Věznice Světlá nad Sázavou

Adam je bývalým vězněm a členem štafet Yellow Ribbon Run. Býval závislý na drogách, které byly prvotním impulsem k tomu, že se dostal do výkonu trestu odnětí svobody. Kvůli předchozí drogové závislosti dochází do obecně prospěšné společnosti Podané ruce, zabývající se prevencí a léčbou závislostí, ať jsou to drogy či alkohol, léky a gambling. Nyní je Adamovou závislostí posilování. A účast na Yellow Ribbon Run vnímá jako výzvu. Adam: "Jmenuji se Adam a je mi 23 let. Nevyrůstal jsem na okraji společnosti a nejsem dítě ulice. Naopak. V dětství mě nikdo netýral, vyrůstal jsem v milující rodině a byl vzorné dítě. Na základní škole jsem se dobře učil a také sportoval. Věnoval jsem se atletice a dokonce jsem závodil v běhu na 1500 metrů. Prostě idyla. Všechno se změnilo, když jsem začal studovat na gymnáziu. Nové prostředí, noví kamarádi. A také první cigareta marihuany. Zkusit se má přece všechno a co je na tom, že je člověku teprve patnáct. Jeden joint přece nikoho nezabije. Jenže na večírcích s kamarády u jednoho nezůstalo. Zkoušeli jsme pořád něco nového a netrvalo dlouho a přišly na řadu i tvrdší drogy. V té době skončila i moje domácí idyla. Rodiče se začali hádat a nikdo neřešil, kde tráví večery jejich syn. Až po rozvodu si máma začala všímat, že se mnou něco není v pořádku. To už jsem měl za sebou dvouletou drogovou anabázi a svoji dávku jsem potřeboval každý den. Pod tlakem rodiny jsem nastoupil na léčení. Nechtěl jsem, já přece žádný problém neměl, život s drogou byl přece mnohem lepší a zábavnější. Ale když se k mámě přidala i babička a bratr, šel jsem se léčit, abych jim udělal radost. Po propuštění z léčebny jsem se odstěhoval z domu a znovu jsem se vrhl do drogového dobrodružství. Když teď vzpomínám na další dva roky svého života, připadají mi jako sen, hodně zlý sen. Na základní živobytí jsem si vydělával trestnou činností. Drogy pro mě přestaly být prostředkem zábavy, ale staly se životní nutností. Když jsem nesehnal peníze na svoji dávku, nemohl jsem téměř vstát z postele. Dostal jsem se do začarovaného kruhu. Pak mě dopadla policie a putoval jsem do vyšetřovací vazby. Teprve tam jsem si uvědomil, že takhle zbytek svého života prožít nechci. Na začátku výkonu trestu jsem to měl opravdu těžké, vážil jsem necelých 80 kg a to je při mé výšce 198 cm opravdu hodně málo. Asi tři měsíce mně trvalo, než jsem se vzpamatoval a uvědomil si, co vlastně chci. Věděl jsem, že potřebuji pomoc a že se nesmím ostýchat o ni požádat. Navázal jsem tedy ve výkonu trestu kontakt s rodinou a jako prvotrestaný jsem byl propuštěn na podmínku. Musím docházet na probační službu a také odpracovat soudem nařízené obecně prospěšné práce. Navíc mi soud nařídil absolvovat protidrogovou terapii, na kterou docházím do Centra poradenských služeb ve vězení a po výstupu Společnosti Podané ruce, o.p.s.. Měl jsem štěstí, že se mi podařilo najít práci na expedici. I přesto, že to nebylo zpočátku moc jednoduché, jsem rád, že jsem to zvládl, a k životu, jaký jsem vedl, bych se už nikdy vrátit nechtěl. Našel jsem si volnočasovou aktivitu a tou je posilování. Věnuji se mu opravdu intenzivně, je to taková moje druhá závislost, tentokrát ovšem závislost pozitivní. Účast na Yellow Ribbon Run mi nabídl můj terapeut. Sice už jsem se běhu dlouho nevěnoval, ale teď trénuji a chtěl bych ho zaběhnout v alespoň trochu slušném čase. Beru to pro sebe jako výzvu a také možnost podělit se o svůj příběh. Říct, že, i když se dá člověk na špatnou cestu, vždycky má možnost změnit směr a je jen na něm, kolik úsilí je ochoten obětovat."