Věznice Valdice

V úvodu Víťa Marčík představil osobnost Komenského a nastínil přítomným obsah představení, vyprávěného za pomoci loutek a kulis, které jsou obrazem labyrintu. „Já hrávám Labyrint světa a málokdo ví, o čem to je. Je to příběh poutníka, který prochází světem a hledá smysl života. Provází ho dva, trochu nechtění průvodci, jeden je Všudybud a druhý Mámení. A ti průvodci jsou vlastně v každém nás.“

Strhující silný příběh předávaný jedním hercem, který žije každou vteřinou, aby publiku sdělil své poselství, s kulisami zabalenými v úhledném balíku, loutkami a také písněmi trvající téměř hodinu a půl mělo u odsouzených velký úspěch.

Uskutečnit takovouto akci se spoustou kulis ve vězeňské kapli nebylo vzhledem k vysokému zabezpečení valdické věznice jednoduché, podotkl Pavel Zvolánek, kaplan tamní věznice, který Marčíka do Valdic pozval: „Představení nezměnilo nic na své aktuálnosti, nadčasovosti, přestože od Komenského narození letos uplynulo 430 let. Přál jsem si, aby odsouzení na příběhu poutníka přemýšleli o svém vlastním putování, hledání a také nalézání. Poutník nakonec štěstí a radost totiž nachází, jen překvapivě jinde a jinak, než si představoval. I naše rychlé recepty na štěstí a spokojenost mnohdy k žádné skutečné radosti nevedou, a proto je tolik lidí zklamaných, nebo dokonce za mřížemi.“

Kdo si myslí, že mezi labyrintem a bludištěm není rozdílu, mýlí se, říká Marčík: „V bludišti nemůžete použít oči, v labyrintu ano. Protože když znáte značky, dostanete se bezpečně k srdci, do středu labyrintu i ven. Svět není bludiště, svět je labyrint.“ V labyrintu se ocitl i další kaplan působící ve Věznici Valdice, Zbyněk Pavienský a zástupce vedoucího oddělení výkonu trestu David Vavrinec. Pozvání přijala i ředitelka věznice ve Světlé nad Sázavou Monika Myšičková se svojí zástupkyní, které se s ochotníky, Víťou a jeho synem Jaroslavem, domluvily na možném vystoupení pro odsouzené ženy ve Světlé.