Vazební věznice Praha Ruzyně

Podzim vrcholí Adventním časem, na jehož konci slavíme Vánoce. Ty přicházejí jen pár dní po datu zimního slunovratu, a tak jsou pro mnoho lidí spojeny nejen s oslavou Ježíškových narozenin, ale také mnohdy s podvědomou oslavou opětovného návratu slunce od jižního obzoru zpět do našich končin. Těšíme se zkrátka, až bude zase víc svítit i hřát. Však už je po podzimním pošmourném počasí načase…!

Těší se jistě i senioři, kteří z nějakých důvodů nejsou samostatní či nechtějí žít sami, a tak našli v některém ze specializovaných zařízení pro seniory nový domov. Jejich těšení je ale mnohdy specifické a také mnohem víc pragmatické, než bezstarostné těšení lidí mladších ročníků - ,,Bude mi ještě sloužit zdraví, alespoň tak jako doteď? Budou mě alespoň někdy navštěvovat moje děti s vnoučaty? Budu ještě někdy někoho zajímat?“…V jejich těšení je ve vztahu k budoucnosti ukryto množství nezodpověditelných, často smutných otázek…

Odsouzené ženy vykonávající trest odnětí svobody ve Vazební věznici Praha – Ruzyně v objektu Velké Přílepy si také kladou v období Adventu a Vánoc množství mnohdy tíživých, existenciálních otázek. A nic neubírá na jejich palčivosti uvědomění si vlastní viny za to, že od svobodného světa je dělí mříž a plot s ostnatým drátem na vrcholu. Za pomoci zaměstnanců Vězeňské služby se snaží o změnu svého nazírání na svět i na sebe sama a připravují na návrat zpět do společnosti. Uspějí? Některým na tom záleží méně, jiným více.

Skupina odsouzených žen se v rámci aktivity programu zacházení Včelaření celý rok starala o svěřená včelstva a výsledkem jejich úsilí bylo množství vyprodukovaného medu. Na přání ředitele vazební věznice plk. Mgr. Tomáše Hůlky LL.M. byl med darován mezi čtyři vybrané domovy pro seniory: Domov pro seniory Chodov, Domov pro seniory Elišky Purkyňové, Domov pro seniory Krč a Dům u Agáty.    

V čase psaní těchto řádek zbývá do Vánoc jen pár dní. Na obloze již týden tmavá mračna, večer přichází brzy, ale nevadí. Za pár dní je tu slunovrat, potom Štědrý den a pak už na ,,Nový rok o slepičí krok“! V kamnech praská oheň, na stole se kouří z hrnku čaje a vedle něj stojí sklenice medu. V odlescích plamenů se zdá, jako by vydávala vlastní světlo. Kousek slunce na prahu noci…Naděje pro zítřek.

Všichni, kdo se podíleli na tom, aby se med dostal do zmíněných domovů pro seniory si přejí, aby kousek slunce přinesl i tam. A naději na zítřek! Přejeme všem požehnané Vánoce.