní úkoly na příslušné období obsahuje Plán činnosti Vězeňské služby v oblasti protidrogové politiky, který vydává ředitel odboru výkonu vazby a trestu Generálního ředitelství VS ČR. Ve věznicích a vazebních věznicích realizují protidrogovou politiku VS ČR odborná pracoviště, a to konkrétně poradny drogové prevence, oddíly bezdrogové zóny, oddíly bezdrogové zóny s terapeutickým zacházením, a výše zmíněné dva typy specializovaných oddílů pro uživatele drog (SpO a SpOOL).
Za nejkomplexnější nástroj protidrogové politiky VS ČR lze pokládat právě specializované oddíly pro uživatele drog. Na specializované oddíly pro dobrovolnou léčbu jsou přijímáni odsouzení uživatelé na základě vlastní žádosti, zatímco specializované oddíly pro ochranné léčení jsou určeny pro odsouzené, jimž soud uložil trestní sankci v podobě ochranného léčení protitoxikomanického a jeho výkon nařídil realizovat během výkonu trestu odnětí svobody. Terapeutické programy specializovaných oddílů jednotlivých věznic se navzájem mírně odlišují v závislosti na podmínkách každé konkrétní věznice, jakými jsou např. typ věznice, stavebně technické podmínky oddílu, či personální obsazení. Specializovaný oddíl je součástí oddělení výkonu trestu. Oproti standardnímu výkonu trestu je ve specializovaném oddílu méně odsouzených a na jednoho odsouzeného připadá daleko více fyzického prostoru. Dále jsou oddíly obvykle vybaveny nadstandardním zařízením. Terapeutický tým oddílu tvoří odborní zaměstnanci oddělení výkonu trestu, jimiž jsou obvykle psycholog, speciální pedagog, vychovatel-terapeut, sociální pracovník a vychovatel. Tým je řízen vedoucím oddělení výkonu trestu, za realizaci terapeutického programu po odborné stránce odpovídá tzv. odborný garant terapeutického programu, kterým je psycholog. V rámci terapeutického programu je využíván systém terapeutické komunity pro drogově závislé. Program musí zahrnovat 21 hodin strukturovaných řízených aktivit týdně, z nichž hlavní a obligatorní skupinovou aktivitou je skupinová psychoterapie, na kterou připadá nejméně 1,5 hodiny týdně. Dále bývají zastoupeny skupiny prevence relapsu a další podpůrné aktivity jako pracovní a sportovní činnosti, vzdělávací a zájmové aktivity. Z výkonů drogových služeb jsou to pak zejména psychoterapie, skupinová terapie, individuální a
skupinové poradenství, socioterapie a vstupní zhodnocení stavu klienta. Léčebný program specializovaných oddílů pro ochranné léčení (SpOOL) má dvě složky. První složkou je zdravotní péče, kterou zajišťuje zdravotnické středisko věznice, popřípadě externí lékař. Druhou složkou je pak psychosociální část programu, která je zajišťována buď adiktologem jako součást zdravotních služeb, nebo odbornými zaměstnanci specializovaných oddílů.
Kapacita specializovaných oddílů činí cca 400 míst (cca 300 v SpO a cca 100 v SpOOL). Pokud jde o specializované oddíly pro dobrovolnou léčbu, zájem odsouzených o zařazení na SpO většinou převyšuje jejich kapacitní možnosti. Jakkoli lze předpokládat, že u značné části odsouzených není skutečnou motivací k žádosti o zařazení do SpO touha po léčbě a změně životního stylu, ale příznivější podmínky výkonu trestu oproti standardním oddílům, je zřejmé, že mezi odsouzenými existuje potenciál vysoké poptávky pro účast v programu SpO. Ročně všemi specializovanými oddíly dohromady projde zhruba 700-800 odsouzených. V době výzkumu byly SpO zřízeny v osmi věznicích (Bělušice, Kuřim, Nové Sedlo, Ostrov, Plzeň, Příbram, Valdice, Všehrdy), a SpOOL ve třech věznicích (Opava, Rýnovice, Znojmo). Všechny tyto věznice se do výzkumu zapojily.
