Věznice Ostrov

Věznice Ostrov: Jak jste se ke karate dostal a co Vás na něm nejvíce zaujalo?

p. Záhorec: Byla to vlastně náhoda. Rodiče mě považovali za klidné dítě a přihlašovali mě spíše na klidnější kroužky. Můj mladší bratr byl živější, tak ho dali na karate a já se k němu přidal. Už jsem necítil potřebu zkoušet jiný sport. Na začátku to byla touha naučit se bránit a zlepšit fyzickou kondici. Postupně jsem v karate našel mnohem víc. Naučil jsem se disciplíně, sebekontrole a překonávání vlastních limitů. Získal jsem také partu skvělých lidí, s nimiž se rád setkávám i mimo tatami. Nyní i trénuji děti.

Věznice Ostrov: Jak dlouho se věnujete trénování a kolik dětí v současnosti vedete?

p. Záhorec: Trenérskou licenci jsem si udělal po dovršení plnoletosti. Zpočátku jsem zaskakoval, když trenér chyběl, ale kontinuálně se trénování věnuji už šest let ve Sportovním klubu Policie Hvězda Karlovy Vary. V karlovarské tělocvičně máme přibližně 40 dětí rozdělených do tří výkonnostních kategorií podle věku.

Věznice Ostrov: Jakým způsobem svěřence v rámci tréninku karate připravujete?

p. Záhorec: U nejmenších se zaměřujeme na pohybové základy formou her a techniky karate přidáváme pomalu. V závodnické kategorii se už věnujeme specifickým detailům, jako je načasování, správná vzdálenost a další důležité aspekty pro vítězství.

Věznice Ostrov: Jezdíte se svěřenci na nějaké soutěže?

p. Záhorec: Ano, náš oddíl se pravidelně účastní soutěží Japan Karate Association. Naši závodníci se umisťují na medailových pozicích a minulou sezónu jsme získali několik medailí na Mistrovství ČR.

Věznice Ostrov: Jak se Vaše zkušenosti s karate promítají do Vaší práce vychovatele-terapeuta?

p. Záhorec: Díky karate jsem si vypěstoval disciplínu, sebekontrolu a psychickou odolnost. Tyto vlastnosti mohu zúročit jak při práci s drogově závislými vězni, tak i při trénování mládeže. V obou případech vedu skupinu lidí a snažím se jim vštípit principy jako je píle, férové chování, respekt a zodpovědnost.

Práce s vězni je náročná, protože jejich motivace k léčbě není vždy dobrovolná a jejich morální vnímání se může lišit od většinové společnosti. Často se snaží změnit své okolí, aniž by se zaměřili na změnu vlastního vnímání. Snažím se jim pomáhat formou skupinových sezení a fyzických tréninků, ale vnímám, že je to práce pro celý tým.

Závěr:

Mikuláš Záhorec je inspirativním příkladem člověka, který vnímá karate jako cestu k osobnímu rozvoji a pomáhá druhým na cestě k jejich cílům. Jeho příběh ukazuje, že disciplína, sebekontrola a respekt jsou důležité nejen v bojovém umění, ale i v běžném životě.