Věznice a ÚPVZD Opava

Bývalé odsouzené ženy se do naší věznice opět sjely ze všech koutů republiky proto, aby těm, které nyní v rámci výkonu trestu procházejí léčbou ze závislosti, popovídaly o svém současném životě s "čistou hlavou", jak samy říkají. 

Všechny ženy, které vyprávěly své příběhy, prošly léčbou v našem specializovaném oddílu a jen díky tomu, že jim pobyt tady ukázal novou, lepší cestu životem, mají chuť se sem vrátit a vyjádřit tak dík také odborným zaměstnancům, kteří je na jejich cestě doprovázeli. Ačkoliv se netají tím, že už jen vstup do prostor věznice v nich vyvolává rozporuplné pocity a ožívají vzpomínky, které nejsou jen příjemné.

Opět jsme si mohli vyslechnout zajímavé životní příběhy.  Například třiatřicetiletá Jana se svěřila, že VĚZENÍ BYLA JEJÍ CESTA KE SVOBODĚ! Do výkonu trestu se totiž před 8 lety dostala za majetkovou trestnou činnost, kterou páchala, aby si zajistila finance na drogy. Fetovala tajně, dokonce ani její nebližší dlouhou dobu nic netušili a ve své závislosti hledala útěk od životních traumat, která zažila a nikdy neřešila. Jak sama říká, nechávala si je v sobě a v pervitinu nacházela únik od reálného života. Ve výkonu trestu pak naštěstí "vystřízlivěla" a začala zjišťovat, že předchozí úniky ji stejně doženou. Proto projevila zájem o to, aby mohla v rámci výkonu trestu absolvovat léčbu a tady začala ta zmiňovaná cesta ke svobodě, kdy začala opět poznávat samu sebe, přehodnotila si své hodnoty, vytyčila si své cíle a nalezla motivaci pro život v abstinenci.  

Díky léčbě, pomoci odborných zaměstnanců a neustálé práci na sobě se jí podařilo najít si to, co jí v životě dává řád a disciplínu a tím je pro ni běhání. Tomu se začala intenzivně věnovat už při pobytu v doléčovacím centru, kde žila 6 měsíců po propuštění z věznice. Tam se pomalinku učila trpělivosti a zdolávání překážek po malých krůčcích, protože na drogách chtěla všechno hned. V tomto je běhání dokonalou volbou. I tady musela pracovat pozvolna, ale o to poctivěji. V současnosti běhá téměř denně, a hlavně ve chvílích, kdy se ocitne v tíživé situaci. V těch nejvíce potřebuje právě fyzickou zátěž a popovídání si, což je věc, která jí po propuštění z vězení i ukončení pobytu v doléčovacím centru moc chyběla. Skupinové terapie totiž považuje za obrovský přínos, a proto z vlastní iniciativy založila svépomocnou skupinu, která pomáhá lidem se zkušeností se závislostí.  Také absolvovala kurz otevřeného dialogu a stala se recovery koučem. Takže z holky, která se v minulosti dostala do kolotoče problémů spojených s užíváním drog je dnes mladá žena, která využívá své zkušenosti se závislostí k podpoře lidí na cestě k zotavení. 

Tento příběh tak je velmi příjemnou zpětnou vazbou pro kolegy z řad psychiatrů, psychologů, terapeutů či vychovatelů, kteří s lidmi v léčbě v naší věznici pracují. U těch, kteří se vydali cestou, kterou zvolila také Jana je znát, že jejich práce má opravdový smysl a stojí za to v ní pokračovat!

bas