Věznice Mírov

Nebyla to úplně snadná volba, kterým tématem seriál odstartovat. Chvíli jsem přehazoval složky s výkresy a přemýšlel, jak to udělat, abych někoho neurazil tím, že upřednostním toho druhého... Nakonec rozhodla spíš souhra okolností, že vám jako první představím sérii vizuálů kombinované techniky na papíře s předlohou čtyř skvostů motorismu.

odsouzený Milan Bešťák

(*1976)

Mám rád lidi s talentem. No, a kdyby Milan neměl výtvarné vlohy, oblíbil bych si ho určitě pro schopnosti vypravěče. Bez problémů by totiž mohl vystoupit na prknech s mikrofonem a bavit publikum těžko uvěřitelnými, za to důmyslně pointovanými příběhy, nezřídka s nekorektní zápletkou. Jsem přesvědčený, že Milanova výřečnost je důležitým doplňkem jeho tvorby.

Obrazy totiž nejsou ani zdaleka ohraničeny svou stacionární podobou a u „Sněhuláka“, jak si Milan nechává říkat, to platí násobně. Za každým obrazem je skryté story. Příběh, vyprávějící o inspiraci, předloze a dalších okolnostech, které daly vzniknout jeho podobě. Někteří umělci vás nechají, abyste po příběhu pátrali sami, ale to není Milanův případ, ten mi tápání vždy usnadní…

 „Už od malička uvažuji volněji a nebyl jsem ani pionýrský vzor bývalého režimu. Proto se i můj talent vyvíjel po svém. Po revoluci by to možná šlo, dostal bych šanci se projevit, ale tou dobou jsem byl už rozhodnutý pro profesní dráhu v kuchyni. Malba jídlem pohltila téměř veškerou mou kreativitu a potřeba tvořit se koncentrovala na talíře. Jako kuchař, později šéfkuchař, jsem působil dvacet let a našel jsem si čas na dokončení jen pár děl. Jedno pak skončilo v takové malé galerii na předměstí Berlína, coby „tvorba neznámého umělce“… O tom ale někdy jindy.

S kresbou jsem začal pořádně až ve výkonu trestu a více než nutkáním, nazval bych začátky nutností. Spoluvězni si zvykli chodit s fotografiemi, abych jim překreslil portréty. Taková práce pro mne ale nemá pořádný smysl. Samozřejmě, někoho potěším, ale já rád experimentuji. Kombinuji dostupné materiály a techniky, ale na to je ve vězení málo prostoru. Skoro nikdo totiž neocení výsledek, který je skutečným projevem umělce.“

 Co Vás při tvorbě ve vězení omezuje nejvíce?

„Když mám velkou myšlenku a mám ji vyjádřit na dostupný formát, co je zpravidla kolem padesát na padesát centimetrů …“ (smích)

 Jak často se pouštíte do práce?

„Bývají dny, kdy nemůžu dospat a prakticky čekám na rozsvícení světla. Ale běžně bojuju se svou leností, takže se i několik hodin přemlouvám. Nechuť zpravidla povolí v okamžiku, kdy udělám tah tužkou, křídou nebo štětcem, s kterým jsem spokojený. Potom se zase nedokážu zastavit.“

 Jak vidíte svoji uměleckou budoucnost?

„Rád bych se rozvíjel. Vidím, kolik cesty jsem v posledních letech urazil, ale živit se tím zřejmě nedokážu. Uvidím, kolik času mi zbude, když mi skončí šichta v kuchyni, která bude mým hlavním zdrojem příjmů.“ (smích)

Milanovy MOTORISTICKÉ SKVOSTY jsou sice prvním dílem seriálu, ale zdaleka ne posledním, co se o něm dozvíte. Přinejmenším budete moci poznat cyklus čtyř akrylů na plátně se science fiction tématikou anebo čtrnáct vizuálů figurálek s názvem INSTITUCIONALIZACE.

TM