Věznice Rapotice

-        Pane magistře, popište nám v hlavních bodech svoji kariéru u Vězeňské služby České republiky.

Nastoupil jsem k Vězeňské službě (tehdy ještě Sbor nápravné výchovy) 1.8.1977. Začínal jsem jako rotný s jednou stříbrnou hvězdičkou a byl jsem zařazen do eskortní směny. Vykonával jsem činnosti uvnitř věznice, vždy s prakticky zkušeným příslušníkem. Po absolvování nástupního kurzu mě zařadili do strážní směny ve směnném provozu. Po dvou letech služby jsem byl vybrán pro studium na střední odborné škole s maturitou. Studium jsem zahájil v Ostrově nad Ohří, ale po prvním pololetí se škola přestěhovala do Zastávky u Brna (dnes azylové středisko), kde jsem byl do konce druhého ročníku. Poté se škola přemístila do Brna, kde jsem studium zakončil maturitou. Byl jsem zařazen zpět do strážní směny ve funkci zástupce velitele směny (dnes inspektor) a posléze jako velitel strážní směny (dnes vrchní inspektor). Vedením věznice jsem byl vybrán ke studiu na Vysoké škole SNB v Praze, kde jsem po vykonání příjímacích zkoušek nastoupil ke studiu v roce 1986. Po sametové revoluci byla škola zrušena po vykonání šestého semestru, tedy třetího ročníku a já se vrátil do věznice na funkci, ze které jsem odešel před studiem. Po prověrkách stanovenými komisemi odešli všichni vedoucí funkcionáři a na jejich místa byli zařazeni příslušníci z pozic velitelů směn a jejich zástupců. Byl jsem ustanoven do funkce zástupce vedoucího oddělení ochrany a obrany (dnes komisař vězeňské stráže). Po roce vyšlo vládní nařízení, že máme možnost pokračovat ve studiu na civilních školách. Po složení stanovené zkoušky jsem byl zařazen do třetího ročníku dálkového studia na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a po dvou letech studia zařazen do funkce vedoucího oddělení vězeňské stráže. Studium jsem ukončil vykonáním státní zkoušky a získal titul Mgr. Po mimořádné události na oddělení vězeňské stráže jsem prošel zařazením na funkce zástupce vedoucího oddělení vězeňské stráže - pobočka Břeclav, vrchní inspektor eskortní směny ve Věznici Brno, vrchní inspektor na odd. 76N ve Fakultní nemocnici u Svaté Anny v Brně a znovu zpět jako komisař vězeňské stráže ve Věznici Brno a po třech letech vrchní komisař vězeňské stráže. Od 1.ledna 2006 jsem byl ředitelem Věznice Brno ustanoven do funkce 1. zástupce ředitele Věznice Brno - objekt Rapotice. K 1. červnu 2009 jsem ukončil kariéru příslušníka a jako civilní zaměstnanec jsem byl zařazen na pozici právník Věznice Rapotice. Dne 1. října 2012 se ze mě stal sociální pracovník a od 14. listopadu 2012 pracující důchodce. Dne 1. ledna 2020 byla provedena změna názvu pracovní pozice na „pracovník odborného zacházení ve vězeňství – sociální pracovník“.

-        Práci v tomto oboru jste si vybral už jako školák nebo jste chtěl být něčím jiným?

Po ZDŠ jsem nastoupil do učebního oboru stavební zámečník u Vojenských staveb v Brně a po vyučení jezdil přes tři roky po montážích a skončil v dílnách Vojenských staveb v Brně Přízřenicích. V té době jsem se oženil, bydleli jsme u mých rodičů v Jihlavě a měli jeden malý pokoj. Přes týden jsem bydlel na ubytovně v Brně. Když se nám narodila dcera, šel jsem zažádat o přidělení městského nájemního bytu. Můj otec sloužil ve Vazební věznici v Brně jako náčelník finančního oddělení a přemlouval mne k nástupu do služby. Nechtělo se mi znovu do uniformy, ale když jsem se na tehdejším Národním výboru v Jihlavě dozvěděl, že byt dostaneme nejdříve za šest až osm let, tak jsem svolil a nastoupil. Za necelé dva roky mi byl přidělen služební byt, skončilo dojíždění a narodil se nám syn.

