Věznice Horní Slavkov stojí v místě nejstaršího tábora s názvem Prokop, který měl krycí označení „T“. Oficiálně byl otevřen jako tábor pro vězně 2. 7. 1949. V první fázi měl 250 vězňů, ale k 2. 8. 1949 jich bylo již 499. Postupem let docházelo k poklesu počtu vězňů z důvodů konce jejich trestů a amnestiím. Následkem toho bylo soustřeďování vězňů do vybraných táborů, postupné rušení slavkovských táborů a přesun zbývajících vězňů do Příbrami. Dne 14. 5. 1955 byl zrušen i tábor Prokop. Období dobývání uranu za pomoci vězňů na Slavkovsku skončilo v srpnu ve stejném roce uzavřením posledního tábora Ležnice. Mezi roky 1955 –1958 byl tábor Prokop využíván jako ubytovací zařízení pro brigádníky, kteří pracovali na dostavbě slavkovského sídliště a chvíli rovněž jako hospodářské a stravovací zázemí pro závod Zdař Bůh. Dne 22. 9. 1958 bylo rozhodnuto ministerstvem vnitra o znovu převzetí tábora Prokop. Do tábora nastoupilo 750 vězňů, kteří zajišťovali bytovou a investiční výstavbu na Sokolovsku.
Od 1. 1. 1963 byl zrušen Útvar nápravných zařízení Ministerstva vnitra č. 1 Ostrov, čímž se tomuto podřízené útvary nápravných zařízení ministerstva vnitra (Oráčov, Nové Sedlo, Drahonice, Sýrovice, Poláky, č.2 Ostrov, č. 3 Ostrov a Horní Slavkov) stávají samostatnými a spadají do působnosti Krajských správ Ministerstva vnitra, v jejíchž obvodech mají svá sídla. Tím tedy vzniká samostatný Útvar nápravných zařízení Ministerstva vnitra Horní Slavkov.