Věznice Nové Sedlo

Nové Sedlo 16.ledna (VSČR) Jsme členy multidisciplinárního týmu ve vězeňské službě, společně s kolegy z různých pomáhajících profesí.  Kdo jsme? Říkají nám  slangově „socky“ . Jsme dalecí, abychom si denně uvědomovali  hanlivého označení, kdy většina společnosti takto označuje lidi s nedostačujícími finančními prostředky, bez finančního příjmu, nebo v hmotné nouzi, lidí, kteří jsou závislí na sociálních dávkách. Sociální práce a sociální pracovník má své nezastupitelné místo ve vězeňské službě. Otázkou zůstává, proč sociální práce a samotné postavení sociálního pracovníka je zatím těžce uchopitelnou materií ve společnosti? Pohlédneme-li na pozici sociálního pracovníka musím konstatovat, že prošla určitými vývojovými stupni se zvyšujícími se nároky na sociální práci v posledních letech. Dynamiku je nutné spatřovat , především v posunu od laické sociální práce směrem k profesionalizaci. Sociální práce má své specifické nároky na etiku a vzdělání. Specifické prostředí věznic a práce s odsouzenými klade na sociální pracovníky zvýšené požadavky, jak po stránce psychické i fyzické. Sociální práci lze charakterizovat, jako multidisciplinární vědní obor, kdy sociální pracovník spolupracuje s kolegy z různých oborů a musí se orientovat v takových profesích, jako je psychologie, sociologie, pedagogika, medicína, právo, ekonomika, proto odborná teoretická vybavenost je nedílnou součástí každého pracovníka. Sociální práci ve věznici musíme chápat jako náročnou multidisciplinární činnost směřující k odstranění negativních jevů. Teorie propojená s praxí je pouze jednou z částí, sociální pracovník musí ovládat i něco více a to něco to je soft skills – „měkké dovednosti“. Tato široká oblast bez osvojení a ukotvení v každém sociálním pracovníkovi, zahrnující především schopnost komunikace, empatii, bezproblémového navazování kontaktů, zvládání stresu, schopnosti rychlého a správného rozhodování, schopnosti konstruktivního řešení problémů , schopnosti vést a organizovat dělá vedle odborné přípravy sociálního pracovníka sociálním pracovníkem. Možná nelehká uchopitelnost a měřitelnost těchto schopností v protikladu hard skills přispívá k nedocenění významu práce sociálního pracovníka, kdy dnešní společnost je naprogramována na výkon a jeho měřitelnost. Složitost a náročnost této práce spatřuji i v tom, že sociální pracovníci nepracují pouze s jednou cílovou skupinou a s přihlédnutím k naší “nedobrovolné klientele“, která má určité problémy s motivací a převzetí odpovědnosti o znovu začlenění po výkonu trestu do společnosti se jedná o nikdy nekončící práci. Již sama tato klientela, kterou tvoří nejrůznější skupiny odsouzených mužů, žen a mladistvých předurčuje každodenní náplň práce, kdy sociální pracovník musí nejen reagovat na žádosti a podněty odsouzených, ale i adekvátně reagovat na neustále měnící se podmínky ve společnosti, legislativní změny, což se neobejde bez permanentního sebevzdělávání. Jsou to především sociální pracovníci na které se odsouzení obracejí. Problematika práce s nimi je značně široká a tak, jak člověk je ve své podstatě tvorem jedinečným a neopakovatelným , tak i práce s každým klientem je jedinečná a neopakovatelná. Již samotná fakta, která hovoří o náročnosti práce v této oblasti jsou více než vypovídající. Číslo počtu vězněných osob se přibližuje 22 tisícům, počty sociálních pracovníků se přehouply lehce přes stovku. Klientelou jsou vězněné osoby drogově závislé, mentálně retardované, duševně nemocné, osamělé, staré, bezdomovci, cizinci, sexuální devianti, sirotci atd. Sociální pracovníci musí umět pracovat se všemi těmito skupinami a reagovat na potřeby, nabídnout vhodnou službu a pomoc. Práce sociálního pracovníka ve věznici se nesoustřeďuje jen na problémy odsouzených v rámci věznice, záběr je poněkud širší, je garantem kontinuální sociální práce, kdy je v neustálém kontaktu se všemi orgány a organizacemi, které poskytují postpenitenciární péči. V silách sociálních pracovníků ve věznici není odstranit všechny problémy, které tíží odsouzeného, poskytnutá sociální služba má především podpořit jeho vlastní aktivitu vedoucí k řešení nepříznivé sociální situace. Sociální pracovník s nabídkou sociálních služeb, ať je to sociální poradenství nebo služby sociální prevence nemůže převzít odpovědnost za odsouzeného. Je na zvážení a vyhodnocení, zda pracovník využije základního sociálního poradenství nebo bude muset sáhnout do arzenálu odborného sociálního poradenství. Rovněž tak služby sociální prevence, které jsou směrovány na oblast sociálně negativních jevů.

Závěrem si pokládám opět otázku kdo jsme? Nejsme „socky“, jsme plnohodnotnými, odborně způsobilými členy týmu odborných pracovníků věznice. I přesto, že vězeňská služba se neřadí mezi subjekty oprávněné poskytování sociálních služeb na základě „registrace“, o to více by si sociální pracovníci zasloužili pozornost v rámci rezortu a postavení na úroveň, včetně finančního ohodnocení, ostatních specializovaných profesí. Sociální pracovníci i bez „registrace“ poskytují sociální služby v neobvyklé šíři bez kterých se odsouzení neobejdou. Neřešení , přehlížení těchto problémů zůstane vždy určitým bezpečnostním rizikem pro společnost. Sociální pracovník ve věznici je jedním z klíčových partnerů týmu, jehož podíl na snižování recidivy odsouzeného je nezastupitelný. Můžeme směle konstatovat, že sociální práce, jako taková se stává jednou z klíčových disciplín v nápravě pachatelů trestné činnosti.

eko