Věznice Ostrov

OSTROV 4. prosince 2018 (VS ČR)      Rok s rokem se sešel a 23. 11. 2018 branou Věznice Ostrov opět prošli bývalí absolventi terapeutických programů specializovaných oddílů.  Jirka přijel tento rok již potřetí, Lukáš poprvé od okamžiku, kdy byl odsud propuštěn na svobodu. A nepřijeli sami, doprovázel je již tradičně pan Petr Schneedörfler ze spolku Lighthouse a paní Olga Bártová, sociální pracovnice Psychiatrické léčebny Červený Dvůr.  Milým hostem byla letos Zdenka, manželka Jirky a zároveň maminka jejich dcerky Nikolky.

Beseda se uskutečnila v návštěvní místnosti, možnost zúčastnit se jí mělo asi 50 odsouzených, kteří v současné době absolvují některý z terapeutických či motivačních programů ke snižování rizik spojených s nějakou formou závislosti. Pozváni byli i pracovníci Poradny drogové prevence a někteří další zaměstnanci věznice. Besedu zahájil Mgr. Jiří Vrba, a pak již dostali slovo hosté. Petr Schneedörfler hovořil nejen o činnosti spolku Lighthouse, ale také o tom, jak je důležité připravit se na dobu po propuštění z výkonu trestu (řešení dluhů, bydlení, práce, následná péče aj.). Paní Olga Bártová zodpovídala otázky týkající se následné péče v oblasti závislostí, možnosti léčby, a to jak pobytové, tak ambulantní. Besedu pak okořenili svými příběhy právě Jirka a Lukáš. Jirka, absolvent Specializovaného oddělení toxi, má velkou podporu své rodiny, pracuje v Německu, splácí dluhy a řeší insolvenci. Jeho velkou oporou je manželka Zdenka, která si v životě také prošla nelehkým obdobím. Oba přehodnotili své životní priority a umí si užívat maličkostí všedního života, bez drog. Motivací je jim dnes již 2letá dcerka. Lukáš, absolvent programu STOP, zase dokázal, že když je vůle a ctižádost, jde po výkonu trestu i dostudovat střední školu a složit maturitu. Životní příběhy Jirky, Zdenky i Lukáše oslovily svojí otevřeností a reálným pohledem na minulost, přítomnost i budoucnost. Jak jsme získali z ohlasů ve dnech následujících, jsou velkým povzbuzením pro ty, kteří to chtějí také zkusit už „jinak“. Snad za další rok bude možno pozvat další z těch, kteří život venku zvládají a jsou ochotni se podělit o to, že to skutečně jde, i když ne vždy úplně hladce. Děkujeme a přejme na další cestě jen vše dobré.