Věznice Pardubice

Součástí aviatické pouti byla 3D stage, na které probíhal pozemní program. Svou první dynamickou ukázkou otevřela tuto scénu Vězeňská služba ČR. Příslušníci ENO z Věznice Pardubice a Věznice Mírov během dvou dní celkem čtyřikrát předvedli divákům, na co vše jsou připraveni, jaké situace musí umět zvládnout, ať se jedná třeba o přepadení eskorty nebo nepokoje na vycházkovém dvoře.

Zájem byl i o stanoviště vězeňské služby, kde bylo plno věcí k vidění. Vybavená cela, oblečení mladistvých i dospělých odsouzených, uniformy příslušníků či šaty příslušnice, v televizi ke shlédnutí náborové video, ale i průřez aktivit zaměstnanců VS ČR, prostory ve Věznici Pardubice. Samostatnou kapitolou pak byly nebezpečné a nepovolené předměty, drogy a kde je možné je nalézt, zajistit. Porovnání pod dozorem dělaných výrobků s těmi nepovolenými, bylo také ve velké pozornosti nejen dětí, ale i dospělých, jakož i výstroj a výzbroj příslušníků. Nechyběly ani společné fotografie s příslušníky zásahové jednotky. 

Jelikož se vězeňská služba zapojila i do dětského dne s aviatickou poutí, plno dětí ve stánku VS ČR plnilo úkoly. Hodit správně do věznice, trefit se do toho správného okna, není pro leckteré jednoduché. Pak děti skládaly puzzle nebo kostičky, které vyrobili odsouzení na terapeutickém centru věznice. U kostiček, podle obrázku, který se zrovna skládal, se také diskutovalo. Znak VS ČR, znak města Pardubice, eskortní vozidlo, cela s vězněm, donucovací prostředky a ostnatý a žiletkový drát bylo inspirací pro navázání hovoru i s rodiči. Některé to zaujalo natolik, že přešli k personalistům a ptali se na podmínky přijetí do služebního nebo pracovního poměru. Ještě se nechat zavřít do „katráku“ nebo autobusu, zaklapnout mříž a vyfotit se.

I když v sobotu pršelo a návštěvníků bylo méně, o to více pak byla náročná neděle, aviatická pouť se vydařila. Ke konci programu přišel do stánku VS ČR tatínek se synem a říká synovi: „Podívej, tohle jsou policisté.“ Klučina na něj chvilku koukal a pak mu odpověděl: „Ale tati, tohle nejsou policisté.“ „Ale ano, jsou to policisté.“ už trochu s důrazem sdělil otec. „Ne, tati, nejsou, to jsou příslušníci z věznice. Ti nám ukazovali tu střílečku a toho psa.“ Děkujeme, že i nová generace hají „naše barvy“.                                                                                             zuj