Historie | Vězeňská služba České republiky

Věznice na Olomoucké ulici stojí již více než 120 let

Od počátku existence zemského i okresního soudu r. 1850 narůstaly civilní spory a žaloby měrou nebývalou. Dislokace soudů v provizóriu, rostoucí agenda zejména obchodního soudnictví, neúnosné zatěžování c.k. eráru stavebními úpravami a opravami věznice – to vše byly hlavní důvody uvažované výstavby nového, důstojného justičního areálu včetně věznice. Roku 1882 po mnoha intervencích, analýzách, dobrozdáních a doporučeních bylo Ministerstvem spravedlnosti ve Vídni rozhodnuto a dáno povolení k výstavbě nové soudní budovy a věznice v Opavě. Původní projekt a rozvrh prací předpokládal dokončení justičního paláce a věznice v říjnu 1887, avšak rozsáhlost stavby a množství speciálních podmínek pro vězeňskou část způsobily zpoždění dokončení o více než jeden rok. Komplikací také bylo vhodné zasazení vězeňského komplexu do čtyřúhelníku ulic Lidická, Mírová, Olomoucká a Veleslavínova. Při kolaudaci budovy soudu v říjnu 1888 se ukázalo, že vězeňská část nebyla zcela dokončena a připravena k užívání – paradoxně se to týkalo topenářských prací, vytápění budov věznice a dokončení dláždění vězeňského dvora. Zemský soud a státní zastupitelství Opava započaly úřadovat v nové budově již 27.8.1888; okresní soud, resp. c.k. Městský delegovaný okresní soud Opava dne 21.11.1888 na nové adrese Olomoucká 27.

Věznice byla zkolaudována a uděleno jí bylo potvrzení k užívání rozhodnutím opavského purkmistrovského úřadu jako stavebního úřadu dne 21.12.1888. Vlastní otevření věznice se uskutečnilo 31.12.1888.Celý vězeňský areál při otevření sestával z vlastní věznice, vězeňské nemocnice, skladiště a ohradní zdi. Celkové náklady na výstavbu justičního komplexu (soud a vězeňský areál) byly značné – činily takřka 500.000 zlatých.

Rokem 1889 začala nová, moderní éra opavského vězeňství. Věznice, která byla účelově vystavěna pro potřeby řádného výkonu trestu, splňovala přísné nároky kladené na fungování převýchovy osob odsouzených k odnětí svobody. Je nutno zdůraznit, že opavská věznice nebyla trestnicí a vězňové zde vykonávali trest většinou do jednoho roku trestu nepodmíněného, maximálně pak do tří let odnětí svobody. Bylo již důsledně dbáno na oddělení mladistvých vězňů (do 18 let věku) od dospělých trestanců. Ženy byly umístěny ve zvláštním traktu ústavu.Vlastní vězeňská budova byla dvoupatrovým objektem, kde bylo celkem 117 cel – z toho 93 samovazebních, 2 se dvěmi lůžky a 22 cel s více než čtyřmi lůžky. Kapacita věznice byla 248 míst.

Věznice za války

Nejmarkantnějším rozdílem oproti situaci za I. republiky bylo složení vězňů, které z drtivé části tvořili říšskoněmečtí státní příslušníci.

Věznice v období II. světové války

V důsledku okupace čsl. pohraničí nacistickým Německem zanikla koncem září 1938 organizační struktura československého soudnictví včetně Krajského soudu v Opavě jako sborového soudu I. stolice. Na odtrženém území nově vzniknuvší Sudetské župy byla zavedena organizace říšského soudnictví. Z dosavadního Krajského soudu Opava byl vytvořen Zemský soud (Landgericht) Opava, z okresních soudů vznikly úřední soudy (Amtsgerichty). V roce 1939 byla pro některé činy v oblasti přestupního soudnictví navíc zřízena instituce Zvláštního soudu při Zemském soudu v Opavě pro celý obvod Vládního presidenta v Opavě, který zahrnoval území tří zemských soudů v Novém Jičíně, Opavě a Šumperku.

Co se týká vězeňství, náležela věznice bývalého Krajského soudu Opava správě Zemského soudu v Opavě. Nejmarkantnějším rozdílem oproti situaci za I. republiky bylo složení vězňů, které z drtivé části tvořili říšskoněmečtí státní příslušníci (většina čsl. vězňů, od roku 1939 vězňů protektorátní státní příslušnosti) byla eskortována do věznice na území tzv. Protektorátu Čechy a Morava k výkonu trestu, vyšetřovanci především do věznice v Moravské Ostravě.

