Věznice Karviná

Ve čtvrtek 10. listopadu 2016 se od 13.00 hodin ve Věznici Karviná konalo jednání poradního sboru ředitele věznice na téma "Činnost duchovenské služby ve věznici se zaměřením na práci ve výstupních odděleních". Kromě stálých členů poradního sboru jsme letos na jednání přivítali také Ing. Urbancovou - vedoucí odboru sociálních věcí Magistrátu města Havířova; Mgr. Smužovou - vedoucí odboru sociálního Magistrátu města Karviná; paní Helenu Hrabcovou, která působí na Magistrátu města Karviná jako kurátorka pro dospělé; pozvání přijali také zástupci Azylového domu BETHEL z Karviné; a Dobrovolnického centra ADRA; dále pan Petr Novák z Nové šance, z.s. v Ostravě - Koblově; a přítomni byli také duchovní, kteří v rámci duchovenské péče do věznice docházejí. Na úvod jednání ředitel věznice přivítal stálé členy poradního sboru, pozvané hosty i přítomné odborné zaměstnance věznice a seznámil s letošním tématem jednání. Poté se slova ujal Ing. Fürst, který nejprve stručně seznámil přítomné hosty s historií působení duchovní služby ve Vězeňské službě České republiky a vysvětlil také rozdíly mezi duchovní službou a duchovenskou péčí. Poté hovořil o konkrétní činnosti duchovní služby v Karviné a o oblastech, ve kterých mohou kaplani na odsouzené působit. Jedná se zejména o pastorační pohovory, společné modlitby, doprovod odsouzeného k soudnímu jednání, společné sledování filmů, zajišťování bohoslužeb. Mimo jiné se kaplani také podílí na vytváření podmínek pro začlenění odsouzených do občanského života po jeho propuštění. Ing. Fürst uvedl, že pokud kaplan s odsouzeným naváže bližší vztah, setkává se pak se situací, že odsouzený od něj očekává pomoc i při odchodu z výkonu trestu. Jeho slova pak doplnil sociální pracovník Bc. Bulava. Seznámil přítomné s institutem umisťování na výstupní oddělení, resp. do cel výstupních oddělení. Zde jsou umisťování odsouzení, kterým se blíží konec trestu. Pozornost jim pak věnují odborní zaměstnanci oddělení výkonu trestu, jejichž úkolem je, aby byl pro odsouzené přechod do civilního života co nejjednodušší. Konkrétně jeho úlohou, jako sociálního pracovníka, by mělo být odsouzeného koordinovat či „kaučovat“ v jeho snaze připravit se na návrat do civilního života. Sociální pracovník má odsouzenému poradit, na které státní či nestátní organizace se obrátit, tak, aby byl v den propuštění vybaven potřebnými doklady, aby věděl, kde najde svého kurátora, aby měl případně přislíbeno ubytování a zaměstnání. V rámci diskuse se potom všichni zúčastnění vyjádřili k otázce, jak nejlépe pomoci odsouzenému s jeho přechodem do civilního života po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Shodli se na skutečnosti, že sociální systém dává těmto osobám poměrně široké možnosti, je však na každém jedinci, zda svým aktivním přístupem nabízených možností využije.