Věznice Kuřim

Jiří, prozraď pár informací o své osobě, rodině a co tě naplňuje.

V prvé řadě jsem ženatý a táta dvou slečen, které jsou i mými parťáky při aktivitách ve volném čase. Holky samotné ve sportování podporuji, starší je Edita a mladší Justýna. Sám vím, jak je pohyb důležitý. Celý život ve mně dříme dušička motorkáře, nejprve jsem jezdil společně s manželkou Libuškou, pak se nám narodily s odstupem pár let dvě holky, a dnes jezdíme stále, nicméně cestuji také s partou kamarádů, a to je ryze pánská záležitost. Co mě velmi těší, je dceřina vášeň k motorkám, kterou podporuji. Další můj celoživotní koníček je sport, hlavně individuální cvičení a posilování, ke kterému mě přivedl můj táta. Dvacet dva let zvedám jen železo a v posledních třech letech se cvičení, tedy kulturistice, snažím věnovat profesionálně. V rovině pracovní jsem stálicí ve vězeňské službě a přes dvacet čtyři roků jsem zaměstnancem ve Věznici Kuřim.

Vývoj Tvé kariéry ve VS ČR

K vězeňské službě mě přivedl můj táta, který dlouhých 39 let pracoval ve Věznici Kuřim, táta dost kouřil, každý, kdo ho znal, tak si ho vždycky vybaví s cigárkou v ruce, ale miloval sport všeho druhu, hlavně tenis a ping pong, zhruba v patnácti letech mě vzal s sebou do posilovny ve Věznici Kuřim. To bylo mé první seznámení se s věznicí. Od 1.1.2000 jsem začal pracovat na pozici provianťáka, tedy kuchaře v kuchyni, kde se stravují odsouzení, zde jsem setrval 3,5 roku. Následně jsem oblékl uniformu a vstoupil do služebního poměru, svoji službu jsem začal na oddělení vězeňské stráže a po dalších 4 letech přešel jako dozorce na oddělení výkonu trestu, kde jsem sloužil dalších 14 let. Po 18 letech v uniformě jsem se cítil unavený a zastýsklo se mi po pravidelném režimu, návrat do vězeňské kuchyně byla pravá volba a zde vařím právě druhým rokem. V kuchyni máme skvělý kolektiv a známe se mnoho let, je s nimi sranda.

Jak se ti daří spojit profesionální cvičení s prací, která je na směnný provoz?

S prací se mi posilování kloubí snadno, tréninky se snažím realizovat před prací, a hlavně cvičím ve dnech volna. I po 12 hodinové směně jsem v posilovně, můj týdenní plán je být 1,5 hod. 4x a někdy i 5x týdně ve fitcentru. Fyzická aktivita je pro mě odpočinek, i když mám špatnou náladu nebo jdu unavený po práci, mířím do fitcentra rád a tam si aktivně odpočívám.

Jaké byly tvoje sportovní začátky?

Ke sportu jsem byl veden od dětství, zásadní vliv na lásku k posilování u mě vzbudil můj táta, který si zapůjčil od kolegy v práci za dob totality VHS kazetu s filmem Komando. Tenkrát se videokazety s akční tématikou a americkými herci vůbec nedaly sehnat, týden jsme s tátou doma seděli u televize a stále dokola jsme se dívali na tento akční film, dokonce mě táta omluvil ze školy. Díky Komandu s Arnoldem jsem byl poprvé a /naposled/ za školou. Komando mě jako desetiletého chlapce životně ovlivnilo a určilo sportovní směr. Začínal jsem doma s pružinami a kilovými činkami a už tenkrát jsem věděl, že kolektivní sporty fotbal nebo hokej dělat nechci. Chci jen upřesnit, pro mladší příslušníky a příslušnice, že se jednalo o rok 1988 a VHS s takovým filmem byl na tu dobu totální modla všech kluků.

Samouk nebo profesionál? A jak se tvoje posilování vyvíjí dnes?

Poslední tři roky se cvičení věnuji intenzivně a začalo to hecováním ve fitcentru, kam chodím po práci a kde s kamarády cvičíme. První soutěže jsem se chtěl zúčastnit před 3 lety, ale týden před soutěží jsem dostal covid, který mě zcela skolil, dostal jsem čtyřicítky horečky a soutěže jsem se nemohl zúčastnit. Ten pocit, že rok dřiny je pryč, byl hrozný.

