Věznice Odolov

Zotavovna Vězeňské služby Přední Labská je zařízení Ministerstva spravedlnosti ČR a v jejím provozu nachází uplatnění vždy několik odsouzených z Věznice Odolov. Pracují zde v kuchyni i na údržbě zařízení, a když je potřeba, musejí pořádně zabrat. Doba koronavirová sice uzamkla všechna hostinská a hotelová zařízení pro návštěvníky, ale na Přední Labské se v této vynucené přestávce stihlo obnovovat, opravovat a pilně se připravovat na otevření sezóny. Také jako odměnu za všechnu tu práci ředitelka zotavovny uspořádala pro odsouzené výlet po Krkonoších. Když už v tomto nádherném koutě naší země pracují, měli by ho také trochu poznat. Přinášíme vám její reportáž z této nevšední akce:

Výlet byl plánovaný dopředu, nebylo tedy možné změnit den kvůli špatnému počasí. Pan Krakonoš nás za běžného provozu zotavovny má rád, na všechny akce se vždy počasí umoudřilo…..jen to výletové úterý asi odjel na očkování. Ráno bylo na Přední Labské pět stupňů. Chlapi před domluvenou desátou hodinou čekali venku u auta. Všichni v mikinách! Jako by šli na motýly. Vrátila jsem je pro zimní bundy, a jak sami pocítili při vystupování z auta na Špindlerově boudě, měla jsem pravdu. Nahoře foukal pořádný vítr, byla mlha a znovu začalo mírně pršet. Ale to nás neodradilo. Vyrazili jsme směr Petrova bouda, podívat se, jak se povedla přestavba. Chtěla jsem fotit momentky, ale přes velký vítr a mlhu nebyly žádné výhledy. Moje ruce byly tak zmrzlé, že telefon nereagoval ani na otisk prstu! Ta dnešní technika! Pak jsme seběhli k Moravské boudě, kde k našemu smutku bylo výdejní okénko zavřené. Ale nás nedostanou! Naše provozní kuchyně paní Hložková, která mimochodem šla s námi, nám nechala v kuchyni připravit obědový balíček. V pytlíku na nás čekal pořádný řízek mezi dvěma chleby, jablíčko, sušenka a láhev pití. Říkala jsem si, hlady tedy neumřeme, možná jen umrzneme. Že by nás nenašli, jsem strach neměla, přece jen jsme byli speciální skupina, která nahlásila svůj odchod z Přední Labské a měla určený čas návratu. Chvilinku už to vypadalo, že na nás vysvitne sluníčko, cestou dolů do centra Špindlerova Mlýna to vypadalo tak nadějně. Prošli jsme centrem, vzali to zadní cestou k Medvědínu, kde jsme si předem domluvili zastávku ve Srubu pod Medvědínem u výdejního okénka. Všichni jsme se těšili na něco teplého do břicha. Jen jsme dojedli, spustil se další déšť snad i se sněhem. A to už bylo i na nás, kteří jsme se na procházku venku tolik těšili, moc. Naskákali jsme do přistaveného transportéru a hurá „domů“. U večeře jsme probrali výlet a přemýšleli o dalším. Dala jsem odsouzeným několik návrhů, kam by se dalo v příštím měsíci vyrazit. Přece jen červen bude v zotavovně ještě volnější. Vzhledem ke koronavirovým dopadům je ještě hodně červnových akcí zrušených. Zato v červenci a srpnu se pánové na svých pracovních úsecích budou pěkně otáčet. Zotavovna je předběžně skoro naplněná rekreačními pobyty, takže odsouzení z Přední Labské budou odcházet zaučení pro několik oborů.  Hned při nástupu všem říkám, že jsou ve výkonu trestu v civilním prostředí, kde na ně bude pohlíženo jako na zaměstnance. Jsou zde i ubytovaní a chci, aby se podle toho chovali. Nejen mezi sebou, k zaměstnancům, ale ke každému, koho tu potkají. Vědí, že nemám ráda slovo – neumím. Co neumí, to se tu naučí. A věřte, že za 14 let mé práce v zotavovně odsud odcházelo už hodně chlapíků, kteří při nástupu netušili, že umí tak skvěle vařit, uklízet pokoje, natírat, malovat nebo i nasazovat řetězy na kola aut v zimních měsících. Kdo chce, všechno se naučí, na Přední Labské tu možnost má.  

Petra Koreňová