-        Když se teď ohlížíte zpět, které pracovní období bylo pro vás nejzajímavější, nebo na které období nejraději vzpomínáte?

Nejraději vzpomínán na období, kdy jsem jako 1. zástupce ředitele Věznice Brno pro objekt Rapotice jezdil do nového místa budoucí věznice, bývalé základny raketového vojska. Po obdržení výkresů budov jsme společně s ekonomickým náměstkem a vedoucím oddělení logistiky plánovali budoucí uspořádání jednotlivých oddělení pro odsouzené i administrativních budov. Moje minulá praxe byla v oddělení vězeňské stráže, to znamenalo nastudovat příslušné předpisy pro zajištění výkonu trestu odnětí svobody a pak již začaly přípravy na rekonstrukci objektu. Stanovit, kde budou mříže, kancelář vychovatele, kde budou mít odsouzení kulturní místnost, šatnu, kuřárnu, kuchyňku a podobně, prostě, aby to vše odpovídalo stanoveným předpisům. Následovalo umístění vězeňské kantýny, návštěvních a výslechových místností, přestavba vstupního objektu s vjezdovým košem, umístění vrchního inspektora, zbrojního skladu, eskorty atd. Z příkazu generálního ředitele VS ČR jsme byli na prohlídce Věznice Odolov, Všehrdy a Kuřim. Vybrali jsme prvních dvacet odsouzených, kteří byli provizorně ubytováni na bývalém zdravotním středisku a strava se jim vozila z Vazební věznice Brno. Až byla celá dokumentace zpracována a schválena Generálním ředitelstvím VS ČR, začalo se v říjnu 2007 stavět. Počet odsouzených se po úpravě jednoho oddělení navýšil na padesát a měli na starosti zejména úklid a údržbu. Po ukončení rekonstrukce byli postupně naváženi odsouzení až do navršení kapacity. Vzhledem k velkému nevyužitému prostoru věznice bylo rozhodnuto o výstavbě další ubytovny pro odsouzené a vše začalo nanovo.

-        Uveďte některé úspěchy, kterých  jste ve své práci dosáhl.

Za svůj největší úspěch považuji získání vysokoškolského vzdělání a dosažení hodnosti plukovník. V době výkonu funkce vedoucího oddělení vězeňské a justiční stráže se novelizovaly předpisy a já jsem sám zpracoval strážní dokumentaci pro celé oddělení, to jsem chodíval ze služby i kolem desáté večer.

-        Kam by mělo směřovat moderní vězeňství?

Teprve po zcivilnění a zařazení na pozici „sociální pracovník“ jsem v přímém každodenním  osobním kontaktu s odsouzenými a vím, že jejich snahou je získat co nejvíce výhod. Ti, co nejsou pracovně zařazeni, tak je pro ně dlouhý den, nemají peníze na nákup a mnohdy nemají po VTOS žádnou perspektivu v civilním životě. I když dostanou všechny nárokové poplatky, tak na slušné živobytí to není a mnohdy začnou znovu páchat trestnou činnost. Dlouhodobě trestaní, co nemají sociální zázemí, si venku neví rady. Sehnat místo na ubytovně je složité, nehledě k platbám za ubytování. Moderní vězeňství by mělo směřovat k zajištění pracovního zařazení odsouzeného, aby měl do začátku dostatek finančních prostředků a mohl si vše zajistit. Zaměstnanců je málo, odsouzených hodně a kvůli rozsáhlé administrativě není prostor se jim náležitě věnovat a vše s nimi projednat a zařídit.

-        Co plánujete po ukončení aktivní pracovní kariéry?

Jsem vdovec, vnoučata jsou už velká, tak se budu zpočátku věnovat procházkám a jezdit po kulturních památkách a do měst, kde jsem ještě nebyl. Taky mám rád návštěvu hradů a zámků, což vnoučata vůbec nezajímá a navíc vnuk již chodí do práce. Poslední dobou mne začíná bavit vaření a v knihovně jsem našel šest kuchařek.

Děkuji za Vaše  odpovědi  a přeji vám za sebe i za celou Věznici Rapotice, ať si důchod v plném zdraví a aktivitě užijete co nejdéle a doufáme, že se na nás, na Vaše spolupracovníky, přijdete někdy podívat.