Věznice Pardubice

Building Bridges je evropský projekt, který se zaměřuje na vytváření mostů mezi pachateli a oběťmi trestných činů. Program je prospěšný jak pro pachatele, tak pro oběti trestných činů. Základem jsou myšlenky restorativní justice. Projekt má pozitivní dopad na oběti i na pachatele, kteří vidí za trestným činem skutečného člověka, kterému někdo ublížil, nikoliv jen paragraf, slyší jeho pocity a prožívají s ním jeho utrpení. Oběť zase vidí zranitelnost pachatele, přestává si ho démonizovat a může mu říci, co cítí a osvobodit se od svých traumat, či osvobození nastartovat.

Jedním ze základních prostředků zacházení s odsouzenými je konfrontace s okolnostmi, spouštěcími mechanismy a souvisejícími faktory spáchaného trestného činu a posilování sebenáhledu na něj. V restorativním dialogu se po dobu 8 týdnů setkávali oběti a pachatelé za přítomnosti facilitátorů uvnitř věznice, anebo kvůli protiepidemickým opatřením setkání probíhala i přes SKYPE. Jednalo se o nesouvisejících 6 odsouzených a 6 obětí. Témata jako přijetí odpovědnosti za trestný čin, rozpoznání falešné viny (oběť potřebuje odpověď na otázku „Proč zrovna já?!“, má pocit, že něčím zločin zapříčinila), fyzická a psychická traumata. Snažili se vzájemně pochopit, co ke zločinu vedlo, proč se stal právě jim, nebo co vedlo pachatele k tomu, že jednali tímto způsobem. „Je to pro mne velké vítězství, tohle zvládnout.“ říká jeden z odsouzených. Další pak dodává: „Neuvědomil jsem si dřív, že nejde jen u obětí o náhradu škody. Nahradím plno věcí, ale když jsem provedl loupež, nějak jsem nevěděl, že ublížím i psychicky.“  

Dne 19. dubna 2022 proběhlo závěrečné vyhodnocení projektu a shrnutí veškerých informací. Přítomna byla média, zástupci neziskových organizací, které se zabývají obětmi, ale i státních organizací jako Probační a mediační služba. V rozpravě o projektu se zapojovali všichni přítomní. Ti, kteří si to prožili, sdělovali své pocity, poznatky, svá uvědomění si, ostatní pak své názory na projekt a na slova, která zatím byla řečena. „Do projektu jsem šla po 20 letech po tom, co jsem se stala obětí. Uzavřela jsem to v sobě. Nikdy jsem to nikomu neřekla. Tohle je cesta, která mi mohla pomoct.“ říká jedna z obětí.  „Dalo mi to něco, co jsem měl pochopit už dávno.“ říká odsouzený. Jiný zase sděluje: „Ta cesta pro mne znamenala rozvoj. Nedokázal jsem předtím poslouchat, vnímat slova. Nyní již obsah slov chápu, umím si pod nimi něco představit. Bylo to jedinečné.“ „Tady jsem dokázala najít tu lidskost.“ říká jedna z obětí.                                                                                                    zuj

Reportáž z Věznice Pardubice zde a zde.