Věznice Odolov

Opatření proti šíření koronavirové infekce se podepsala na kdečem. Také možnost věznic prezentovat svoji práci veřejnosti byla značně omezena. Ale teď se zdá, že už by se mohlo začít blýskat na lepší časy, bezprostřední vysoké riziko pominulo a věznice se zase otevírá. Ne všem, přirozeně, ale v případě studentů Gymnázia a střední odborné školy v Hostinném navazujeme na úspěšnou spolupráci z doby před vypuknutím pandemie. Další třída tedy dostala příležitost nahlédnout za mříže a v doprovodu svých pedagožek Věznici Odolov navštívit.

A jaké jsou reflexe studentů? Za všechny nabízíme dvě z nich.

Jedna ze studentek exkurzi popsala takto: "Návštěva věznice se mi moc líbila. Výklad, který jsme hned na začátku dostali, byl velmi poutavý a zajímavý. Nejhorší pro mě kupodivu nebylo vězení samotné nebo vězni, ale prohlídka, kterou jsme museli absolvovat ještě před vstupem do věznice. Sice jsem nezapípala, ale vím, že kdybych musela ukazovat všechno co mám u sebe, nebylo by mi to příjemné. Samozřejmě ale chápu, že se to dělat musí. Samotná budova věznice na mě překvapivě působila milým dojmem. Nejvíce mě zaujala ordinace a kaplička, do které jsme bohužel nenahlédli. Myslím si, že je hezké odsouzeným poskytovat náležitosti jejich víry. Dále se mi také zalíbila dílna, kde odsouzení vyrábí hračky a hudební nástroje. Hra na kytaru od jednoho z vězňů byla krásným zpestřením na konec celé exkurze. Naopak jsem byla zděšena, když jsem viděla takzvanou díru, do které vězni chodí za trest. Ještě možná horší mi přišla "klec" na chodbě, kde odsouzený stál. Přišlo mi to ponižující. Jinak se mi věznice líbila, jsem ráda, že si na nás našel čas i pan ředitel věznice. Je to určitě zážitek k nezaplacení a jsem moc ráda, že mi bylo umožněno toto všechno vidět."

Také další reakce si všímá prostředí věznice i činnosti vězňů: "Exkurze do věznice se mi moc líbila. Upřímně jsem měla o prostředí vězení úplně jiné představy a tato exkurze můj pohled z velké části změnila. Zaujalo mě prostředí, ve kterém jsou odsouzení ubytování - že je to formou uzamykatelných pokojů. Myslela jsem si, že ve všech věznicích, včetně těch mírnějších, jsou zamřížované cely, jako známe z filmů. Další, co mě překvapilo, byla věková kategorie velké většiny odsouzených, se kterými jsme se setkali. Čekala jsem, že zde budou starší lidé středního věku, ale velká většina z nich byli mladí lidé, nepříliš starší od nás. Na exkurzi jsem jela s mírnou nervozitou, kvůli upozornění, které jsme dostali, že odsouzení na nás budou možná pokukovat, ale opak byl pravdou. Když jsem viděla, že odsouzení na naši přítomnost reagují slušně - pozdravili, více na nás nemluvili a drželi si odstup - všechna nervozita mě opustila. Co mi přišlo opravdu ošklivé, byla samotka tzv. díra. Stačila mi chvilinka, na kterou jsem se ocitla vevnitř a pociťovala jsem z toho strašnou úzkost, byl to nepříjemný pocit a rozhodně bych tam nevydržela ani pár hodin. Paní psycholožka a pan ředitel, kteří nás provázeli, byli velice milí. Také ,bachaři”, jak se jim někdy říká, byli milí a přišlo mi, že i s odsouzenými celkem hezky vycházejí. Moc hezké mi přišly dílny, kde odsouzení vyráběli hračky a opravovali hudební nástroje, Moc se mi líbilo, že vyrobené hračky šly např. do dětských domovů, a že odsouzení tím mohli dobrovolně trávit svůj volný čas a nabýt nové zkušenosti."

-gša-