Věznice Ostrov

Pomalu se zaplňoval sál a na padesát odsouzených netrpělivě očekávalo přivítání zvláštní návštěvy. Návštěvy ve věznici vlastně ani nečekané. Je tomu už pár let, kdy z výkonu trestu byli propuštěni dva mladí muži, kteří prošli speciálně výchovným programem ve Specializovaném oddělení pro odsouzené s poruchou osobnosti a chování, způsobenou užíváním návykových látek. A teď tito dva, říkejme jim Jirka a Roman, přišli sdělit své životní příběhy o tom, že lze žít život i bez drog. Romana doprovodil další vážený host pan Petr Schneedörfler ze společnosti Lighthouse a Jirku paní Olga Bártová z Psychiatrické léčebny Červený Dvůr. Roman z léčebny po pár dnech sám odešel a Jirka vydržel celý léčebný pobyt. Musíme však objektivně konstatovat, že bez „dobrého anděla“ pana Schneedörflera, který zabezpečil Romanovi další odbornou psychologickou pomoc při řešení závislosti, by opuštění léčby bylo fatální. Ale zpět k vlastní besedě, kdy už samotnému zahájení dala vážnost i přítomnost dalších hostů, kterými byli nejen ředitel věznice plk. Ing. Pavel Zange a vedoucí výkonu trestu mjr. Bc. Milan Jergl, ale i zájemci z řad výchovných a odborných zaměstnanců věznice. Příběhy obou hlavních aktérů besedy Romana a Jirky byly sice zcela odlišné, ale v jedné věci se spojovaly. A to nejen v tom nedobrém, kdy se oba ocitli ve vězení opakovaně a v důsledku závislosti na drogách, ale i v tom dobrém, kdy měli velkou motivaci už konečně změnit svůj životní styl a začít úplně venku jinak. Ani jeden z nich to nemá v životě jednoduché, ale přijali odpovědnost a život s abstinencí. Romana má nadále v péči Ligthouse a Jirka využívá podpory svých nejbližších. Snaží se dokázat sobě i svému okolí, že to jde. A nejsou na to sami, smyslem života bez drog je pro Romana jeho syn a pro Jirku partnerka a nadcházející příchod dítěte. Oba pracují a dokáží se i konečně radovat z maličkostí. Besedu doprovázel vstupy i pan Schneedörfler a paní Bártová, kteří nejen nastínili možnosti, co jsou schopny nabídnout jejich zařízení, ale také společně s Jirkou a Romanem odpovídali na zvídavé otázky přítomných. A zájem byl skutečně veliký. Oceněním práce zaměstnanců věznice bylo kvitování prospěšnosti programů specializovaného zacházení pro drogově závislé, kde je věnováno a naplňováno úsilí tomu, aby byla motivovaným odsouzeným dána možnost pracovat se svými společenskými riziky. Speciálně výchovná činnost, práce s riziky pro sebe i společnost, se stává aktuálně prioritou Vězeňské služby ČR i společnosti za zdmi věznic. Jestli sami odsouzení nabízené možnosti přijmou, a nebo nepřijmou je jen o nich. Roman a Jirka ji plně využili. Nemají vyhráno, ale jdou si za svým cílem. Nikdo ještě nedokáže s určitostí konstatovat, že cíle dosáhnou. Závěrem osobně ředitel věznice plk. Zange popřál oběma, aby jim chuť do života bez drog vydržela, popřál přítomným posluchačům sílu také se problémem drog poprat. Poděkoval i těm, kteří je k besedě doprovodili. Bez nich by i příběh našich aktérů besedy až tak asi veselý nebyl. Hosté odjeli a přítomní se rozešli do svých kolektivů. Z následných reakcí odsouzených je zřejmé, že možnost takového setkání je pro ně velkou motivací a inspirací pro jejich vlastní život. Věříme, že se z podobných setkání podaří udělat příjemnou i poučnou tradici. Je nad čím přemýšlet. Každý má svoji budoucnost jen a jen ve svých rukou. Nezbývá než popřát i jim správnou volbu.