Za účelem získání hlubších informací o skutečných podmínkách provozu SpO/SpOOL bylo uskutečněno expertní šetření mezi odbornými pracovníky SpO/SpOOL. Sběr dat probíhal v období od září 2016 do ledna 2017, a to formou polostrukturovaných rozhovorů s odbornými pracovníky specializovaných oddílů všech 11 věznic, v nichž v době šetření byly tyto oddíly zřízeny. Celkem se do rozhovoru zapojilo 22 pracovníků SpO/SpOOL, z toho 17 mužů a 5 žen. Jednalo se zejména o garanty terapeutického programu či jiné odborné pracovníky oddílu. Z hlediska pracovní pozice bylo mezi respondenty 8 psychologů, 7 speciálních pedagogů, 5 vychovatelů-terapeutů a 2 vychovatelé. Rozhovorů se účastnili převážně zkušenější pracovníci – průměrná délka působení na specializovaném oddíle mezi nimi činila 10 let. V průběhu rozhovoru respondenti hodnotili mj. hlavní přínosy pobytu odsouzených na SpO/SpOOL, nedostatky v provozu oddílů a překážky jejich účinnějšího fungování. Respondenty nejčastěji uváděné přínosy účasti odsouzených v programu je možno rozdělit do čtyř kategorií, a to (a) intrapersonální oblast, reprezentovaná přínosy v podobě osobnostního rozvoje, (b) postpenitenciární oblast, zahrnující zajištění následné péče a přípravu na život po propuštění, (c) penitenciární oblast spočívající ve zvýšení kvality života během výkonu trestu odnětí svobody, a (d) přínosy v oblasti interpersonální, týkající se zkvalitnění mezilidských vztahů. Nejčastěji uváděným nedostatkem v provozu oddílu bylo jeho nedostatečné prostorové oddělení od ostatních částí věznice, a stísněné nebo zcela chybějící prostory pro terapeutickou práci. Dále respondenti v této souvislosti zmiňovali nízký počet odborného personálu a jeho přetíženost, fluktuaci a nevhodné chování dozorců, problematické nastavení systému financování, nedostatečné vymezení kompetencí zejména mezi formálním a metodickým vedením oddílu, malé uznání za práci odborného personálu a jeho nízké finanční ohodnocení, či nedostatek vhodného materiálu pro kvalitní edukaci vězňů. Jako hlavní překážka účinnějšího fungování specializovaných oddílů se podle vyjádření respondentů jeví nedostatek odborného personálu na oddílech. K dalším překážkám patří nutnost zpracovávat značný objem administrativní a jiné vedlejší agendy na úkor přímé práce s odsouzenými, příliš přísná pravidla pro schvalování extramurálních aktivit, tlak na naplňování kapacity oddílu z důvodu přeplněnosti ostatních částí věznice, či nedostatečné zajištění psychiatrické péče pro odsouzené.
V rámci empirické části výzkumu byla hodnocena účinnost terapeutických programů, realizovaných na specializovaných oddílech pro uživatele drog. Jako indikátory účinnosti byly zvoleny (a) míra kriminální recidivy po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, během něhož odsouzení program absolvovali, a (b) změna úrovně tzv. kriminálních stylů myšlení u odsouzených v průběhu realizace programu. Volba indikátorů vycházela z poslání a cílů specializovaných oddílů, jimiž podle vnitřního předpisu VS ČR jsou „omezovat a snižovat nebezpečnost a pravděpodobnost recidivy u rizikových pachatelů trestné činnosti vykonávajících trest odnětí svobody a přispívat k ochraně společnosti po jejich návratu do občanského života“, a „posilovat sebenáhled a měnit rizikové postoje, hodnoty, vzorce myšlení a chování odsouzených směrem k sociálně žádoucím formám“.
Analýza kriminální recidivy spočívala ve zjištění míry a struktury kriminální recidivy absolventů terapeutických programů na specializovaných oddílech českých věznic po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, a její srovnání s mírou a strukturou kriminální recidivy po propuštění u odsouzených, kteří program v SpO/SpOOL neabsolvovali. S ohledem na dostupnost dat o kriminální historii konkrétních osob bylo zvoleno pojetí kriminální recidivy jako opakovaného odsouzení za trestnou činnost. Zdrojem dat pro tento účel byly anonymizované sestavy z databáze rejstříku trestů. Pro získání relevantních výsledků bylo třeba sledovat dostatečně dlouhé období po propuštění zkoumaných osob z výkonu trestu – jednalo se tedy o retrospektivní analýzu.
