Věznice Ostrov

V měsíci srpnu 2015 byla vyslána psycholožka Věznice Ostrov PhDr. Kateřina Kasenčáková a následně v září pak i speciální pedagog Ing. Luboš Svoboda na studijní cestu do věznic Vězeňské služby Norska, aby zde získali poznatky o možnostech speciálně výchovné práce v jiném vězeňském systému. Za zmínku úvodem stojí skutečnost, že recidiva je v jejich zemi pouhých 17 procent. Jak to tam tedy vlastně vypadá? Můžeme hlavně konstatovat, že kolegové v Norsku mají velmi dobře nastavený systém, kterým je výchova – vzdělání – zaměstnání:

• Každý odsouzený musí pracovat se svojí osobností, musí pracovat se svými riziky hned od samého začátku nástupu trestu. Je-li problém během výkonu trestu, hned je na to reagováno povinnou účastí v programu (odsouzený po užití návykových látek si např. může vybrat zda přijde o výhody a nebo nastoupí cílený program na závislosti)
• Každý odsouzený (nemá-li kvalifikaci) se musí vzdělávat a rekvalifikovat. Je-li připraven pro výkon pracovních činností, jde do procesu
• Má-li odsouzený kvalifikaci, pak musí pracovat
• Chybí-li jedna složka programového zacházení, tak soud zpravidla nepovolí podmíněné propuštění
• Pro naplnění je dostupnost programů, vzdělávacích aktivit – včetně rekvalifikačních kurzů a následně pracovních příležitostí ve VT.

1. den - návštěva Věznice Ila (vazební věznice a věznice se zvýšenou ostrahou a detencí)

Uvítání proběhlo v nádherném prostředí vězeňské kaple, kde nás přivítali Knut Anderson - principal officer (vedoucí oddělení pro vzdělávání, pracovní uplatnění a programů speciálního zacházení) a Birthe Hagenes - program officer (pracovních v oblasti programů speciálního zacházení). Jak jsme byli seznámeni a mohli si ověřit ve wikipedii, Ila je vězením pro koluzní vazbu a pro nebezpečné vězně. Nachází se v Bærum, obci v kraji Akershus, mimo území hlavního města Oslo v Norsku. Ila byla z většiny postavena v období od roku 1937 do roku 1939 a byla dokončena v roce 1940, tehdy to byla ženská věznice. Když na Norsko zaútočilo a následně i obsadilo nacistické Německo ve druhé světové válce, věznice byla použita jako koncentrační tábor pro 5000 mužů. Věznice sloužila pro věznění hlavně Norů, kteří byli v politické opozici vůči německým vládcům. Po válce se změnilo na vězení a dne 8. května 1945 se stal tábor pro vězně, které byli ve vazbě z důvodu obžaloby ze zrady během druhé světové války a pro válečné zločince. Od roku 1951 je Ila určena pro výkon vazby i pro detenci zvláště nebezpečných vězňů. Vězení má kapacitu 130 vězňů a je vězeňským zařízením pro muže. Pojme nyní 124 vězňů ve dvanácti křídlech v samostatných odděleních. Z toho výkon vazby je pro 67 obviněných, kteří jsou umístěni společně s odsouzenými. Někteří z nejnebezpečnějších zločinců v Norsku, usvědčených z násilných a sexuálních trestných činů, jsou vězni v Ila. Také Anders Behring Breivik. Zde také vykonávají trest odsouzení s psychickými potížemi, s úzkostnými stavy, poruchami chování a osobnosti. Ve věznici je 70% detenčních vězňů, 80% má poruchy osobnosti, 70% jsou závislí a 20% mají psychiatrické problémy, U 50% je TČ sexuálně motivovaná. Jen 20% má pracovní zkušenost. Průměrná délka trestu je 9,5 roku. Jsou zaměstnáváni, pracují v „chráněných dílnách“, pracují s kůží, tkají na stavech, šijí a vyrábí např. v truhlárně stolní hry. Dozorce v dílně je odborně vzdělán a vykonává pracovní činnosti spolu s odsouzenými. Ve Věznici Ila jsou odsouzení s tzv, „prodlužitelným trestem“, těch je aktuálně 64. Cílem programu zacházení u této kategorie odsouzených je snížení stupně společenské nebezpečnosti a umožnění případného podmíněného propuštění (PP) cestou absolvování programů speciálního zacházení. Soud zvažuje možnost PP právě dle toho, jak na sobě odsouzený intenzivně pracoval.

