Věznice Oráčov

Tři odsouzení z Věznice Oráčov pomáhají na hradě Krakovec. Článkem z Rakovnického deníku Vám přiblížíme v čem taková pomoc spočívá a co obnáší. Odsouzený Pavel: „Celý rok jsem viděl civilní svět jen z okna, takže si vážím toho, že mohu být tady na těchto místech.“ Krakovec – František, Ivan a Pavel. Tři muži, tři odsouzení, kteří si odpykávají trest ve Věznici Oráčov, dostali jedinečnou šanci pomáhat na hradě Krakovci. Kastelán hradu Jiří Sobek ve středu dopoledne konstatoval: „Jsou tu třetí den a musím říci, že jsou nesmírně činorodí a pracovití. Viditelně si váží možnosti tady být. Pomáhají se vším, co se týká běžné údržby. Vyčistili sklepení. A dnes pytlují hlínu, která bude součástí experimentálního zastřešení hradu. Je to, myslím, oboustranná velká pomoc.“ A také vysvětil, jak ke spolupráci došlo: „Kdysi nám tu už odsouzení pomáhali, takže s nimi mám jen samou dobrou zkušenost. Takže když nás oslovil zástupce ředitele věznice Bohuslav Veselý, tak jsme se rychle domluvili na další.“ Čas s odsouzenými tráví na hradě Krakovec vychovatel Jiří Dvořák, který vysvětlil: „Práci mimo věznici vykonávají v rámci přípravy na pracovní zařazení nebo přípravy na život po propuštění. Při výběru těch, kdo půjdou pomáhat ven, se pochopitelně vychází z předpokladů každé vězněné osoby. V horizontu září bychom tady na hradě vypomohli znovu s úklidovými pracemi. To sem dorazí zase jiní pracovníci.“ Když se prý trojice odsouzených o možnosti pracovat a strávit nějakou dobu na hradě Krakovec dozvěděla, byla prý nadšena. „Jakákoli změna, co se týká času tráveného v kriminálu, je pro nás pozitivní. Já osobně jsem docela rád, že jsem dostal možnost udělat něco dobrého. V tomto případě jak pro lidi, co se sem přijdou jako turisté podívat, nebo pro samotnou památku – hrad Krakovec. Chci dát najevo, že nejsme jen ti špatní.“ Jeho kolega Ivan pro Rakovnický deník uvedl: „To, že tady můžeme být, nám přináší perfektní pocit odreagování z vězeňského prostředí. Je to i výhoda, dostat možnost být zařazen do jiné práce, jezdit ven a vydělat si více peněz a případně nějaké ušetřit na dobu, kdy budeme propuštěni z výkonu trestu.“ A Pavel dodává: „Celý rok jsem viděl civilní svět jen z okna, takže si vážím toho, že mohu být tady na těchto místech. Uvědomuji si tady, o co všechno v kriminále přicházím.“ To vzápětí potvrzuje František: „Přicházíme tady na jiné myšlenky.Dostáváme se do souladu se zdejším prostředím. Nepřemýšlím o tom, že tady dřu. Jsem tu v klidu a mám čas si uvědomovat určité věci, které prožívám v kriminále. Lidé si myslí, že tam nic neděláme a máme čas přemýšlet, ale fakt je, že naše okolí nás přemýšlet nenechá.“ Zajímalo nás, zda má trojice nějaké zkušenosti s podobným typem práce.Ivan a Pavel potvrdili, že ano. „Já má zemědělskou školu, ale nikdy jsem v tom oboru nedělal. Oproti tomu se stavebními pracemi mám zkušenosti,“ uvedl Ivan.František řekl, že ne, ale že mu fyzická práce vůbec nevadí. Právě naopak.„Pánové tu odvedli kus poctivé práce a je to poznat,“ potvrdil Jiří Sobek. A Jiří Dvořák dodává: „To, že se dostanou do jiného prostředí, jim rozhodně prospívá.“ A Jiří Sobek navazuje: „Uvědomí si hodnotu svobodného života.“ K příjemným bonusům změny prostředí patřila i změna jídelníčku. Strava jim byla zajištěna v místní hospůdce. „V pondělí jsme měli řízek, včera guláš a k pití kofolu. Super,“ popsala ještě trojice. autor: Deník/ Jana Elznicová foto: V Oráčov/ Kateřina Hůlová