Vlastivědný slovník „Severní Morava“ přinesl v roce 1937 tuto pověst podle záznamů Jakuba Lolka.
Před dávnými časy, když mírovská krajina byla hustě zarostlá neprostupnými lesy, žil tam na své tvrzi zeman Soběn a jeho synové Bolebud a Mírota. Na smrtelném loži odkázal zeman tvrz oběma bratřím, aby na ní ve svornosti hospodařili. Starší z bratří Bolebud se stal hospodářem, kdežto mladší měl zálibu v lovu zvěře, ryb a čižbě. Oba tak plnili společné špýchary životními potřebami a blahobyt se šířil po celé tvrzi. Jednou na svých loveckých toulkách objevil Mírota v podskalí prostornou jeskyni, o níž se svěřil jedině bratrovi.
Mezitím biskup a příznivec obou bratří se chystal na pouť do Svaté země a hledal po celém kraji statečné muže, kteří by jej na této dlouhé a nebezpečné cestě provázeli. I Mírota na vyzvání se vydal k biskupovu dvoru do Olomouce.
Čas letěl a léta míjela. Jednoho dne se navrátil Mírota v kněžském hábitě na rodnou tvrz, rozloučil se s bratrem a více se už na tvrz nevrátil. V hlubokém lese vyhledal svou jeskyni, usídlil se v ní a vedl poustevnický život. Časem se k němu přidružili muži stejně s ním smýšlející, kteří vykáceli okolní lesy a vzdělávali je na úrodnou půdu. V jeskyni zřídili kapli, kde sloužili bohu. Pověst o jeskyni a jejich obyvatelích se brzy rozšířila po celém kraji. Přicházeli nemocní a Mírota je léčil a těšil. Lid si poustevníka velice vážil a sám olomoucký biskup jeskyni jednou navštívil.
Zemřel Mírota, zemřel i biskup, jeskyně dostala jiné obyvatele. Během času okolní lesy kácením prořídly a kolem jeskyně vznikla osada. Lidé ji nazvali – poněvadž tu panoval stálý mír – Mírovem nebo také Mírotovem podle prvého objevitele a obyvatele Míroty.
Náhle do země vpadli pohanští Tataři a nastala zlá doba. Došlo i na okolí župního hradu Úsova. Lidé ve vsích byli vrvažděni, chalupy a tvrze spáleny. Kraj pustl a opět zarůstal lesem.
Olomoucký biskup, kterému kraj patřil, nařídil stavět v mohelnické krajině hrad na ochranu obyvatel. Hrad byl postaven na místě jeskyně a té bylo použito jako hlubokého hradního sklepení. Novému hradu dali pak jméno Mírov.