Zaměstnanci věznice – jak úředníci, tak dozorčí personál, byli, až na výjimky zcela noví lidé. V čele věznice se vystřídali: jako vrchní správní inspektor Theodor Burghardt (nar. 1903 v Hlučíně) v období 1.2. – 26.9.1939, 4.8.1941 – 1944 a správce Dr. Heinrich Brandstätter v období 1.9.1939 – 31.8.1941 (nar. 1902 v Alsfeldu). Vězeňským lékařem byl v období II. světové války MUDr. Karl Schubert, duchovním P. Lambert Seidl. Dozorčí personál: první hlavní dozorce Konrád Benesch (od 1.4.1939), poté od 1.10.1942 Ferdinand Burkert. Jako hlavní a vrchní dozorci zde působili Heinrich Grulich, Josef Jung, Alfred Herbst, Wilhelm Lammel, Franz Kuhn, Josef Brigula, Franz Kräsedensky, Gustav Kavan. Dozorkyněmi vězňů byly Angela Kožená a Vilma Zipsová. Z nižšího dozorčího personálu jmenujme Richarda Hulvu, Paula Wltafského, Adolfa Obrusnika, Ernsta Lebedu, Bruno Smetanu, Rudolfa Davida či Aloise Kikela.

Zaměstnávání vězňů: i v době války zůstávala hlavní pracovní náplní opavských vězňů práce při lepení sáčků, v ústavních dílnách, opravách, praní a šití uniforem a prádla. Při venkovních zaměstnáních často pracovali na vykládce vagónů, zbrojařské výrobě, nasazení v továrnách Minerva v Opavě, Jedlitsehka a Hellco v Komárově, dobývacích pracích v sádrovcových lomech aj.

Statistika počtu vězňů: od roku 1939 disponovala věznice při Zemském soudu v Opavě na Olomoucké ulici zprvu kapacitou 260 míst (205 pro muže a 55 pro ženy). Od roku 1939 byla část cel vyčleněna pro potřeby služebny Gestapa Opava, Zvláštního soudu Opava a Úředního soudu v Opavě. Celkový počet vězňů roku 1939 se ke konci daného měsíce pohyboval v rozhodném dni mezi 220 – 240 vězni, z toho žen obvykle cca 30, vyšetřovanců cca jedna třetina počtu. Rok 1940 – obvykle cca 250 vězňů, z toho žen cca 40, vyšetřovanců takřka polovina, rok 1941 – obvykle cca 280 vězňů, z toho žen cca 60, vyšetřovanců cca jedna třetina počtu, rok 1942 – obvykle přes 300 vězňů, z toho žen 80 – 85, vyšetřovanců cca jedna třetina počtu.

Od listopadu 1943 byla věznice vnitřně rozšířena a upravena na obložnou kapacitu 340 osob (260 mužů a 80 žen). Rok 1943 – obvykle 350 – 400 vězňů, z toho žen 90-95, vyšetřovanců cca jedna třetina počtu, rok 1944 – obvykle 330 – 360 vězňů, z toho žen kolem 100, vyšetřovanců jedna třetina až jedna čtvrtina počtu. Závěrem k tomuto období dodejme, že při těžkých osvobozovacích bojích o Opavu v dubnu 1945 nebyla věznice, až na menší škody, výrazně stavebně poškozena.

50. léta

Podstatně se změnilo složení vězňů…

Soudní věznice, evakuovaná v první polovině dubna 1945, vcelku bez podstatnějšího poškození přetrvala těžké boje o Opavu a byla dne 18.5.1945 převzata obnoveným Krajským soudem v Opavě. Již dne 20.5.1945 bylo ve věznici 62 osob, koncem roku 1945 již 647 osob. Podstatně se změnilo složení vězňů: oproti předmnichovské epoše se ve věznici především koncentrovali retribuční vězni (tedy osoby vyšetřované a odsouzené za provinění v době II. světové války a obviněné za spolupráci s nacisty, kolaboraci, členství v říšskoněmeckých organizacích). Retribuční dekrety presidenta Beneše o potrestání Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů – tedy lidí, kteří se provinili proti národní cti, změnilo charakter věznice až do roku 1948.