Základní soubor pro analýzu tvořili všichni odsouzení, kteří absolvovali terapeutický program zacházení pro uživatele drog v SpO/SpOOL a byli poté propuštěni z výkonu trestu (vč. podmíněného propuštění) v průběhu roku 2014. Pro účely srovnání míry a struktury kriminální recidivy účastníků programu v SpO/SpOOL s odsouzenými, kteří program neabsolvovali, byly z osob, propuštěných z výkonu trestu v roce 2014, dále sestaveny dvě
kontrolní skupiny. Záměrem bylo získat jednak kontrolní skupinu odsouzených, jejichž vzorec užívání drog by byl srovnatelný s účastníky programu na SpO/SpOOL (tj. intenzivní uživatelé drog), a dále kontrolní skupinu odsouzených, kteří drogy neužívají vůbec či pouze příležitostně. Zdrojem dat pro sestavení kontrolních skupin byly vězeňské databáze VIS a SARPO. Pro účely analýzy se nakonec podařilo získat anonymizovaná data o kriminální historii celkem 688 odsouzených, z nichž výzkumný soubor tvořilo 124 osob, kontrolní skupinu intenzivních uživatelů 278 osob a kontrolní skupinu neuživatelů či příležitostných uživatelů 286 osob. Analyzovány byly záznamy o pravomocných odsouzeních za trestné činy v období od propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v roce 2014 do ledna 2018. U zkoumaných osob tedy byla sledována doba 3-4 let po propuštění. Pozornost byla zaměřena na údaje o výskytu a počtu pravomocných odsouzení (celkem, do 1 roku po propuštění, resp. do 2 let po propuštění), o době od propuštění do prvního následného odsouzení, o počtu uložených nepodmíněných trestů odnětí svobody a ochranných opatření, a o výskytu odsouzení za vybrané druhy trestné činnosti. Pro účely srovnání mezi výzkumným souborem a kontrolními skupinami byly kontrolní skupiny vyváženy podle pohlaví, věku a počtu odsouzení před propuštěním v roce 2014.
Z výzkumného souboru, tedy souboru absolventů terapeutického programu na specializovaném oddíle pro uživatele drog, bylo během prvního roku po propuštění z výkonu trestu znovu odsouzeno 40 %, během dvou let po propuštění necelých 60 %, a za celé sledované období 70 %. Jen necelá třetina účastníků programu tedy po 3 až 4 letech od propuštění z výkonu trestu zůstávala nadále bez dalšího odsouzení. Z hlediska míry a frekvence kriminální recidivy po propuštění z výkonu trestu dosáhli absolventi programu lepších výsledků než kontrolní skupina odsouzených s obdobným vzorcem užívání OPL, kteří programem neprošli. Naopak ve srovnání s kontrolní skupinou odsouzených, kteří mají typově méně rizikový vzorec užívání OPL nebo drogy neužívají vůbec, byly výsledky absolventů programu horší. Statisticky významné rozdíly byly nicméně zjištěny jen u několika málo sledovaných proměnných, a to pouze mezi výzkumným souborem a kontrolní skupinou neuživatelů či příležitostných uživatelů. Pokud jde o strukturu kriminální recidivy po propuštění z výkonu trestu, sledováno bylo pět druhů trestné činnosti – násilná, majetková, mravnostní a drogová kriminalita a trestná činnost páchaná pod vlivem návykové látky (zejm. trestné činy ohrožení pod vlivem návykové látky a opilství). Statisticky významné rozdíly byly zjištěny pouze u majetkové kriminality, a jen mezi výzkumným souborem a kontrolní skupinou neuživatelů či příležitostných uživatelů. Absolventi programu v SpO/SpOOL byli po propuštění z výkonu trestu za majetkové trestné činy odsouzeni významně častěji než
odsouzení z této kontrolní skupiny. V porovnání s kontrolní skupinou intenzivních uživatelů byly výsledky výzkumného souboru lepší, ovšem rozdíly nebyly statisticky významné.
