Věznice Světlá nad Sázavou

SVĚTLÁ NAD SÁZAVOU 3. června (VS ČR) – „15 let zkušeností a spolupráce“ se stalo poslední květnový den podtitulem setkání zaměstnanců světelské věznice, zástupců Ministerstva spravedlnosti ČR, Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a Generálního ředitelství Vězeňské služby ČR s dvacítkou představitelů neziskových organizací a probační a mediační služby. Finanční negramotnost, dluhy, exekuce, různé druhy závislostí od drog až po gambling, oběti domácího násilí, nezaopatřené děti a rodiny – to jsou časté problémy, se kterými se vězni neustále potýkají. Ani během výkonu trestu nelze tyto problémy vypustit a nechat jejich řešení až na život na svobodě. S vězni je třeba systematicky pracovat, aby uměli svoje problémy správně pojmenovat a řešit je. To následně přispívá k ochraně společnosti i dalších potencionálních obětí trestných činů. Velkou měrou se na řešení těchto problémů podílí svým poradenstvím právě neziskové organizace či probační a mediační služba. „Spolupráce s těmito organizacemi je důležitá pro správné fungování vězeňského systému a k vytvoření moderního českého vězeňství, “ zaznělo z úst Michala Špejry, ředitele odboru vězeňství, trestní politiky, probace a mediace Ministerstva spravedlnosti ČR. Česká republika se dlouhodobě potýká se složitým začleňováním propuštěných vězňů zpět do společnosti. Nejkritičtějším obdobím jsou první měsíce po propuštění, kdy zásadní roli hraje to, zda má propuštěný vězeň v civilním životě vybudované sociální zázemí a zda i přes záznam v rejstříku trestů nalezne práci, která je jedním ze základních předpokladů úspěšné integrace. Již nyní existují projekty a jsou v plánu i další aktivity, kterými se věznice a neziskové organizace snaží s uvedenými problémy bojovat. Ale jen spoluprací mezi věznicemi a neziskovými organizacemi nelze problémy řešit a to jak z hlediska personální poddimenzovanosti, tak z hlediska toho, že věznice na propuštěné vězně již vliv nemá. Všichni zúčastnění se shodli, že České republice chybí nejen systémové řešení, jak se současnými i propuštěnými vězni pracovat, ale rovněž samostatná koncepce pro zacházení s odsouzenými ženami, které mají svoje specifické problémy i potřeby a nelze na ně ve všech případech aplikovat aktuální koncepci. Cesta, kudy se ubírat, by měla mít komplexní podobu a zahrnovat i další instituce, například úřady práce či městské úřady.