Vazební věznice Teplice

TEPLICE 10. května 2018 (VS ČR) - Vazební věznice Teplice obdržela poděkování Nadace rozvoje občanské společnosti, která každoročně pořádá sbírkový projekt Pomozte dětem. Výtěžek sbírky tvoří z velké části zisk za prodej peříčkových broží, o jejichž výrobu se podobně jako v posledních několika letech, postarali odsouzené ženy z teplické vazební věznice. V letošním roce jich vyrobily více než 16 000 kusů. Zcela výjimečně jsme se rozhodli zveřejnit výtvor jedné z odsouzených, která se na výrobě broží podílela a rozhodla se písemně zpracovat svůj pohled na věc. Text je uveden autenticky, tak, jak jej odsouzená poskytla, pouze byla anonymizována jména. PEŘÍČKA Bylo-nebylo, nedávno tomu. Do VV Teplice přivezli peří… Tak takto nějak začíná vyprávění o malém dobrém skutku, jehož příběh bych vám všem chtěla zde povyprávět a který, jak věřím, přinese „tam venku“ (tedy v civilním životě) velkou radost. „Přivezli peří!“, pravila jedna. A druhá odpověděla: „Prima.“ Třetí dodala: „Jdem do toho. Za to by mohla být možná pochvala.“ A koukly na mě jako na poslední z celkového osazenstva naší cely. Přikývla jsem na znamení souhlasu a hlavou mi proběhlo během sekundy: …netušila jsem, že se ve věznici jako aktivita taky dere peří….:-) Ale fajn J, jdem do toho. Jasně! / Ostatně co dodat, jsem prvotrest s barvou vlasů blond J!/ Moje kolegyně mě ale vyvedly z omylu. Vysvětlily mi, že jde o výrobu jakýchsi broží ze žlutě obarvených peříček a korálků. Aha! Sice jsem stále ještě zcela nechápala tuto akci, zejména její význam a smysl, ale dala jsem na názor jedné ze zkušených odsouzených. Ta ukončila debatu slovy: „Už jsem to dělala. Dá se to… A je to pro nemocné a postižené děti.“  Více jsem nepotřebovala slyšet. Jasně! Co přesně a jak máme dělat? To nám vysvětlila speciální pedagožka paní O.K., na úvodní schůzce zájemkyň o tuto činnost z řad žen TPN střední a vysoký stupeň zabezpečení VV Teplice. Zájemkyň se sešlo v počátku devět z celkového počtu necelých dvaceti zde umístěných žen. Společně jsme vybalily zásilku dodaných „surovin“: žlutě obarvené peří v objemných celofánových pytlích, kvantum přadýnek žluté bavlněné příze, kila různobarevných skleněných korálků a kila spínacích špendlíků. Po úvodní krátké teorii následovalo několik málo praktických pokusů těch nejodvážnějších žen z oněch shromážděných. Výsledkem byla definitivní podoba peříčkové brože. Postup byl jasný, podoba brože také. Čili – kdo chce kolik pytlů peříček a kil dalších surovin? A jdeme tvořit! Jak to tak chodívá i v běžném životě v podobných situacích, řady těch k akci odhodlaných již v počátku prořídly. Ihned po této úvodní schůzce jich ubylo: ta si náhle uvědomila, že jí ne zcela dobře slouží zrak, jiná si až teprve teď vzpomněla, že má vlastně alergii na peří, další že má zase na cele spolubydlící s rozličnými alergiemi a v neposlední řadě nevydrží ani dlouho sedět. Společný jmenovatel: zřejmě alergie na práci. Obzvláště má-li jít o činnost neplacenou, vykonanou nezištně a dobrovolně. Ale nechci nikomu sahat do svědomí. Zdravotní neduhy jsou rozličné. Vím o tom z vlastní zkušenosti. Stručně řečeno, na výrobu peříčkových broží se vykrystalizovala následující sestava: naše čtveřice a jedna sólistka. Zpočátku jsme brože vyráběly na cele, ale po několika dnech jsme „kompletní výrobu“ přesunuly do kulturky – učebny v suterénu věznice. Zde jsme výrobě broží věnovaly po dobu cca šesti týdnů tři až čtyři hodiny denně vyjma nedělí. Ty byly volné, určené k odpočinku. Pracovní tempo jsme si mohly určovat samy, a to vždy po dohodě se speciální pedagožkou. Ovšem nedalo nám to. I ve volnu na cele jsme pokračovaly, a sice činnostmi „nezávadnými“ a neohrožujícími okolí. Konkrétně šlo o vkládání do celofánových obálek velikosti cca 12x12 cm (a opatřených samolepícím páskem pro uzavření) barevných letáků s názvem akce „Sbírkový projekt POMOZTE DĚTEM“ a údaji o jejím organizátorovi. Na letáku je vyobrazeno žluté peříčko a maskot akce, známý již dobře veřejnosti – žluté kuřátko s červenobílým záchranným kruhem kolem tělíčka. Do kompletace celofánových obálek s papírovými letáky se zapojily posléze i některé další odsouzené na obou oddílech. Domnívám se, že dílem je vyburcovalo naše nadšení pro výrobu peříčkových broží, které provokovalo jejich prvotní ignoraci. Postupně sehrály svou roli i urputnost a vytrvalost na straně peříčkových tvůrců, které v nich vzbuzovaly i zvědavost. Ve výsledku šlo tedy vskutku o týmovou práci. Souběžně s tím se zdokonalila zručnost lidské „výrobní linky“. Naše čtveřice se vypracovala téměř až k dokonalosti J. Fungovaly jsme jako manufaktura s tím, že každá z nás ovládala všechny dílčí výrobní úkony a mohly jsme se kdykoliv libovolně prostřídat. Představte si dlouhý