V následujícím roce jsem cvičil stále jako samouk, soutěž Kahan Cup 2021 byla opět přede mnou, dřina a mnoho hodin strávených ve fitcentru. Soutěžil jsem v kategorii do 90 kg, nastal den D a já šel na pódium, už při prvním kroku jsem věděl, že je něco špatně, já celý svůj program zkazil, další rok ztracený. Ze soutěže jsem odcházel naštvaný, demotivovaný a říkal si: „Já už to nechci nikdy vidět, já se na to soutěžení vykašlu, nebudu dělat už nic!“

Svůj nepovedený výkon jsem si v hlavě ještě téhož večera krok po kroku promítal, pátral po chybách a řešil, co se nepovedlo. O mně se ví, že se tvářím pořád naštvaně, nedokážu se smát na povel, a právě ten vnitřní neklid a nepohoda se promítla i do mého výrazu, díky němuž jsem ztratil mnoho bodů. Ještě před vstupem na podium mi starší dcera Editka, která už má za sebou 10 let soutěžení i třikrát republikovou soutěž ve street dance připomínala: „Tati, hlavně ten výraz“ a já ho nedal, totálně jsem pohřbil další rok dřiny. Tři dny mi vydrželo naštvání na vlastní výkon. Potřeboval jsem radu, jak dále a ta přišla od Věry Mikulcové. Nejprve jsem ji kontaktoval přes sms zprávu, ona mi hned odepsala, domluvili jsme si schůzku a jelikož bydlí v Jihlavě, první cesta po nevydařené soutěži směřovala právě k ní do fitcentra.

Takže jsi navázal spolupráci s Věrou Mikulcovou? Představíš nám ji?

Spolupracuji s Věrou Mikulcovou, profesionální přední českou kulturistkou, která se aktivně účastní mezinárodních soutěží a také se věnuje přípravě dalších sportovních nadšenců, jako jsem já na republikové a mezinárodní soutěže. V kulturistice, a to celosvětově je Věra pojem, je to ikona a také čestná občanka Jihlavy. Spolupráce s Věrou mě dostala opravdu na úroveň, o které se mi dříve jen snilo, přímo jsem skočil do profesionální úrovně. Spolupráce s ní je skvělá a trvá už přes rok.

Počátek profesionální přípravy a závody samotné?

Po předchozích nepovedených soutěžích jsem pod Věřiným vedením zahájil přípravu a intenzivní cvičení na další soutěže, a to Smartlabs Cup 2022 a Kahan Cup 2022. Navštěvuji Věřino fitcentrum, a závodím za Fitness Factory Jihlava, které má rozlohu přes 1000 m2. Věra mi pomáhá s celou přípravou, chystá mi rozpis tréninků na 3 měsíce, je tam zahrnuto kompletně posilování a protažení celého těla, každý cvik po cviku se mnou projde, abych všemu rozuměl. Stará se i o úpravu jídla, při plném tréninku mám přesně stanovený jídelníček. První fáze spočívá v nabírání na objemu, kdy jím 7 velkých a kaloricky vydatných porcí denně a nabírám tak svalovou hmotu, následuje fáze shazování a rýsování svalů. V režimu diety mám opět 7 porcí denně, počítám sacharidy a bílkoviny, sacharidů můžu sníst 200 g a jak se blíží finální verze před soutěží, tak se sníží na 30 g denně, což jsou 3 rýžové chlebíčky, z bílkovin musím sníst 300 až 320 g hovězího nebo kuřecího masa, také jsem si kupoval tekuté bílky po litrech a veškeré maso jsem měl upravené na suchu, pečené v troubě. Při této rýsovací fázi přichází i neuvěřitelná únava a s tím spojené výkyvy nálad a podrážděnost, nejhorší jsou poslední dny před soutěží.

Týden před soutěží mám od Věrky naplánován hodinový rozpis činností, krok po kroku, co mám dělat, co mám jíst. Já jsem to všechno dodržel, ale je to velké odříkání, v této poslední fázi před závodem jsem shodil dalších pár kg a stáhli jsme 20 cm v pase. Soutěžní váha byla stejná jako v předchozích letech 89,5 kg, ale, velký rozdíl se projevil v tělesném tuku, při prvních soutěžích moje tělo obsahovalo 10,0 % tuku a nyní pouze 1,8 %. Celkově jsem shodil za necelých 7 měsíců 20 kilogramů. A právě vlivem únavy se mi stalo, že jsem ve fitcentru dvakrát tzv. vypnul, normální vysílení. Uplynulý rok 2022 jsem si při cvičení opravdu sáhnul na dno.