2. den - návštěva Věznice Ringerike (vazební věznice a věznice se zvýšenou ostrahou a detencí)

Po příjezdu se delegace ujal přímo ředitel věznice Håkon Melvold - director at Ringerike Prison. Ringerike Prison (norská věznice Ringerike), se nachází v obci Ringerike, jižně od městečka Tyristrand v Norsku, nedaleko od jezera Tyrifjorden. Věznice je podle norských standardů velká a bezpečná. Celková plocha uvnitř stěny pokrývá cca. 74 akrů. Ringerike vězení je uzavřená instituce v Jižním regionálním ředitelství norských nápravných služeb, pro vazbu a dlouhodobé tresty vězňů, jako primární skupiny. Norské nejvyšší zabezpečení věznice zabezpečuje věznění i vysoce rizikových vězňů uspokojivým způsobem. Vězení je obklopeno 7 metrů vysokou a 1068 metrů dlouhou betonovou stěnou. Plánování výstavby nového vězení v Ringerike bylo řešeno po celá desetiletí, bývalé vězení v Hønefoss bylo jak nepraktické, tak i velmi staromódní. První vězni byli přijati v únoru 1997 a věznice má dnes kapacitu 160 vězňů (pro odsouzené i obviněné). Zde vykonávají trest převážně osoby odsouzené za násilnou trestnou činnost (vraždy, drogová kriminalita a mravnostní trestné činy). Jsou zde umisťováni vězni, u kterých je zvýšené riziko pokračování v trestné činnosti i ve vězení a jsou rovněž záchytnou věznicí pro velmi těžko zvládnutelné vězně. Ve věznici pracuje celkem 155 zaměstnanců – 90 dozorců, 7 vedoucích oddělení, 8 směnových vedoucích, 6 inspektorů (specialisté profesních oblastí). Specializované zacházení a další služby zajišťuje systém importovaných služeb – učitelé, doktor, zubař, psycholog, psychoterapeuti, knihovnické služby, služby úřadu práce a duchovní. Tito odborníci nezasahují do hodnocení rizik, určujícím principem jejich práce je nezávislost, odbornost a psychologicky bezpečné prostředí. Zvláštní pozici mají zdravotníci a duchovní, kteří zachovávají zpovědní tajemství mimo případy ohrožující život a zdraví.Ve věznici vykonává trest a vazbu 71 cizinců (převažují Poláci a Lotyši). Zaměstnanci se aktuálně potýkají s jazykovou bariérou a s nedůvěrou cizinců v jejich systému zacházení. Tato situace je dle slov pana ředitele velkou výzvou pro vězeňskou službu, která nyní začíná více zaměstnávat cizince na pozicích v přímém kontaktu s odsouzeným. Programy realizované ve věznici jsou zaměřeny na agresi, vztahy a závislosti.

3. den - Akademie Vězeňské služby Norska - LillestrØm

Po přivítání v novém objektu Akademie VS (dále AVSN) vedoucím studijního oddělení p. Knutem Andersonem představil vedoucí skupiny PhDr. Václav Jiřička jednotlivé zástupce české strany. Setkání byl také přítomen právník Akademie Sven Eric. ANVS zabezpečuje komplexně vzdělávání personálu Vězeňské služby Norska (dále VSN) cestou různých projektů, dále se zaměřuje i na projekty zacházení s odsouzenými. Spolupracuje na přípravě personálu i partnerských vězeňských služeb v zahraničí, např. s Polskem, Litvou, Rumunskem. Rozdíl oproti jiným vzdělávacím zařízením v zahraničí je v samotném základu systému VSN, kdy je důraz zaměřen na režim a výchovný proces společně. K tomu směřuje příprava personálu již od nejnižších stupňů v přímém kontaktu s odsouzenými. Vězeňská služba Norska má interně rozdělené území země na 5 regionů, nejvíce věznic je právě kolem hlavního města Osla. VSN zabezpečuje VTOS cestou menších věznic, největší má 392 odsouzených (Oslo) a nejmenší 12 odsouzených. V současné době vykonává trest vězení 3 475 mužů a 186 žen. Podíl žen ve VTOS tvoří cca 7% z odsouzených. Z uvedeného počtu je 1 237 cizinců reprezentující 103 národností, což je cca 34% vězněných. VSN tuto skutečnost vnímá jako závažný problém, proto i AVSN se zaměřuje na příjem studentů z řad jiných států a není podmínku ani státní občanství a gramatická znalost norského jazyka. Gramatická znalost jazyka není podmínkou z toho důvodu, že zaměstnanec v osobním kontaktu s odsouzeným má 80% přímé výchovné práce a pouze 20% administrativy. V Norsku je například 100 000 registrovaných Poláků a samotné Norsko má 5 miliónů obyvatel. Jak bylo uvedeno, problémem VSN se stává i to, jak u odsouzených jiných národností uplatňovat propracované a programové zacházení, kdy v některých věznicích je až 50% cizinců a programy jsou zaměřené na norskou populaci. Co dodat závěrem krátkého průřezu průběhem návštěvy Norska… studijní cesta byla skutečně velmi podnětná a inspirující pro další práci na pozicích pracovníků Vězeňské služby ČR, dalo by se napsat i deset stránek. Byla zároveň i oceněním pracovníků Vězeňské služby zmíněných v úvodu článku. Snad se najde možnost i získané zkušenosti uplatnit také částečně v naší práci. Určitě jsme měli možnost porovnat zmíněné speciální zacházení a lze učinit závěr, že jdeme velmi podobnou cestou a v této oblasti se výrazně nelišíme.