Věznice Příbram

Samotný ceremoniál byl jednou z akcí, které se v letošním, pro Věznici Příbram důležitém roce, za účelem důstojného oslavení jubilea, průběžně konají. Řečníci z řad hostů zdůrazňovali důležitost spolupráce s věznicí v rámci regionu, vyjadřovali podporu pracovníkům při vykonávání namáhavé a mnohdy i společensky nedoceněné práce v rámci, které je důležité si ve svém osobním morálním kodexu udržet zásadu humanity, také ocenili odpovědný přístup zaměstnanců a příslušníků k jejich specifické práci či službě.

Přítomným byla formou prezentace připomenuta historie a důležité momenty z existence zařízení, které se z pracovně nápravného tábora rozvinulo za sedm desítek let do věznice úspěšně rozvíjející moderní trendy vězeňství.

Krátké shrnutí vysvětlující vznik a vývoj věznice:

Historie vzniku věznice nás vede do 50. let minulého století, kde její vznik úzce souvisí především s místními geologickými podmínkami spojenými s výskytem uranové rudy. Věznice od této doby až po současnost prošla celou řadou zásadních změn, z nichž nejdůležitější vám v toku času chceme níže představit.

Začátkem 50. let byl na Příbramsku proveden intenzivní geologický průzkum, který prokázal bohatá naleziště strategické uranové rudy a za účelem hlubinné těžby se v květnu roku 1953 zřizuje vězeňské zařízení „Nápravně pracovní tábor Bytíz“, jehož název byl odvozen od nedaleké obce.

Ubytování vězňů zde bylo uskutečňováno především v narychlo postavených celodřevěných přízemních ubytovnách, kde každá měla cca 10 ložnic, přičemž kapacita ložnice činila až 20 osob. Ubytovací kapacita se v této době blížila k hranici 2000 osob. Pro vytvoření srovnávacího náhledového kontextu zde uvádíme, že v prosinci roku 1956 zde bylo umístěno 1894 vězňů, což je téměř o tisíc osob více, než je současná kapacita věznice. 

Převážná většina vězňů pracovala v uranových dolech, další část na výstavbě občanských objektů pro obyvatele města Příbrami a také v rámci vnitřní režie věznice.

Již od počátku byl vyvíjen tlak na vysoké pracovní výkony odsouzených, kdy zejména v první polovině 50. let byly pro těžbu vytvořeny pouze jednoduché podmínky. Lze uvést, že pro získání uranové rudy bylo především využito množství lidské síly bez výraznějšího použití moderního dobývacího zařízení. Toto ve svém důsledku vedlo k mnohým tragickým úrazům a těžba často zanechávala u pracujících v podzemí výrazné zdravotní obtíže. Daň za těžbu uranové rudy tak nesli nejen vězni, ale i civilní pracovníci, kteří rovněž v podzemí pracovali. Samotné metody těžby se již od konce 50.let postupně modernizovaly a zkvalitňovaly, ale hlubinné dobývání uranové rudy vždy představuje těžkou a nebezpečnou práci.  

Z pohledu sklady vězňů se ve vězeňském zařízení Bytíz nalézali nejen odsouzení za kriminální trestnou činnost, která se ostatně vyskytuje i v současné době, ale rovněž zde bylo uvězněno i větší množství osob, které považujeme za politické vězně.      

K zásadním změnám dochází v polovině 60. let, kdy tehdejším socialistickým Československem byla závazně přijata většina mezinárodních pravidel, které určovaly způsob zacházení s vězněnými osobami. V tomto období rovněž dochází k postupné výstavbě i modernizaci ubytovacích kapacit a ve věznici (tehdy již Nápravně výchovný ústav Příbram), bylo započato s reedukační činností, která se však soustředila především na oblast kolektivní převýchovy. Základním pilířem bylo sice pracovní zaměstnávání, ale s příchodem využívání moderní techniky vyvstal požadavek na zvyšování kvalifikace a profesního vzdělávání odsouzených prostřednictvím učňovského školství (hornické a strojírenské profese) realizovaného ve věznici. V počátku 80. let uplynulého století dochází k útlumu těžby uranové rudy a z tohoto důvodu se odsouzení v postupně zvyšujícím počtu pracovně využívají při výstavbě objektů občanské vybavenosti i v dělnických, převážně strojírenských profesích v dnes již zaniklých národních podnicích.

Po roce 1989 zpočátku zajišťovala věznice výkon trestu odnětí svobody především pro odsouzené muže zařazené do II. nápravně výchovné skupiny (později v souvislosti se změnou zákona do typu věznice s ostrahou). Po zavedení reforem, které byly cíleny k návratu humanistického pojetí vězeňství, byl ve věznici v čím dál vyšší míře kladen důraz na efektivní resocializační zacházení s odsouzenými. Od roku 2000 byl ve věznici ustálen typ s ostrahou, v němž byla zřízena oddělení pro odsouzené vykonávající trest ve věznici s dozorem 
a s dohledem.

 Současnost věznice

V současné době je profilací Věznici Příbram určen typ s ostrahou, kde vykonávají trest odnětí svobody odsouzení muži v nízkém, středním a vysokém stupni zabezpečení. Z důvodu efektivnějšího reedukačního působení v rámci diferencovaného zacházení je ve věznici zřízen nástupní oddíl, výstupní oddíl, bezdrogové zóny s terapeutickým i standardním zacházením, specializovaný oddíl pro odsouzené s poruchou osobnosti a chování způsobenou užíváním návykových látek, oddíl nekuřácké zóny, krizový oddíl, uzavřený oddíl a standardní oddíly, kde se umisťují odsouzení dle dalších specifik (oddíl pracujících odsouzených, oddíl nepracujících odsouzených apod.). Za účelem profesního vzdělávání odsouzených bylo v roce 2021 opětovně zřízeno školské vzdělávací středisko.

Aktuální normová ubytovací kapacita Věznice Příbram činí 868 odsouzených, přičemž tato kapacita je dlouhodobě překročena. Pro zajištění stanovených úkolů má věznice přiděleno celkem 332 tabulkových míst pro pracovní a služební poměr, a proto patří mezi významnější zaměstnavatele v Příbrami a jejím okolí.

Po architektonické stránce se z původního vězeňské zařízení zřízeného v 50. letech do současné doby nedochovalo téměř nic a z tohoto důvodu Věznice Příbram nemá žádnou stavební historicky prezentující dominantu jako např. věznice Mírov, Plzeň či Valdice. Ve svém vývoji byla věznice totiž postupně dle svého zaměření upravována, významné stavební rekonstrukce a výstavby byly uskutečněny především po roce 2000. K nejvýznamnější investičním akcím posledních let patří výstavba víceúčelových hal, kotelny, zateplení ubytovacích a pracovních prostorů, celková rekonstrukce kuchyně a technického zázemí autoparku, rekonstrukce vnějšího i vnitřního zabezpečení apod.