Čas strávený ve fitcentru byl v posledním týdnu před soutěží velmi nabitý, za 4 dny 16 hodin, dvě hodiny ráno, dvě odpoledne a zhubnul jsem ještě navíc 4 kg. Když jsem ve fitcentru a mám před soutěží, nasadím sluchátka a nikdo na mě nesmí mluvit, mám svůj svět, sluchátka, hudba, rozpis, jídlo a makat. Úspěch tkví ve striktním dodržování jak cvičebního plánu, tak stravování.

Tvůj soutěžní den, jak probíhal, co jsi cítil a jak sis jej užil?

Kondiční soutěž Smartlabs Cup se konala dne 6. listopadu 2022 v Brně, Kahan Cup se konala dne 12. listopadu 2022 v sokolovně TJ Sokol v Ostrovačicích u Brna. Klání se účastnili závodníci v kategoriích kondiční kulturistiky dorostenců, juniorů a mužů, physique mužů a juniorů, bikiny fitness žen a juniorek, bodyfitness a wellness fitness, přidáno bylo i fitness dětí. Celkově na pódium nastoupilo 104 závodících.

Den soutěže se mnou strávila také moje rodina, a až na pódium mě přišla podpořit Věra, to pro mě moc znamenalo. Od rána probíhala příprava závodníků, registrace, vážení, před soutěží je nutné celé tělo oholit, jako miminko, a poté jsme nastříkáni stanoveným odstínem hnědé barvy, jdeme do sušárny. Pak následuje poslední vrstva, kterou je lak, je to procedura jako u lakování automobilu. Tato barva na těle vydrží až 14 dní.

Soutěž byla zahájena, vystoupily jednotlivé kategorie. V mé kategorii „kondiční kulturistika mužů nad 30 let“ postoupilo devět borců. Soutěž začala pózováním, každý soutěžící měl připravenu svoji choreografii s hudebním podtextem, a dále volnou improvizaci trvající 60 sekund, opět s hudbou. Na soutěž si vybírám hudbu sám, mám rád filmové hity, choreografii a pózy jsem zkoušel při procházkách se psem v lese. Na obě soutěže jsme s dcerou chystali dvě odlišné choreografie na stejnou píseň plus choreografii na improvizaci. Moje hudba byla skvělá, rozdováděl jsem všechny kolem i rozhodčí. Ze svého vystoupení jsem byl tak nabuzený, že jsem ve společném pózování předváděl věci, které bych normálně nedělal. Na Smartlabu jsem skončil o bod pod bednou na prokletém čtvrtém místě. Tu bednu jsem hrozně chtěl a tomu odpovídala další poslední týdenní příprava na Kahan Cup 2022. Ještě večer před soutěží jsme byli s dcerou Editkou zavření ve fitcentru a ladili jsme poslední detaily, odcházeli jsme asi kolem desáté večer domů. Pak přišla soutěž a na podium jsem vstupoval ve stavu, že pro mě nic neexistovalo, byl jsem jak v rauši. Najednou jsem uslyšel z toho davu lidí mé holky, skandovaly: „Taťko jeď“, díky nim jsem se uvolnil, začal se smát a byla z toho bedna, 3. místo, medaile, pohár, ale hlavně šlo o tu bednu! Dřina se vyplatila a já si splnil sen. Za 11 měsíců jsem se posunul z absolutního laika na profesionální úroveň, byl to úžasný pocit a já konečně cítil, že všechna ta dřina stála za to.

Po soutěži jsem se strašně těšil na jídlo a Věrka mi říká:, „Dneska se zavři do McDonalda a do půlnoci jez vše na co máš chuť!“. Když jsem si šel pro třetí hamburger, tak na mě podivně koukala už celá obsluha Mekáče a to jsem byl s jídlem teprve v půlce.

Po příjezdu opět k Věře do fitcentra, jsem byl ohromen, na zdi visela moje fotka a Věra říká „Nazdar šampione“, to byla pro mě pocta. Cvičení mě moc baví, i když si to svoji daň vybralo, mám operovaná kolena a šitý utržený prsní sval.

Jirko a jak jinak si užíváš volného času, když se neničíš ve fitcentru? Stíháš se věnovat rodině?

Čas strávený cvičením, kdy nejsem doma a manželka je na rodinný chod sama, se snažím svým holkám vynahrazovat, vždy naplánujeme rodinnou dovolenou, vloni jsme odpočívali v Egyptě a letos plánujeme navštívit Itálii, na dovolené vždy vypnu, odpočívám a věnuji se jen svým holkám.

