Věznice Valdice

Asi všichni si uvědomujeme, že letošní rok byl a je poněkud jiný, což se samozřejmě dotklo i  duchovní služby ve Věznici Valdice. Tu reprezentují kaplani ze tří církví - Zbyněk Paviensky z Římskokatolické církve, Aleš Tomčík z Československé církve husitské a Pavel Zvolánek z Církve adventistů sedmého dne.

Pavel Zvolánek k tomuto říká: „Přestože se celá řada aktivit nemohla uskutečnit, přibylo více individuálních rozhovorů s odsouzenými, s jejich rodinami, s mými kolegy. Bohužel ve velmi omezeném režimu, a za dodržování všech protiepidemiologických opatření, se mohly konat mše a bohoslužby církve římskokatolické a adventistů. Duchovní služba nabízí zájemcům doprovázení, sdílení, povzbuzení, studium Bible, etické či kulturní programy.“

Z pohledu kaplana Aleše Tomčíka se letošní rok v zaběhlých aktivitách podstatně nelišil od předchozích období: „Pokračovala tematická skupinová setkávání nad Biblí, společná čtení a modlitby, promítání filmů a diskuse, individuální pastorační činnost především formou rozhovorů. Pro případ konání bohoslužeb místní hudební skupina zařadila do svého repertoáru křesťanské skladby. A nadále byla realizována výuka anglického jazyka, která se stala významnou součástí přípravy odsouzených k jejich uplatnění na trhu práce po propuštění z výkonu trestu. Patrnou změnou byla zvýšená míra obav a úzkostí našich klientů, prožívajících nejistotu z případných dopadů nemoci koronaviru na ně samé nebo jejich blízké na svobodě. Pastorační péče tak byla, krom jiného, určována i potřebou přinést uklidnění v čase "neklidu", a byla individuálně zaměřena na posílení dobré psychické kondice.“

Zbyněk Pavienský tento rok zhodnocuje takto: Někteří vězni jsou odsouzeni nejen k trestu odnětí svobody, ale i k neustálému sledování televize. To by nebyl takový problém, nebýt pandemie Covid-19, která jako hlavní téma opanovala velkou část vysílacího času televizních stanic. Odsouzení, jejichž oči se málokdy odlepily od obrazovky, tak z rukávu sypali čísla testovaných, nakažených a mrtvých. Měli vynikající přehled o teoriích různých doktorů, o reprodukčních číslech a především byli… vystrašení. Při osobních rozhovorech mě přesvědčovali, jak je to venku těžké a velice je překvapoval můj klid. A když jsem jim začal vykládat, že většina lidí žije naprosto normálně, nechtěli mi věřit. Bohužel, na rozdíl od běžných doktorů, si my, lékaři duše, nemůžeme výsledek léčby nijak ověřit. Naštěstí se vždy můžeme spolehnout na starou dobrou naději.

Tradice plurality církví vznikla hned krátce po tzv. sametové revoluci v roce 1989. Duchovní služba se nepřerušila ani během koronaviru, i když samozřejmě setkávání s vězni bylo poznamenáno různými opatřeními. Rozhovory s kaplany jsou v této době pro odsouzené velmi důležité, protože se mohou svěřit se svými obavami někomu, kdo je vyslechne, nesoudí a pomůže jim zmírnit jejich obavy jak o ně samé, tak i o jejich blízké.