Věznice Znojmo

Nedělní ráno na konci července letošního roku začalo ve Věznici Znojmo stejně jako mnoho předešlých. Budíček, sčítací prověrka, úklid, snídaně a další činnosti stanovené časovým rozvrhem dne. Přesto se pro malou skupinu osmi odsouzených začalo poté odvíjet trochu jinak. Dnes se zúčastní společné vycházky, která je součástí pravidelných tematických vycházek v rámci programu Křesťanská etika pro věřící i nevěřící, za doprovodů zaměstnanců věznice. Vychovatele, pana Mgr. Jaromíra Klempy a kaplanky věznice, paní Mgr. Valentiny Matůšové, Ph.D. Oba se pro dnešní dopoledne stali průvodci naší skupiny. Jeden z cílů pěší výpravy je ukryt v hlubokém lesním porostu zvaném Gránice, přesněji Hradnice. Jde o 14 zastavení Křížové cesty, jak jsou již po staletí zakotveny v křesťanské tradici. Při návštěvách kostelů se často setkáme s vyobrazeními jednotlivých zastavení prostřednictvím nástěnných obrazů. Zde na nás čekalo 14 malých kapliček zasazených do krásné lesní krajiny a také prudké stoupání do příkré stráně vedoucí k dosažení vrcholu. Příběh vykupitele Pána Ježíše Krista se zde v podání paní kaplanky i pana vychovatele, téměř plasticky rozehrál. Od odsouzení na smrt, strastiplnou cestu na vrch Golgotu, ukřižování až po uložení do hrobu. Že nakonec Pán Ježíš zvítězil nad smrtí, již všichni víme. Křižová cesta, jinak také Kalvárie má co říci i lidem, kteří nejsou věřící, či jsou stále hledající. Všichni z nás neseme ve svém životě pomyslný kříž. Musíme se vyrovnávat i s nepříjemnými a těžkými událostmi, které na nás v průběhu našeho života čekají. Místní část města Znojma nazývaná Hradiště se vypíná na vysoké skalní ostrožně nad řekou Dyjí, na dohled od znojemského hradu i proslulé rotundy sv. Kateřiny. Ze tří stran je chráněna prudkými terénními zlomy. Leží na hranicích národního parku Podyjí a nabízí skvělou možnost, jak zpestřit návštěvu města Znojma nebo kde se zastavit během výletu Podyjím.

Hradiště je místem s více než tisíciletou historií. Nabízí cenné architektonické památky, nádhernou přírodu, úchvatné vyhlídky do okolní krajiny a v létě také návštěvu archeologických výzkumů. Prochází jím několik turistických stezek a frekventovaná cyklostezka Podyjím. Po krátkém odpočinku a doplnění tekutin se vydáváme k vyhlídce sv. Josefa a Eliáše. Odměnou za náročný výstup je úchvatný pohled na meandry řeky Dyje na západní straně, na jižní straně se nám otevírá pohled na vyrovnávací přehradní nádrž, desítky městských zahrádek s drobnými stavbami. Poté náš pohled klouže po železničním viaduktu překonávajícím údolí řeky Dyje z konce 19. století, naši pozornost strhává komplex Louckého kláštera s kostelem Nanebevzetí Panny Marie a sv. Václava. Blíže k nám si prohlížíme kostel sv. Mikuláše, rotundu sv. Kateřiny, areál pivovaru, Jihomoravské muzeum či například hodnotnou funkcionalistickou Marešovu vilu projektovanou architektem J. Víškem. Vše si důkladně prohlížíme za pomocí dalekohledu, který slouží k přiblížení pozorovaných objektů. K jednotlivým historickým stavbám podává pan vychovatel obšírné informace. Zajímá se celoživotně o historii i religionistiku a na jeho výkladu je to znát. I proto je zájmový kroužek Lidského poznání ve znojemské věznici tak hojně ze strany odsouzených vyhledáván. Historické postavy, stěžejní události v kontextu doby se při výkladu téměř zhmotňují, dráždí naši zvědavost, představivost a před posluchače kladou nové otázky. Za sebou již zanecháváme vyhlídku obou významných postav Starého a Nového zákona a postupujeme ke kapli sv. Antonína Paduánského. Tento světec je nám bližším po informaci, že mj. se staral za svého života i o vězně a jeho kázání byla vyhledávána tisíci diváky a posluchači. S italskou Padovou měl společné pouze krátký čas svého působení, pocházel z Portugalska. Zajímavosti pro odsouzené je i informace, že ve vrcholném a pozdním středověku se pachatel drobné trestné činnosti překročením Gránického potoka, protékajícího údolím mezi Znojmem a Hradištěm stával dočasně beztrestným. Podléhal jurisdikci probošta kláštera sv. Hyppolita. Pro zúčastněné odsouzené jistě lákavá představa. Ale vývoj se nedá zastavit a tak i tato informace vyvolala vzápětí chápavý úsměv ve tvářích našich odsouzených.  Po Křižovnické ulici se dostáváme ke kostelu a Proboštví sv. Hyppolita s bývalým klášterem. Po dlouhá staletí je v držení a správě našeho jediného církevního rytířského řádu, Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou, který založila sestra českého krále Václava I. sv. Anežka Česká. Vstupujeme do církevního objektu, chvíli se kocháme nástěnnou malbou Nalezení sv. Kříže od významného rakouského malíře pozdního baroka Franze Antona Maulbertsche. Prohlédneme si dvorní trakt bývalého kláštera a vydáváme se k novodobé soše knížete Rostislava, který je dobře znám v souvislosti se státním útvarem Velká Morava i s pozváním bratří Cyrila a Konstantina, kteří počátkem roku 863 n. l. přichází na Velkou Moravu a upevňují zde křesťanství, přináší srozumitelné písmo, slovanskou liturgii. Paní kaplanka Matůšová poutavě o obou bratří vypráví a každý z nás si znovu uvědomí, jaké má rozsáhlé znalosti. Po pár desítkách metrů se seznamujeme s typickým obydlím Slovanů, zhruba v době Velkomoravské říše. Prohlížíme si jednoduchou stavbu, kde materiálem bylo pouze dřevo a došky. Uvnitř obydlí bylo používáno otevřené ohniště. Venku byla ohrada pro kozy či ovce, spalo se na kožených houních. Cestou zpět si povšimneme kaple Panny Marie, zvané Cholerová. To proto, že roku 1832 jí dal postavit tehdejší probošt Florian Lang jako výraz vděku. V té době se blízkým Znojmem šířila obávaná infekční nemoc, cholera. Ze zhruba 6 500 obyvatel Znojma, jich na 600 této chorobě podlehlo. Hradišti, se epidemie zcela vyhnula. Krátká procházka polní cestou nás dovedla do lesního ticha a naše kroky směřují k lesní studánce Samaritánka a stejnojmenné kapličce. Dobrá víla Samaritánka se podle lidové pověsti dobře starala o pramen průzračné vody a užívat čisté vody mohl každý.  Jak už to v lidském životě bývá, časem se majitelem stal bohatý a necitlivý vydřiduch. Začal s vodou kupčit a víla se stáhla a už se lidem neukazovala. Jen vzácně se lidem zjeví a opět rychle mizí. My jsme zrovna tuto parnou neděli na vílu Samaritánku štěstí neměli. Tak snad příště.

Dovolte mi závěrem poděkovat vedení Věznice Znojmo za podporu, které se nám nejen při podobných cestách za poznáním dostává. Již tradicí se staly vycházky s odsouzenými v rámci Nocí muzeí a kostelů, kterých se díky jejich podpoře můžeme pravidelně účastnit.

Mgr. Jaromír Klempa