Věznice Odolov

Skupina pěti odsouzených z odolovské věznice se pod vedením psycholožky Gabriely Šafářové vydala na putování podzimní krajinou s cílem navštívit jedinečnou technickou památku, Mlýn Dřevíček. Víte, kdo byl mleč, komu se říkalo stárek a koho dříve oslovovali „pane otče“? Jsou vám povědomé názvy jako Francisova vodní turbína, transmise, válcová stolice? Jestli ne, anebo vás prostě lákají funkční technické památky, které dokážou na člověka romanticky dýchnout připomenutím časů, kdy se ještě „nešturmovalo“ a dbalo se na kvalitu, doporučujeme vám k návštěvě Mlýn Dřevíček v Horním Dřevíči. Z věznice na Odolově je to po značených turistických trasách jen asi 11 km, a tak jsme se tam jedno mlhavé podzimní ráno vypravili. Pan mlynář nás uvítal jaksepatří - plácnutím mlynářské čepice zaprášené moukou o stehno, abychom byli řádně pozdraveni. Potom nás provedl celým zařízením a poutavě vyprávěl o historii mlýna i o tom, jak se dříve obilí zpracovávalo. Mlýn je dosud plně funkční, díky péči jeho majitele se v něm stále příležitostně mele, a tak jsme mohli zažít i všelijaké rachocení a prášení za chodu všech strojů. Od pece voněl chléb upečený z obilí, které prošlo válci a síty tohoto mlýna. Naše návštěva tak byla vpravdě zasahující všechny smysly a nezapomenutelná. Už cestou k mlýnu jsme se nechali poučit na naučné stezce o zdejším hornickém kraji a dobývání černého uhlí, které skončilo poměrně nedávno. I Odolov sám v dobách minulých byl šachtou. Od mlýna pak vedla naše cesta do rodiště Aloise Jiráska a Josefa a Heleny Čapkových, do Hronova. Zpátky do Rtyně v Podkrkonoší nás dovezl vlak a cestou kopcem vzhůru do věznice jsme ještě našli několik krásných hub. Proč vlastně podnikáme výlety za mříže? Extramurální (tj. „za zeď“) aktivity patří k vzácným, a proto atraktivním záležitostem života ve vězení. Účastnit se jich mohou jen ti, kteří svým chováním prokazují bezproblémový a aktivní přístup k výkonu trestu, kteří se zodpovědně připravují na návrat do společnosti a jsou odhodlaní se pokusit zvládat své problémy lépe. Nezapomínejme, že každý vězeň se dříve či později vrátí do běžného života a motivační prvky ke snaze pracovat na sobě jsou důležitou součástí trestu. (GŠ)

Nabízíme vám ještě veršované ohlédnutí jednoho z účastníků výletu

Pachatel svobody zbavený pyká si pokání na zemi. Avšak i v této zlé situaci může si blahopřát gratulaci – - to když je v Odolov zazděný. Pomiňme režimní podmínky velkorysé… jedinec zákonní dle zmínky chová-li se, dostane se mu uznání: může mít svět zase na dlani! Stane se, že denní vejletík povolí se. Lesem i loukou si jdeš, vůbec nic nevnímáš, než přírodu voňavou, hýřící barvami… A i když svačina do bláta padá mi, stejně šťastnej jsem jak veš. A tak se se smysly zbystřenými kocháme krásou té krajiny, na niž furt skrz mříže čučíme. Tahleta zkušenost učí mě - lépe je nedělat voloviny. Jinak bych nemoh´ tak uprostřed trestu projít si okolím malebnou cestu. Koukal bych na les dál jen zpoza mříží, přivykoledoval jen víc potíží, zostřený trest měl bych za nevěstu. Bycha bych zkrátka už nedohonil, byl by to v životě další omyl… Ale že sekal jsem latinu, venku si užívám podzimu, ejhle, snad se mi zrak nezaclonil? Pak navštěvujem převeliký vodní mlýn z dob první republiky. Přestože tam stojí snad odjakživa, čékádé turbíny tam využívá, vůbec je výkřikem techniky. Vývody, převody, řemeny, řemenice, kola… tak jako na poli traktory nahradily vola, kameny ve stroje doznaly přeměny a z toho vola jsou teď ony řemeny. Veselý mlynář vše vysvětlí lépe, nežli škola. Na závěr procházka městečkem Jiráska, byla to velice hodnotná ukázka toho, že jednou, až trest nám pomine, venku to dáme, ještě to umíme! Happy end, nikdo do obuvi nepráská… Děkujem vedení, děkujem systému, děkujem odborné komisi za příklon k našemu výletu malému. Za odklon od běžné premisy, že vězňům třeba jen utáhnout otěže. Někdy snad dobré je nabídnout právěže nějakou malou návnadu motivační… A s díky nelze zapomnět na senzační strůjkyni podniku veselého - bohyni zřízení nápravného. (Báseň napsal ACE)