Věznice Rapotice

RAPOTICE  15. srpna (Deník) – Spousta práce v zaměstnání i po příchodu „domů“, sebevzdělávání, dokonalý pořádek, kázeň, žádné ostnaté dráty ani vysoký plot či dozorci. Pouze vzdělaný personál, který celý den zajišťuje chod areálu, vyřizuje administrativu a má přehled o každém kroku „obyvatel“. Takový je princip otevřené věznice, která funguje dva roky v Jiřicích ve Středočeském kraji. Nachází se hned vedle klasického vězeňského areálu, jaký lidé znají třeba z Rapotic na Třebíčsku. Dostanou se sem pouze vězni s nejlehčími typy provinění, odsouzení například za drobnější majetkovou trestnou činnost. Recidiva je zatím minimální, v jednotkách procent. Naproti tomu do klasického kriminálu se v Česku podle statistik vrací 70 procent už dřív odsouzených lidí.

A právě Rapotice by se v blízké budoucnosti mohly stát dalším nápravným zařízením, kde by stejný model otevřené věznice mohl vzniknout. „Není to dogma, nelze říct – za rok začneme stavět. Ale myšlenka se osvědčuje a my se rozhlížíme, které další vězeňské areály by byly vhodné pro stavbu stejného typu zařízení. Jde o vizi,“ vysvětlila mluvčí Vězeňské služby ČR Petra Kučerová. Důležité je, aby byl prostor, což rozsáhlá bývalá raketová základna v lesích u Rapotic nabízí. Dále aby byla v okolí práce – lokalita na pomezí Vysočiny a Jihomoravského kraje 35 kilometrů od Brna i tento požadavek splňuje. Vězni, kteří si odpykávají trest v takzvané otevřené věznici, žijí v domcích, kde je několik dvoulůžkových pokojů, sociální zařízení, společenská místnost a kuchyňský kout. Mají stejný režim jako běžný člověk vně nápravného zařízení. Nikdo jim neřídí den, časy povinností si hlídají sami. Odpracují si klasickou směnu v práci, na kterou se dopravují sami, či pro ně firma pošle auto. Vrátí se do věznice, již ohraničuje nízký plot a mají řadu povinností: musejí uklidit, vyprat, vyžehlit, postarat se o zahradu v areálu, o zvířata, absolvovat předepsané kurzy, jako například kurz finanční gramotnosti. Když si splní povinnosti na jedničku, jsou jim povoleny vycházky. Odsouzení odtud neutíkají.

Panuje nulová tolerance alkoholu a porušení předepsaných pravidel. Vše je na principu důvěry, kdo ji ztratí, vrací se zpět do klasického kriminálu bez šance návratu. Do otevřené věznice se nedostane každý, vězni si dávají žádanku, která prochází důkladným posouzením. Jsou sem umisťováni rok až rok a půl před koncem trestu. „Jde o to, že člověka výrazně formuje prostředí, ve kterém se nachází. Tady si odsouzení udržují celodenní pracovní návyky a řád. Nemají pak problém vrátit se zpět do běžného života. Už se nám několikrát stalo, že vězeň dobře pracoval, zaměstnavatel mu nabídl práci po skončení trestu, nabídl mu rovněž ubytování. To už je dobré vykročení do nového života,“ podotkla mluvčí Kučerová. Takový člověk většinou nemívá tendenci znovu krást a nepracovat– zkrátka škodit a neplatit daně. Otevřená věznice nepotřebuje vysokou míru zabezpečení – speciální zeď, dozorce a podobně. To by měly být ušetřené náklady. Jak uvedl mluvčí rapotické věznice Jan Doležal, poslední investicí v Rapoticích byla obora pro zhruba desítku daňků vně střeženého areálu, vznikla před třemi lety. Starat se o zvířata do ní chodí vytipovaní vězni. „Obora by mohla zapadnout do schématu otevřené věznice, pokud by u nás v budoucnu vznikla,“ řekl Doležal. 

Hana Jakubcová