Věznice Mírov

Někdy je nálada prvotním impulzem k tvorbě a v jiných případech je čitelná až zpětně. V některých vizuálech jsou znatelné dlouhodobé pocity, minulé události a někdy jsou obrazy zase projevem akutních impulzů. Výjimkou nebudou ani ilustrace na konkrétní zadání vázané k uceleným textům, převážně dětské prózy. Jindy zase uvidíte reprodukce osobitých plakátů či děl známých umělců. Oblíbené bývají i portréty s předlohou fotografie.

Pojmy času, doby a místa jsou zřejmým propojením umělce a jeho tvorby. A právě filtrování, odtrhnutí se od prostředí je vlastní disciplínou, bez které nelze ve věznici umělecký talent rozvíjet. Je zajímavé dozvědět se o vlastních způsobech vyhledání ideálních podmínek a jejich hranic.

Věznice mají také logické limity vyplývající ze své podstaty. Zabezpečení a další přísná opatření nejsou vždy příznivá pro přístup k materiálům a médiím. A když už pravidla připustí výjimku, naráží umělci na možnosti financí. Proto je drtivá většina děl výsledkem nejtradičnější techniky – tužka, fix či pastelka na papíře. To ovšem neznamená, že nepadne řeč i na olejomalby a jiné kombinované techniky.

A konečně závěrem. Za každým talentem stojí i příběh, cesta, která poskytla nadání průchod. Tyto rozhovory a vyprávění budou doprovodem jednotlivým medailonkům, pravidelně publikovaných v aktualitách veřejně dostupných webových stránek věznice/vězeňské služby.