Navzdory některým omezením analýzy umožňují získané výsledky formulaci několika závěrů. Jednoznačně nejlepších výsledků z hlediska kriminální recidivy po propuštění dosáhli odsouzení z kontrolní skupiny tvořené osobami, které drogy neužívají či je užívají jen příležitostně. Ze srovnání dvou skupin intenzivních uživatelů drog vyšli lépe absolventi programu v SpO/SpOOL. I když nejsou k dispozici údaje o dalších potenciálních faktorech, lze usuzovat, že vzorec užívání drog má z hlediska rizika kriminální recidivy po propuštění klíčovou roli. Jakkoli se výsledky absolventů programu v SpO/SpOOL nemusí jevit příliš povzbudivě, je třeba brát v úvahu oslabování účinků programu v době po jeho dokončení a odchodu ze specializovaného oddílu. K tomu dochází jak během výkonu zbytku trestu, kdy často uplyne poměrně dlouhá doba od dokončení programu do chvíle, kdy je jeho absolvent propuštěn na svobodu, tak zejména po propuštění z výkonu trestu, chybí-li náležitá návazná postpenitenciární péče.
Analýza ukázala, že měření kriminální recidivy ve smyslu záznamů o odsouzení po propuštění z výkonu trestu je i v našich současných podmínkách nástrojem potenciálně použitelným pro systematické a kontinuální hodnocení účinnosti specializovaných programů (nejen) pro vězněné uživatele drog. Rozhodně však nemůže být nástrojem jediným a izolovaně používaným, neboť poskytuje pouze dílčí pohled na potenciální účinky programu. Stejnou pozornost jako samotnému měření kriminální recidivy je také třeba věnovat interpretaci jeho výsledků, které je nutné vždy zasadit do kontextu možných limitů tohoto postupu a eliminovat tak riziko vyvození mylných závěrů.
K cílům terapeutických programů na specializovaných oddílech pro uživatele drog patří měnit rizikové postoje, hodnoty a vzorce myšlení odsouzených směrem k sociálně žádoucím formám. Součástí výzkumu proto bylo zhodnocení, jak se uvedený cíl daří na specializovaných oddílech naplňovat. Jako měřítko kriminogenních postojů, hodnot a vzorců myšlení byla zvolena míra tzv. kriminálních stylů myšlení, tedy postojů, přesvědčení a myšlenkových stylů, které udržují a podporují kriminální životní styl. S takovými iracionálními či mylnými přesvědčeními, která mají malou či žádnou oporu v realitě, se lze běžně setkat i u členů nekriminální populace. Mezi pachateli trestné činnosti se ovšem zpravidla vyskytují ve zvýšené míře a jsou silně zvýrazněna. Kriminální postoje a styly uvažování, vztahující se k antisociálnímu a delikventnímu jednání, proto patří k důležitým faktorům při posuzování rizikovosti pachatelů trestné činnosti.
Analýza se zaměřila na zjištění vývoje kriminálních stylů myšlení účastníků terapeutického programu v SpO/SpOOL během absolvování programu, a jeho srovnání s vývojem kriminálních stylů myšlení u odsouzených, kteří program v SpO/SpOOL neabsolvovali. K měření kriminálních stylů myšlení byl použit psychodiagnostický nástroj Inventář kriminálních stylů myšlení PICTS-cz. Jedná se o českou verzi původního nástroje Psychological Inventory of Criminal Thinking Styles (PICTS), jehož převod a standardizace na českou vězeňskou populaci se uskutečnily v rámci dřívějšího výzkumu IKSP. Administraci tohoto testu zajišťovali odborní pracovníci jednotlivých zúčastněných věznic, primárně garanti terapeutického programu – psychologové, kteří byli v administraci proškoleni během přípravného workshopu před zahájením terénní části výzkumu. V rámci workshopu obdrželi pracovníci věznic testový dotazník, formulář informovaného souhlasu s účastí na výzkumu, písemnou informaci o výzkumu pro odsouzené, a písemné pokyny k výběru odsouzených do kontrolních skupin podle charakteristik odsouzených z výzkumného souboru (matching).
