Věznice Pardubice

„Když byl v roce 1885 vydán ve vídeňské říšské radě zákon o zakládání zemských donucovacích pracoven, byl dán v Pardubicích podnět k využití tohoto zákona ve prospěch města. Pilným úsilím některých spolků, obecního a okresního úřadu, byl dne 5.ledna 1888 projeven na českém zemském sněmu souhlas se zřízením pardubické donucovací pracovny pro 400 káranců a do zemského rozpočtu vložen potřebný peníz 380.000 zlatých. Město dalo u Židova bezplatně 200 korců pozemků pro staveniště a stavba byla provedena v letech 1889 - 1891. Pardubická zemská donucovací pracovna zahájila pak svou blahodárnou činnost ku dni 1.října 1891 a byla ustanovena pro 500 káranců.“ (Národní politika příloha ze dne 16. října 1941) 

V donucovací pracovně se soustřeďovali právě propuštění i znovu zadržení bývalí vězni. Především šlo o ty, u nichž nebylo možné po propuštění hned očekávat, že se budou nadále živit řádnou prací, nebo se u nich mohou znovu projevit sklony k násilnostem. Záměrem pobytu v nápravném zařízení bylo propuštění lidí natolik ovlivněných, aby si zvykli a byli sami schopni živit se poctivou prací a žít trvale řádným životem. Tato donucovací pracovna byla vyhrazena výhradně pro nápravu provinivších se mužů. Jen pro zajímavost např. dne 30. dubna 1930 dosahoval jejich počet 336. Staralo se o ně pět úředníků a 49 dozorců. Denní finanční náklad na jednoho provinilce činil 13,03 korun a z této částky připadlo 3,89 koruny na stravování. 

První ženy, kterých bylo 40, byly do zemské donucovací pracovny umístěny již v roce 1948. Následovaly další ze zrušené donucovací pracovny v Ruzyni a vznikla trestní věznice pro ženy, která byla od roku 1950, kdy vstoupil v platnost nový trestní zákon, zvláštním útvarem nápravných zařízení. Věznice procházela vývojovými etapami - Trestní a vězeňský ústav a nápravné zařízení, Nápravně výchovný ústav, Ústav pro výkon trestu a Věznice Pardubice. Od roku 1959 zde byly umisťovány i mladistvé ženy. Až do vyhlášení amnestie prezidenta republiky v roce 1990 byly v objektu tehdejšího nápravně výchovného ústavu umístěny odsouzené ženy zařazené do I. a II. nápravně výchovné skupiny. Součástí komplexu byl i ústav pro výkon trestu odnětí svobody mladistvých dívek a po určitou dobu také pobočka pro místní výkon trestu odnětí svobody odsouzených mužů zařazených do I. nápravně výchovné skupiny, kteří zde vykonávali údržbářské a stavební práce. Po roce 1990 zde byly umístěny i ženy v III. nápravně výchovné skupině a bylo zřízeno i oddělení pro výkon vazby žen z východočeského regionu.  

Od roku 1994 v souladu s novelizací Zákona o výkonu trestu Věznice Pardubice zabezpečovala výkon trestu odnětí svobody odsouzených žen, mladistvých žen, zařazených do všech 4 typů věznic (A dohled, B dozor, C ostraha, D zvýšená ostraha), odsouzených mužů v typu věznice s dozorem a současně zde byl až do roku 2002 zabezpečován výkon vazby obviněných žen ze spádových okresů. V rámci jednotlivých typů věznic zde byla zřízena i specializovaná oddělení - s poruchou duševní a poruchou chování a odsouzených trvale pracovně nezařaditelných. 

V souvislosti se zprovozněním Věznice Světlá nad Sázavou došlo postupně k vymístění všech odsouzených žen z Věznice Pardubice. V listopadu 2000 odjela první hromadná eskorta. Přeměna ženské věznice na mužskou trvala prakticky 4 roky. Odsouzené ženy byly přemístěny ještě do Věznice Opava a Vazební věznice Prahy Ruzyně do zvláštního oddělení v Řepích. Poslední eskortou dne 6. května 2004 v 10,04 hodin se uzavřela dlouhá historická etapa.

Dnes je věznice profilována pro výkon trestu odnětí svobody odsouzených s ostrahou s nízkým, středním a vysokým stupněm zabezpečení. Ve věznici jsou dále zřízeny specializované oddíly pro výkon trestu odsouzených trvale pracovně nezařaditelných ve středním a vysokém stupni zabezpečení a zvláštní oddělení pro výkon trestního opatření odnětí svobody mladistvých.  zuj