Na vězeňském dvoře byla v letech 1946 – 1948 popraveno 15 osob odsouzených k trestu smrti oběšením na základě rozsudku Mimořádného lidového soudu Opava, který na podzim 1948 ukončil svou činnost. Vězeňství po roce 1949 prošlo mnoha zásadními změnami, kdy z resortu ministerstva spravedlnosti zákonem č. 66 a 67/1952 Sb. přešlo do sféry ministerstva národní bezpečnosti. Příslušníci Sboru vězeňské stráže se stali příslušníky SNB a ústředním orgánem vězeňství byla od 1.1.1953 Správa nápravných zařízení ministerstva národní bezpečnosti, v jehož ústavech se vykonával trest odnětí svobody a vazba. Od září roku 1953 do roku 1968 pak spadalo vězeňství pod ministerstvo vnitra.

Objekt Krnovská

Koncem roku 1945 byla po skončení 2. světové války zřízena v objektu kasáren vojenská věznice. Opava se stala v letech 1948-1952 důležitým centrem vojenského vězeňství. K 1.1.1948 byl v Opavě zřízen Krajský vojenský soud, pro jehož potřeby bylo zprvu uvolněno 20 cel ve věznici na Olomoucké ulici. Tamní vojenské vězně střežila vězeňská stráž, ale jejich zaopatření zajišťovala vojenská správa. Po zrušení tohoto soudu k 1.11.1948 byla dosavadní věznice na Krnovské ulici pro vojenské osoby v roce 1949 ke dni 1.10. změněna na jedinou vojenskou trestnici v tehdejší ČSR. V trestnici byly internovány a trest vykonávaly výhradně osoby, spadající pod vojenskou jurisdikci.

Dne 4.10.1950 byli do opavské vojenské trestnice převezení z trestnice v Plzni – Borech velkým transportem důstojnická a generálská esa naší armády, kteří se provinili tím, že bojovali na nesprávné straně – legionáři, západní letci, parašutisté, odbojáři, účastníci osvobozovacích bojů, velitelé z východní a západní armády a další. V tomto a následujícím transportu dne 6.11.1950 bylo do Opavy eskortováno na 150 vojenských osobností k výkonu trestu. Trestní sazby v rozsudcích byly v rozmezí 3,5 roků až 27 let, někteří měli trest i 35 let odnětí svobody či trest doživotí, většinou ve spojení se ztrátou čestných práv občana, ztrátou všech vyznamenání a hodností, mnohdy i konfiskací majetku. Bylo zde internováno sedm divizních či brigádních generálů (např. gen. Pešek, Janoušek, Nosál, Mrázek, Kutlvašr), množství plukovníků a nižších důstojníků. Nejčastěji byli odsouzeni za zločiny vojenské zrady, vojenských úkladů, zběhnutí, velezrady, vyzvědačství, zneužití moci aj.

Dne 29.5.1952 zanikla vojenská trestnice v Opavě a současně byl v již rozsáhlém areálu na Krnovské ulici zřízen Státní vězeňský ústav MNB Opava.

Dne 11.9.1952 byl zřízen Zvláštní ústav nápravných zařízení v Opavě a následně Technický ústav nápravných zařízení jako tzv. uzavřený ústav podléhající správě nápravných zařízení ministerstva národní bezpečnosti, od září 1953 ministerstva vnitra. Později byl označován jako Věznice pro výkon trestu č. 3 a také Nápravný pracovní tábor č. 1 Opava. V Technickém ústavu nápravných zařízení bylo soustředěno na 200 techniků z různých věznic – tvořili tým specializovaných inženýrů, projektantů, konstruktérů, kresličů a překladatelů. Technický ústav nápravných zařízení Opava na Krnovské ulici ukončil činnost roku 1961.

60. léta až současnost

Velkým pozitivním přelomem bylo přijetí zákona č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody…

60. léta

V tomto období začala užší specializace na výkon trestu odnětí svobody a diferenciace na jednotlivé kategorie. V objektu Olomoucká vznikla III. NVS pro odsouzené ženy, v objektu Krnovská II. NVS pro odsouzené muže.
Velkým pozitivním přelomem bylo přijetí zákona č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, který byl na svou dobu velmi moderní, neboť umožňoval odbornější zacházení s odsouzenými.
Dalším vysoce pozitivním impulsem bylo zřízení NVÚ pro mladistvé a s ním i příliv vzdělaných odborníků.