Základní soubor pro analýzu tvořili všichni odsouzení, kteří od listopadu 2016 do konce června 2017 nastoupili terapeutický program zacházení pro uživatele drog v SpO nebo v SpOOL. Pro účely srovnání vývoje kriminálních stylů myšlení byly sestaveny dvě kontrolní skupiny. Obdobně jako v případě analýzy kriminální recidivy po propuštění z výkonu trestu měli jednu z nich tvořit odsouzení, jejichž vzorec užívání drog by byl srovnatelný s účastníky programu na SpO/SpOOL, tj. intenzivní uživatelé drog, a druhou odsouzení, kteří drogy neužívají vůbec či pouze příležitostně. Základem pro sestavení kontrolních skupin byly údaje o vzorci užívání drog z vězeňské databáze SARPO. K zachycení vývoje kriminálních stylů myšlení byli účastníci výzkumu testováni dvakrát. Odsouzení z výzkumného souboru vyplnili testový dotazník PICTS-cz poprvé bezprostředně po svém zařazení do programu v SpO/SpOOL (pre-test fáze) a podruhé při ukončení účasti v programu (post-test fáze). Odsouzení z kontrolních skupin vyplňovali dotazník vždy souběžně s odsouzeným z výzkumného souboru, k němuž byli na základě jeho charakteristik přiřazeni (spárováni) při sestavování kontrolních skupin. Celkový počet účastníků výzkumu, u nichž jsme nakonec měli k dispozici validní testové protokoly z pre-test i post-test fáze činil 255 (129 výzkumný soubor, 66 kontrolní skupina intenzivních uživatelů, 60 kontrolní skupina neuživatelů/příležitostných uživatelů).
Poznatky z analýzy ukázaly, že odsouzení při vstupu do programu na SpO/SpOOL vykazují poměrně vysokou úroveň kriminálního myšlení, a to ve všech hodnocených škálách inventáře PICTS-cz. Profil jejich kriminální kognice se podobá tomu, jaký byl zjištěn u vězněných intenzivních uživatelů drog, kteří se programu neúčastnili. Úroveň kriminálního
myšlení odsouzených, kteří drogy neužívají vůbec či jen příležitostně, byla naopak oproti výzkumnému souboru a kontrolní skupině intenzivních uživatelů zřetelně nižší. Z hlediska vývoje kriminálních stylů myšlení přinášejí výsledky analýzy poměrně jednoznačný obrázek. Výzkumný soubor odsouzených uživatelů drog prodělal během účasti v programu na SpO/SpOOL výrazné pozitivní změny ve smyslu statisticky i věcně významného snížení úrovně kriminální kognice. Jinými slovy, během účasti v programu se myšlení a postoje odsouzených celkově upravily tak, že při jejich odchodu z SpO/SpOOL podporovaly pokračování v trestné činnosti podstatně méně, než v jakém stavu byly při vstupu do programu. Výsledky, dosažené výzkumným souborem, vyniknou zejména ve srovnání s kontrolními skupinami. Výzkumné studie opakovaně potvrzují, že pobyt ve vězeňském prostředí bez cílené intervence obecně spíše prohlubuje asociální, resp. kriminální vzorce myšlení. Výsledky, dosažené oběma kontrolními skupinami, tuto teorii podporují. U kontrolní skupiny intenzivních uživatelů drog došlo ve všech hodnocených škálách nástroje PICTS-cz ke zvýšení (tj. zhoršení) úrovně kriminální kognice, u kontrolní skupiny neuživatelů či příležitostných uživatelů se kriminální myšlení „zhoršilo“ ve většině škál. Dosažené výsledky odsouzených z kontrolních skupin byly ve většině případů statisticky významně horší než u výzkumného souboru. Poznatky z analýzy umožňují konstatovat, že měření kriminální kognice lze i v českých podmínkách využívat k hodnocení účinnosti programů zacházení na specializovaných oddílech věznic, a to pokud jde o jejich cíl měnit rizikové postoje, hodnoty a vzorce myšlení odsouzených směrem k sociálně žádoucím formám. Vzhledem k diagnostickému, resp. klinickému potenciálu nástroje PICTS-cz se nabízí i širší možnosti jeho využití při vstupním posuzování odsouzených za účelem zpracování vhodného programu zacházení, při hodnocení plnění programu zacházení apod.
