ZUŘIVEC
Zuřivec je animovaný film o rodině malého chlapce, který je svědkem násilí otce na matce. Zobrazuje svět vnitřního prožívání dítěte a vyvolává velmi silné emoce. Jedná se o norský film, který je používán pro práci s dětmi i dospělými, pro školení o násilí a v terapii obětí i násilných osob.
Cílem programu je vytvoření náhledu problémového chování a příčin a souvislostí tohoto chování, které vedlo cílovou skupinu odsouzených k páchání násilí nebo násilné trestné činnosti. Hlavní poselství animovaného filmu Zuřivec zní: „Odpovědnost za násilí má vždy ten, kdo se ho dopouští.“ K tomu, aby se kruh násilí zastavil, je třeba nejen pracovat s těmi, kteří jsou mu vystaveni, ale také s těmi, kteří se ho dopouštějí. Hlavním cílem práce s osobami, které páchají násilí, je trvalé ukončení jejich násilného chování, což znamená bezpečí pro násilím ohrožené osoby.
„Velká část odsouzených sama nějaký druh násilí v mezilidských vztazích zažila, ale neumí ho zpracovat. Mají zkušenosti s násilím na sobě – fyzickým, sexuálním, psychickým, cokoliv si dokážete představit. Jsou zranitelní, ale nevidí problém v sobě – mezi tím, co se dělo jim samotným a co nyní dělají lidem v okolí.“ říká Václav jiřička, hlavní psycholog
Film otevírá mnoho otázek, proto nesmí být aplikován samostatně, ale v rámci jiného programu, který trvá v krátké verzi 3 měsíce, v dlouhé i rok. Odsouzení se zabývají tématy z filmu, a to vždy v terapeutické skupině. Mají tak dostatek bezpečí a času vyřešit to, co jim film pomůže otevřít.
Dětem se ale nic nestalo…
Probíhá-li v rodině násilí a děti nejsou jeho přímými oběťmi, jejich prožívání se většinou neřeší. Domácí násilí ale má závažné negativní dopady na děti vyrůstající v rodinách, ve kterých k němu dochází, a to i tehdy pokud jsou „pouze“ jeho svědkové. Tyto děti zažívají výrazné pocity strachu, opuštěnosti a viny. Typické je, že si kladou násilí za vinu, jsou vnitřně přesvědčeny, že to, co se děje, je pouze v jejich rodině a bojí se o násilí a o svých pocitech s kýmkoli mluvit. Právě vina byla tak silným tématem v terapeutické skupině dětí, které zažily domácí násilí, že se stala podnětem pro napsání knihy a poté natočení filmu Zuřivec. Pomocí filmu lze pracovat jak s dětmi, tak i dospělými, aby uměli situaci pochopit a násilí vhodnými prostředky zastavit.
Příběh Zuřivce vychází z dlouholeté terapeutické praxe norské organizace Alternative to Violence (ATV - Alternativa násilí), která se zaměřuje na práci s osobami, které se dopouštějí násilí a dospělými a dětmi, které jsou vystaveny násilí v rodinách.
Při vícenásobném zhlédnutí filmu si všímáme nových poznatků a poselství filmu, které jsme při první projekci nevnímali. Film ukazuje všechny perspektivy násilí. Ukazuje, že není možné při spolupráci nebo v terapii mít za cíl hledat pravdu a také jak může být náročné s násilím pracovat a spolupracovat napříč institucemi.