Věznice Pardubice

Cílem programu bylo u zúčastněných podpořit osobnostní růst a cestou sebereflexe nalézt vnitřní rovnováhu, pomocí meditace a modlitby pak zklidnění. Od rána od 6 hodin, tedy od budíčku až do večerky, která byla ve 21,45 hod., měli odsouzení o program postaráno. Každodenní součástí byla meditace, vlastní reflexe, osobní pohovory, bohoslužba a další činnosti. Specifické bylo vytvoření prostředí pro program, neboť odsouzení byli umístěni samostatně na celách na samostatném oddílu tak, aby se vzájemně nerušili. Během dne se pak individuálně setkávali s hlavní lektorkou, měli společný oběd a společnou reflexi dne. Podmínky a pravidla byly stanoveny tak, aby bylo zachováno ticho. Základem byla povinnost mlčení po celou dobu trvání projektu, samozřejmě při zachování všech zákonných práv účastníků. Vedoucí lektorka byla po celou dobu (mimo nočního klidu, osobního volna) přítomna. Na základě psychospirituální terapie vedla účastníky k vnitřní sebereflexi. Individuálně probíraná témata se týkala např. sebepřijetí, sebepoznání, sebereflexe, oblasti motivační, utváření postojů a vztahů. Společně pak byly realizovány komunitní setkávání, meditace, modlitby a bohoslužby. Mezi specifické podmínky tedy patřilo hlavně ticho a mlčení, samota či pevný řád.

Ze slov lektorky, kaplanů i odsouzených byl společně strávený týden velmi obohacující, poučný. Při ukončení programu, na dotaz, zda by někdo byl schopen říct jedním slovem, co pro něj znamenalo absolvovat tento program, jeden účastník velmi upřímně a přesvědčivě odpověděl: „Naděje!“                                                                                                           zuj