Hlavním zjištěním, plynoucím z našeho výzkumu je, že terapeutické programy v SpO/SpOOL prokazatelně přispívají k naplňování deklarovaných cílů a poslání těchto oddílů. U absolventů programu byla zjištěna významná redukce úrovně kriminogenních postojů a vzorců myšlení. Tento výsledek obzvlášť vynikne ve srovnání s odsouzenými, kteří programem neprocházejí. U těch s obdobným vzorcem užívání drog, jako mají účastníci programu, došlo během výkonu trestu za dobu, odpovídající délce trvání programu, k výraznému zhoršení ve smyslu posílení kriminálního myšlení. Přitom v době, kdy účastníci do programu vstupovali, byly výsledky obou těchto skupin obdobné. Skupina odsouzených, kteří drogy neužívají vůbec či jen příležitostně, měla na počátku sledovaného období úroveň kriminálního myšlení zřetelně nejnižší. Po dobu výzkumu prošla tato skupina méně jednoznačným vývojem, nicméně celkově i u ní převládalo zhoršení. Pokud jde o účinky
absolvování programu na kriminální recidivu, je třeba konstatovat, že míra kriminální recidivy účastníků programu po propuštění z výkonu trestu, ve kterém programem prošli, zůstává vysoká. Při srovnání s hodnotami kriminální recidivy, zjištěnými u kontrolních skupin odsouzených, byly výsledky účastníků programu mírně lepší než u uživatelů drog, kteří program neabsolvovali, a zřetelně horší než u odsouzených neuživatelů. Naměřené rozdíly nicméně většinou nebyly statisticky významné ani co do míry recidivy, ani pokud jde o její strukturu.
Za současných podmínek má práce s odsouzenými uživateli drog na specializovaných oddílech jen omezenou možnost ovlivnit pravděpodobnost jejich kriminální recidivy po propuštění. Není zajištěno, aby propuštění z výkonu trestu navazovalo na dokončení programu. Rovněž dosud není v ČR systémově řešena návaznost postpenitenciární péče na specializované zacházení s uživateli drog během výkonu trestu. Udržitelnost účinků programu specializovaného oddílu při přechodu odsouzeného na svobodu je v současnosti zásadní problém v oblasti efektivity působení na vězněné uživatele drog na SpO/SpOOL. Jinými slovy, program je prokazatelně schopen přinášet žádoucí změny kriminogenních postojů odsouzených, dosud se ovšem nedaří tento efekt udržet a po ukončení programu a odchodu z SpO/SpOOL dochází k jeho vytrácení. Potenciál terapeutického zacházení s odsouzenými na specializovaných oddílech v oblasti snižování kriminální recidivy po propuštění z výkonu trestu je tak z velké části nevyužit.
V rámci výzkumu jsme srovnávali tři skupiny odsouzených – intenzivní uživatele drog účastnící se programu na SpO/SpOOL, intenzivní uživatele drog bez této intervence, a odsouzené, kteří drogy neužívají či je užívají jen příležitostně. Na základě získaných poznatků je možno učinit závěr, že pro riziko kriminální recidivy má zásadní význam právě vzorec užívání drog. Výzkum nebyl zaměřen na hledání souvislosti mezi užíváním drog a pácháním trestné činnosti, přesto ji lze z výsledků dovodit. Odsouzení neuživatelé/příležitostní uživatelé vykazovali jednoznačně nejnižší úroveň kriminálního myšlení a rovněž nejnižší míru kriminální recidivy po propuštění z výkonu trestu. Během programu na SpO/SpOOL se ovšem i u intenzivních uživatelů drog podařilo snížit kriminální kognici téměř až na úroveň neuživatelů. Úroveň kriminogenních postojů a riziko kriminální recidivy u uživatelů drog, kterým se intervence v podobě programu na specializovaném oddílu nedostane, naopak v průběhu výkonu trestu narůstají.
Výsledky výzkumu umožňují formulaci některých doporučení či námětů do budoucna.
Vzhledem k vysokému zastoupení problémových uživatelů drog ve vězeňské populaci a zřejmé vazbě mezi závislostním chováním a opakováním trestné činnosti by bylo v rámci úsilí o snižování kriminální recidivy vhodné zvýšit dostupnost takto zaměřených programů. Samozřejmě při vědomí, že tyto programy nejsou vhodné pro všechny intenzivní uživatele drog ve vězení. Je jistě nutné vycházet z reality omezených kapacit vězeňského systému, resp. resortu justice. Ovšem pokud - zcela oprávněně - ke klíčovým prioritám systému trestní justice patří snižování kriminální recidivy, pak je třeba důkladně vybírat a tyto omezené kapacity směrovat přednostně na opatření, jež k plnění této priority mohou prokazatelně přispívat.