Také jsme si pořídili psa a společně chodíme na vycházky. V letní sezóně rád výletuji na motorce a pak opět cvičení. Cvičení také zaujalo moji starší dceru Editu, oslovila ji soutěž bikiny fitness, kde soutěží i juniorky, pěkné na tomto soutěžení je také to, že jsou holky ohebné. A v tomto zase pomáhám své dceři já, neboť jí píšu tréninkové dávky. Mladší Justýnka zase dbá na mnou ohebnost a dle jejích rad se protahuji, zrovna mám za úkol naučit se do dubna šňůru, holky jsou na mě přísné.

Zajímá mě, jaký ohlas měl Tvůj úspěch u kamarádů, kolegů a v zaměstnání?

Při prvních soutěžích jsem to nikomu neříkal, jen nejbližší přátelé a rodina věděli, co mě baví. Po navázání přátelství a spolupráce s Věrou Mikulcovou, kdy jsem získal 3. místo, jsem se rozhodl podělit o svůj úspěch se širší veřejností a dal jsem fotky na sociální sítě. Psalo mi spousta kamarádů, přátel, kolegů, kolegyň a různých lidí, kteří mě neznali zblízka a netušili, jaký je můj koníček. Dokonce kolega v práci mi po zhlédnutí fotek na facebooku osobně řekl, „Ty Jiří, teď ti to říct můžu, já jsem tě loni viděl, já měl strach, že jsi nějaký nemocný, a pak jsem viděl ty fotky a najednou ze mě spadl takový kámen, úplně se mi ulevilo, že nejsi nemocný, že jsi šel do cvičení.“ Mě osobně to velmi potěšilo.

Také jsem na sociálních sítích sdílel pár videí, kdy jsem se zúčastnil soutěže v benchpressu, teď mne ta soutěž v březnu čeká znovu, zde jsem se umístil v roce 2021 na 1. místě ve zdvihu 75 % své váhy v maximálním opakování.

Protože pracuješ ve vězeňské kuchyni s odsouzenými, cítíš např. respekt i z jejich strany?

U odsouzených respekt mám, ale nejen díky svému fyzičnu, bude to také tím, že jsem hlasitější člověk, řeším věci hned a na místě, tak mám svůj klid. Dříve jsem dělal i vyhazovače na diskotékách. Prostě je mě někdy dost slyšet, když něco řeším, nerad věci odkládám na později.

Cvičení a různé potravinové doplňky nejsou úplně levná záležitost, dá se to zvládnout ufinancovat z rodinného rozpočtu, nebo máš podporu nějakého sponzora?

Sponzory nemám, vše si platím sám, s intenzivním cvičením jsem začal po ukončení služebního poměru a když jsem začal pobírat rentu. Z běžného rodinného rozpočtu by to nebylo možné.

Co se týče potravinových doplňků používám pouze proteiny, kreatin a hlavně maso. Anabolika zásadně odmítám, už mám o sebe i strach. Na soutěžích může být přítomen dopingový komisař, nicméně mě zatím nikdo netestoval. Vše chci v čisté formě a v radosti. Vždyť mi bude 45 let.

A jak se po týdnech dřiny odměňuješ? Stačí ti jídlo, odpočinek?

Jako odměnu za každou soutěž si vždy věnuji tetování, nyní mám potetovanou levou lopatku a celou ruku, dál chci spojit i druhou lopatku, pak rameno, ruka, krk a dál po zádech níže, co soutěž to tetování.

Začal rok 2023, máš soutěžní plány v tomto roce?

V letošním roce se chci účastnit republikových soutěží, které se člení na klasické a masters, tyto soutěže se uskutečňují v Praze. Republiková soutěž se koná 23. května 2023 a právě jsem v nabírání svalové hmoty, soutěž bude členěna od váhy a moje váhová kategorie je 90 kg a výše. Na tuto soutěž nemám velká očekávání, ale chci se účastnit a sbírat další zkušenosti. Týden po republice mám pohárovou soutěž ve Velké Bíteši a tam bych chtěl letošní soutěžení ukončit a dát odpočinek celému tělu, ty roky dřiny se na něm podepsaly.

Ještě bych tu chtěl vyjádřit své poděkování, které patří především mé rodině, manželce a dcerám, cvičení vyžaduje spoustu hodin mimo domov a spoustu tolerance, bez vás „holky moje“ bych to nedokázal!

Další poděkování a velmi významné patří skvělé Věře Mikulcové, která je nejen skvělá trenérka, ale i úžasný charakterní člověk, díky ní dosahuji svých úspěchů.

Upřímně, až skončím s tímto sportem, nevím, co budu dělat, zatím si to raději nepředstavuji, asi začnu chovat kozy. Ne, dělám si srandu, s tímto nikdy neskončím.

pak