Věznice Nové Sedlo

Podle většinového názoru lidí s povědomím jak pracuje vězeňství s odsouzenými, zní tak, že se jedná o prostor represivní. Snad může zaznít, že i tak může být, vždyť se nejedná o prostředí lehké, ale prostředí, kde na malém prostoru shromažďuje se velký počet lidí páchající různé přečiny.  Z čehož může být usuzováno, že příliš prostoru pro změnu smýšlení u odsouzených se nedostává. Pouhé zdání.

Celá plejáda profesí od vychovatelů, přes speciální pedagogy a klidně profesí kaplanskou konče, dává  jasně na srozuměnou, že s odsouzeným se pracuje tak, aby došlo k uvědomění si životní pozice, hodnot přinášejících samotným odsouzeným společnosti, kterou spoluvytváří, s případnou změnou svého postoje k vlastnímu životu a okolí, ve kterém žije.

Vyjádřit procenty, kolik odsouzených má zájem ke všem změnám vedoucích k zkvalitnění života, snad se ani nedá, je však zjevné, že počet odsouzených s chutí změnit běh svých životů není malý. A to je velice pozitivní a i samotným pracovníkům dává to pak sílu a naději zároveň, že tato jejich práce není marná. Dovolme si podtrhnout, že skutečně není marná. Vedle toho je nutné zmínit, že je velikým politováním, že pořád velká část odsouzených se změnou vlastního života nic dělat nechce. Často se stává, že dotyčný opakovaně navštěvuje vězeňské zařízení. Co s tím? Nic. Je to, a teď těžko říci jestli vědomé nebo nevědomé, rozhodnutí každého jednotlivce. Je-li námi tento stav takového člověka  k odsouzení, také těžko říci, protože do tohoto světa nepřicházíme jako pokřivené bytosti. O to se pak již postará ten, který takového člověka vede od narození a předává mu ony ,,hodnoty“ díky nímž žije životem na scestí. O tom už můžeme prohlásit, že je skutečně smutné.

Víru ve změny u odsouzeného máme, je však zjevné, že právě prostředí, ze kterého pochází, strhává dotyčného opět do kolotoče páchání. Bez podpory z venku, tzn. od rodiny předně, se jen velice těžko propuštěný drží změn v jeho životě nastalých.  Přesto, právě ,,velký počet“ odsouzených, dávajících na změnu v životě, dává na významu pracovních pozic výše zmíněných a to díky práci, péči, zájmu, ochotě tvořit nový životní prostor odsouzených.

-víra v sebe-

Mnohokrát stav beznadějný. Síla víry v sebe vychází předně z prostředí, do kterého se odsouzený narodí a kde vyrůstá. Na paměti je nutné míti, že je to -maminka a tatínek-, kteří určují od narození vyzrálost a pevnost stavu lidského psyché, což je v podstatné míře určující moment směrování člověka do jeho budoucího života. U odsouzených je tato část velice ztížena, ale opět nutno jasně podotknout, v momentě, kdy dojde k uvědomění si různých negativních aspektů života, dochází ke změně životních priorit a odsouzený pak sám vidí běh vlastního životního času a rád, opravdu rád mění jeho směr. V mnohých případech opravdu stačí jen to, že takový člověk dostane příležitost.

Prostředí výkonu trestu, v mnohých případech odsouzených, supluje rodinu. Zní to možná až fantazijně, ale nabídka vedoucí k změně hodnotového žebříčku se podobá tomu, co by mělo zajistit lidské bytosti hlavně prostředí rodinné. A to je právě ten moment, kdy odsouzený začíná emočně  pronikat do víry v sebe a v možné změny běhu svého života. Vycházíme přímo z práce s každým takovým jednotlivcem, kdy je tolik vnímatelné, jak prozření dokáže zdvihnout emoce, většinou hluboce potlačené a víru v sebe, že nabídnutou změnou mění odsouzený směr všemožných životních rozhodnutí. Záleží také na délce pobytu, spíše práce s ním. Odsouzený věří v sebe, ale emoční inteligence a opravdu hluboce potlačené vjemy působí, že bez vedení a dostatečné délky práce na změně opět vede k páchání trestné činnosti, i když pachatel nechce a je rozhodnutý nepáchat. Emočně však nezvládá kolikrát běžné životní situace a je opět na scestí. Při řádném odborném vedení a dostatečné délce vidí pak, jak se dá v životě zvládat vše s větším nadhledem, rozumností v řešení a získává kontrolu nad sebou, vnímá své emoce, víra v sebe samého pak vede odsouzeného k životu v pozitivech a zvládání běžného životního času.

Je nadmíru uspokojující, když vidíme tyto změny vedoucí k radosti v životě odsouzeného – propuštěného a v nemenší míře i samotných pracovníků, odpovědných za tyto krásné změny v životě každého takového člověka. S jasným poukazem na to, že bez vědomého rozhodnutí odsouzeného by se tak dít nemohlo. Suplovat prvky, výchovu, vedení rodiny však nelze. Zároveň je to krásným posláním i dalších institucí, základní školy jistě, rodiny ale především.

Mgr. Roman Roka

 eko