pracovní pás tvořený z několika stolů jeden těsně vedle druhého. U něj sedí na téže straně čtyři odsouzené v rovnoměrných vzdálenostech. Celý proces tvorby začíná u paní Ja., která vybaluje na stole pytle se surovým, žlutým peřím. Takto „osvobozené“ peří je velmi čiperné. Jeho drobné částečky jsou vmžiku všude. Doslova všude ………. Naše střídavé kýchání a kašlání prolíná pouze zvuk televizního programu, který nám zpestřoval práci. Vždy dvě peříčka spojuje první z nás korálkem a předá polotovar dále k paní Ji. Ta sváže spojená peříčka u korálky kouskem žluté bavlněné příze, kterou před tím nastříhala z přadýnek na malé kousky. Sváže peříčka a nad uzlíky odstřihne z příze její přebytečné konečky. A předá dílo dále paní M. Ta peříčkový svazeček opatří skrze korálek a bavlnku spínacím špendlíkem tak, aby brož bylo možné připnout na oděv. A předá ho k poslední z nás čtyř, k paní R. Ta vloží brož do celofánové obálky s letákem, odtrhne ochrannou pásku samolepícího pruhu na obálce a zalepí ji. Tím je hotov výrobní proces jedné peříčkové ozdoby včetně obalu. Slááááva! J Při samotné výrobě peříček, průběžných úklidových pracech a při závěrečném úklidu kulturky jsme si užily i žertíků a smíchu. Nutno pokorně přiznat, že občas i klení a kvílení. To např. když spínací špendlík zamířil nejen do brože a peříček, ale bodl pěkně hluboko do prstu, který brož držel. Nebo když snaha uklidit naši „výrobnu“ vypadala spíše jako nerovný boj člověka s nadpřirozenými živly: jediný i velmi zpomalený pohyb smetákem či hadrem způsobil masivní víření směsi peří, žlutého prachu a papírových háďátek (tj. elektrizujících pásek voskovaného papíru původně chránící samolepící pruh na celofánových obálkách a odtržený při jejím uzavření). Učiněné tornádo!!! Tanec smetí po celé místnosti všemi směry, především vzhůru do vzduchu a zásadně ne a ne do pytlů a nádob na odpad. Jako by pro toto smetí neplatil zákon zemské přitažlivosti. Ale nakonec přeci jen člověk a mokrý hadr nad odbojným smetím zvítězili! J A kolik že celkem jsme těch peříčkových broží vyrobily?   POZOR – pozor!!! Z dodaných surovin jsme vyrobily celkem bez mála 17.000 kusů  (přesně 16.875 peříčkových ozdob). Pospojovaly jsme je do svazků po deseti kusech, zabalily po deseti svazcích do balíčků a celé dílo připravily v bednách k odběru zadavatelem. Během těchto několika málo týdnů naši „výrobnu“ navštívili zástupci vedení věznice, pedagogové i vychovatelé a i nejeden řadový příslušník/příslušnice vězeňské služby. Všichni se zajímali, mimo jiné, k čemu vlastně tyto ozdoby budou sloužit. Výtěžek z jejich prodeje bude použit na POMOC DĚTEM. Proto milí čtenáři, uvidíte-li někde či budete-li osloveni s nabídkou zakoupit si žlutou peříčkovou brož se symbolem kuřátka, opásaného záchranným červenobílým kruhem, neváhejte! Znáte již nejen tajemství výrobního procesu, ale především můžete pomoci zmnožit skrze tuto drobnost naději a dobro, jejichž nositelem tato brož-peříčko je. I my, odsouzené, jsme k tomuto celému projektu přistupovaly ze stejné pohnůtky. To byla naše odměna. Smysluplně strávený čas a jeho hmatatelný výsledek: dobrý skutek. Příjemný pocit s tím spojený si odnášíme do dalšího života, navíc obohaceny  tím, že jsme mohly i my přispět dobré věci a být užitečné. Zde je to správné místo k poděkování vedení VV Teplice, že nám práci na právě takovém projektu umožnila. Nad očekávání se dostalo ocenění naší práce ze strany VS ČR a ředitelství VV Teplice. V půli února tohoto roku byla naše „peříčková čtyřka“ za odměnu na vycházce v Teplicích spolu s vychovatelkou, paní RP. Součástí 6-ti hodinové vycházky byla i návštěva kina. Vstupenky nám zakoupila věznice. Po shlédnutí filmu jsme si pochutnaly v kavárně na výborném presíčku. Pak jsme pokračovaly na čokoládový festival, který se právě konal v obchodním centru Galerie Teplice a byl spojen i s ochutnávkou. Vycházku jsme zakončily nákupem v Bille pro ženy z obou oddílů TPN, a to za poukázky, které nám věnovala VV Teplice, která rovněž hradila jejich finanční hodnotu. Celé toto odpoledne bylo velice příjemné, plné hezkých zážitků a my jsme za to velice vděčné. Blíží se závěr peříčkového vyprávění. S ním mi pomáhá pohled na nástěnku na našem oddíle. Je na ní diplom, který jsme obdrželi od organizátora celé akce. Čtu z něj: „Děkujeme Vazební věznici Teplice za výrobu peříčkových broží pro sbírkový projekt POMOZTE DĚTEM“. Musím se usmát a opětovat  kukuč kuřátku na diplomu. Šibal s červenobílým záchranným kruhem okolo tělíčka mává jedním křidýlkem a rozdává naději i radost. Znovu se musím usmát…. a toto vše společně s kuřátkem a jeho peříčky poslat dál. Bylo – nebylo, událo se ve VV Teplice L.P. 2018. MS P.S.: pochvala pro nás, avízovaná na začátku vyprávění, je opravdu na cestě …. J