Věznice Mírov

Kdy jste začal s kresbou?

„Už v dětství. Byl jsem k tomu vedený a v žádném období života jsem si to nezprotivil. Byl jsem vždycky aktivní, na základce a potom i na střední, kterou jsem nedokončil. Teď už ale nekreslím tolik, co dřív. Věnuju se kresbě maximálně dvě až tři hodiny denně. Ale musí to být denně, jinak mi upadá technika.“

Když mluvíte o technice, čím kreslíte nejraději?

„Tužka, uhel, pastel, fix… je mi to jedno. S profi pomůckami dokáže kreslit kdekdo, ale já můžu klidně i kamenem.“

Je pro vás důležitá představivost, jak se dokážete soustředit, když tvoříte výhradně v přeplněných místnostech, které mají k prostředí ateliéru hodně daleko?

„To přišlo časem. Když chci být součástí, jsem, když ne, tak prostě nejsem a pro okolí se zavřu.“

S vaším dnešním medailonkem se pojí komiksy, chtěl byste se jim někdy věnovat profesionálně?

„Dřív jsem si to myslel a hodně jsem pro to taky udělal, ale dneska se vidím jinde. Jestli jednou nakreslím komiks, bude to spíš v rámci volného času a to ještě bude podmíněné nepřekonatelnou chutí. No ne, nakreslit deset dvacet třicet na sobě navazujících scének je celkem malina, ale vymyslet to tak, aby korespondovalo stovky i tisíce, to už chce trochu jiný úsilí. A to jsme u další podmínky… abych nakreslil komiks, musel bych být stoprocentně zajištěn.“

Komiksy jsou jen jedenou z Daliborových předností. Je také velmi nadaným portrétistou a dokázal mi, že má v sobě i surrealistické naděje. O tom se ale pobavíme až příště… .