Případný další rozvoj terapeutických programů na specializovaných oddílech pro vězněné uživatele drog však ztratí značnou část svého potenciálu, pokud se nepodaří zvýšit udržitelnost účinků intervence. To se týká jak práce s odsouzenými ještě ve věznici v době od ukončení programu do propuštění z výkonu trestu, tak především návazné postpenitenciární péče, která by měla být nezbytným pokračováním pobytu na SpO/SpOOL. Bez navazující léčby na svobodě je náročná a kvalifikovaná práce s odsouzenými na specializovaném oddíle celkově spíše plýtváním odbornými kapacitami vězeňské služby.
Podstatou fungování specializovaných oddílů je odborná práce kvalifikovaného personálu, zejména psychologů, ale i dalších odborných pracovníků. Samotný pobyt na SpO/SpOOL žádoucí změnu myšlení a chování odsouzených nepřinese – k té je třeba intenzivní práce odborníků, kteří na oddílech působí. Podobně jako na jiných odborných pracovištích platí, že hlavní hodnota specializovaných oddílů je v jejich personálu. Tomu by měl odpovídat přístup k personálnímu zajištění specializovaných oddílů, a to jak co do počtu pracovníků, tak pokud jde o rozvoj jejich odbornosti. Z hlediska počtu odborných pracovníků by minimem mělo být dodržení personálního obsazení, stanoveného vnitřními předpisy vězeňské služby, s tím, že by bylo vhodné, kdyby větší část pracovníků SpO/SpOOL byla určena pouze pro práci na specializovaném oddíle. Práce s uživateli drog, navíc v prostředí výkonu trestu odnětí svobody, klade značné nároky na odbornost personálu. Proto je třeba podporovat profesní vzdělávání odborných pracovníků SpO/SpOOL, přičemž je vhodné klást důraz na specifika léčby závislosti ve vězeňském prostředí. Významným nástrojem pro uchování a rozvoj kvality práce na oddílech je supervize, pro kterou je důležité zajistit adekvátní podmínky.
Pokud by byl zvažován další rozvoj specializovaných oddílů pro uživatele drog jako potenciálního nástroje snižování kriminální recidivy po propuštění z výkonu trestu, měl by být zaveden systém kontinuálního hodnocení výsledků práce s odsouzenými na oddílech. Je
třeba zdůraznit, že takové hodnocení se nemůže omezit na pouhé zjištění míry kriminální recidivy po propuštění. Po ukončení programu působí na jeho absolventa řada faktorů, jež mohou další kriminální kariéru ovlivnit. Pouhý údaj o kriminální recidivě tedy mnoho o skutečné účinnosti programu nevypovídá. Komplexní hodnocení účinnosti programů v SpO/SpOOL musí zahrnovat pokud možno systematické a kontinuální vyhodnocování úspěšnosti plnění jednotlivých cílů programu. Zároveň je třeba pečlivě volit nástroje pro takové hodnocení, aby se zjištěné výsledky skutečně vztahovaly ke kritériím, jejichž plnění má být posouzeno. Nelze ovšem zapomínat na to, že případné pravidelné hodnocení účinnosti programu je třeba koncipovat tak, aby byla minimalizována zátěž, kterou bude představovat sběr a analýza dat pro zaměstnance věznic či na centrálním pracovišti.
Jakékoli evaluační aktivity, zaměřené na účinnost práce s vězni, komplikuje omezená kompatibilita zdrojů dat o odsouzených s dalšími resortními informačními systémy. Obtížné vyhledávání dat zvyšuje nároky, které s sebou nese proces sběru dat pro účely jejich další analýzy. Jednoznačně lze doporučit zavést systematickou a jednotnou evidenci účastníků programu v SpO/SpOOL.
Seriózní hodnocení účinnosti terapeutických programů specializovaných oddílů pro uživatele drog je možné díky tomu, že jsou relativně jasně stanovena kritéria účinnosti v podobě jejich poslání a cílů, formulovaných v příslušném vnitřním předpisu VS ČR. Pokud je zájem o spolehlivé vyhodnocování efektivity trestně-politických opatření, mělo by se to stát pravidlem. V zájmu proveditelnosti evaluačních studií lze proto doporučit, aby již ve stadiu tvorby nového opatření bylo bráno v úvahu, že v budoucnu vyvstane potřeba hodnocení jeho výsledků. Cíle takového nového opatření je z toho důvodu třeba formulovat tak, aby představovaly pokud možno jednoznačná, srozumitelná a v podmínkách ČR měřitelná kritéria úspěšnosti či účinnosti opatření.