70. léta

Nejdůležitějším počinem bylo zřízení ústavní školy.
V objektu Olomoucká vznikl v roce 1976 samostatný specializovaný výkon trestu odsouzených žen blízkých věku mladistvých tzv. „mladé dospělé“.
Došlo ke dvěma závažným mimořádným událostem. První byl úspěšný pokus čtyř mladistvých odsouzených, kterým se podařilo uniknout přes střechy věznice ven. Při jejich dramatickém zadržení byl jeden z mladistvých postřelen.
Ve druhém případě došlo k tragické události, když skupina osmi odsouzených při pokusu o útěk brutálně napadla podpor. Jana Kozelku, přičemž mu tímto jednáním způsobila smrt. Dva z pachatelů byli odsouzeni k trestu smrti.
Vznikla tradice sportovních a kulturních olympiád.

80. léta

V prvé řadě to bylo v r. 1982 zrušení NVÚ pro mladistvé v Opavě rozhodnutím Správy SNV a přemístění všech mladistvých do Libkovic.
Bylo zřízeno Školské vzdělávací středisko v objektu Olomoucká u odsouzených žen, které ve spolupráci se SOU Opava organizovalo učební obor „šička prádla“ pro odsouzené ženy a vedle toho další odborné a kvalifikační kurzy pro další odsouzené ženy i muže na Krnovské ulici. V dalším období pak přibyly i možnosti individuálního doplnění základního vzdělání ve spolupráci se ZDŠ na Mírové ulici v Opavě.
Byl zřízen nový specializovaný výkon trestu pro odsouzené ženy s psychopatickými poruchami, který byl koncipován jako samostatné oddělení s oficiálním názvem „Středisko zvláštní léčebně preventivní péče“.
Výstavba nové čtyřpodlažní administrativní budovy. Akce proběhla v letech 1983 – 85. Souběžně byla v objektu na Olomoucké ulici postavena nová kotelna a prádelna.
Další významnou investicí 80. let byla pro věznici výstavba kabelovodu mezi objekty Krnovská a Olomoucká v roce 1987.
Ke dni 1.8.1987 byl v objektu Krnovská znovu zřízen NVÚ pro mladistvé se 120 odsouzenými.

90. léta

Velká amnestie po zvolení nového prezidenta republiky. V Opavě bylo z necelých šesti set odsouzených propuštěno 395. V obou objektech věznice jich zůstalo 180 – z toho 144 ženy v objektu Olomoucká (díky nejtěžší kategorii) a v objektu Krnovská pouze 36 mužů (z toho dva mladiství).
Prověrky příslušníků ozbrojených sborů, tedy i SNV organizované z Prahy Správou SNV ve spolupráci s Občanským fórem a dalšími občanskými iniciativami, zejména Konfederací politických vězňů.
Zcivilnění cca 30% funkcí ve vězeňství.
Vytvoření justiční stráže.
K 1.12.1993 přestrojení celé VS do nových stejnokrojů.
K 1.1.1994 vešly v platnost nový zákon o výkonu vazby a zásadní novela zákona o výkonu trestu i s příslušnými řády. Nejvýraznější změnou výkonu trestu odnětí svobody bylo zrušení starých NVS (3) a zavedení nových čtyř kategorií VTOS – s dohledem, dozorem, ostrahou a zvýšenou ostrahou.
Dokončení výstavby moderního elektronického vnějšího střežícího zařízení (první ve VS a dodnes funkční), která znamenala významnou, vlastně přelomovou změnu ve střežení českých věznic – byly opuštěny strážní věže.
1.7.1999 otevření oddělení pro léčbu závislostí odsouzených žen (alkohol, drogy, patologické hráčství). Kapacita oddělení – do 30 odsouzených.
V 1. pololetí 2000 došlo k přeplněnosti věznic – některé přes 150% (Opava na 130%). Tato situace někde přerůstala v nepokoje a protesty vězňů.

Nové století a tisíciletí

1. pololetí 2003 bylo v objektu Olomoucká vybudováno výstupní oddělení pro odsouzené ženy s dlouhými tresty, které jim pomáhá s přípravou na propuštění na svobodu.
K 31.3.2004 dochází po 13 letech k úplnému zrušení výkonu vazby.
2004 v objektu Krnovská výstavba nové plynové kotelny.
Začátek roku 2005 je v celé VS ČR ovlivněn zahájením projektu a zavedení vězeňského informačního systému.
V dubnu 2006 se specializované činnosti s odsouzenými rozšířily o oddělení odsouzených žen s psychopatickými poruchami.
V prosinci 2009 byly zkolaudovány budovy určené pro výkon zabezpečovací detence v objektu Krnovská.