Věznice Jiřice

Zařazení odsouzeného na konkrétní typ pracoviště předchází proces posouzení konkrétního odsouzeného z hlediska jeho osobnosti, povahy spáchané trestné činnosti, zdravotní způsobilosti k výkonu práce a míry vnějších a vnitřních rizik. Návrh na zařazení do zaměstnání vychází od pracovníků odborného zacházení ve vězeňství (speciální pedagog, psycholog, sociální pracovník a vychovatel), kteří s daným odsouzeným dlouhodobě pracují a znají jeho potenciální rizika. Po posouzení odsouzeného a současně vyjádření ke zdravotní způsobilosti ze strany vězeňského lékaře, je návrh předložen odbornou komisí k jednání zařazovací komisi a ta po svém posouzení předkládá řediteli návrh na zařazení konkrétního odsouzeného na příslušné pracovní místo.

Aktuálně jsou odsouzení ve věznici zařazováni na tři typy pracovišť, a to podle závěrů posouzení jak ze strany pracovníků odborného zacházení, tak ze strany členů odborné komise s ohledem na jejich osobnostní a bezpečnostní rizika. Odsouzeným umístěným v oddělení s nízkým a středním stupněm zabezpečení věznice s ostrahou může ředitel věznice povolit volný pohyb mimo věznici při plnění pracovních úkolů s vyznačením prostoru, ve kterém se mohou ve stanovené době pohybovat. Dohled nad těmito odsouzenými provádí určený zaměstnanec Vězeňské služby ČR zpravidla 1x v týdnu. Dohled nad pracovní činností odsouzených, jejich chováním a přítomností na pracovišti zajišťuje cizí subjekt, který tyto vězněné osoby zaměstnává, a to dle podmínek uvedených ve smlouvě uzavřené s věznicí. Na tato pracoviště jsou zařazováni prověření odsouzení, jejichž osobnostní a bezpečnostní rizika jsou nízká a nepředstavují tedy ohrožení pro společnost. Zpravidla se jedná o odsouzené, kteří se připravují na plynulý přechod do civilního života.

K odchodu dvou odsouzených z pracoviště lze uvést, že oba odsouzení vykonávali trest ve věznici s ostrahou, oddělení středního stupně zabezpečení, byl jim udělen volný pohyb mimo věznici při plnění pracovních úkolů. Oba odsouzení vykonávali trest odnětí svobody v délce do dvou let, jejich trestná činnost byla majetkového charakteru a míra osobnostních a bezpečnostních rizik byla diagnostikována jako nízká. Jejich volný pohyb na pracovišti nepředstavoval riziko pro společnost ani pro civilní spolupracovníky na pracovišti. Jejich chování v souvislosti s odchodem z pracoviště lze kvalifikovat jako zkratkovité, neuvážené, postrádající prvky kauzálního myšlení. V tomto případě se jednalo o selhání lidského zdroje, které nelze dopředu předvídat. 

hap