Vazební věznice Praha Ruzyně

V měsíci červenci jsme si připomínali 85 let od zřízení Vazební věznice Praha-Ruzyně. Oslavy k tomuto výročí byly z důvodů trvajících opatření proti šíření koronavirového onemocnění velmi skromné a nesly se spíše ve znamení připomínky či tichého vzpomínkového proudu, který se šířil skrze celou vazební věznici a její zaměstnance.

Vazební věznice Praha-Ruzyně byla ustavena ještě za našeho prvního československého presidenta Tomáše Garrigue Masaryka, i když krátce poté svou činnost v presidentském úřadu ukončil.

Pro budoucí generace by mělo být velmi důležité připomínat si jako výstrahu kruté období 40. a 50. let minulého století, kdy docházelo k postupnému přejímání vedení nad Zemskou donucovací pracovnou v Praze Ruzyni, jak byla vazební věznice tehdy nazývána, výhradě pod vedení oddělení oblastní úřadovny StB Komunistické strany Československa. Docházelo k zavádění praktik vyšetřovatelů StB, které můžeme jasně označovat za trýznění vyšetřovaných, zejména politických vězňů, nepohodlných pro státní zřízení. Avšak i zde se potvrdilo pravidlo, že častokráte ten kdo pracuje pro revoluci s nečistými úmysly, toho samotného revoluce semele, což se stalo i u osob, které připravovaly věznici na úkol pro státní bezpečnost.

Samotná Vazební věznice Praha-Ruzyně za dobu své existence sehrála několikráte důležitou roli a měla postavení, kdy se na ni upínalo mnoho pozornosti, a to zejména kvůli odsouzeným, kteří zde byli uzamčeni za celovými dveřmi, jednalo se zejména o politické vězně, jako byl Rudolf Slánský, Milada Horáková, André Simone či Artur London, ale také Václav Havel.

Výše zmiňované časy odvál vítr a Vazební věznice Praha - Ruzyně se těší ze současnosti, která jí přináší postupné kroky rekonstrukční ve smyslu stavebním, jelikož proces rehabilitační má již dávno za sebou. Není pochyb, že dalších 85 let života této instituce bude pestrých.