Návštěvy do Památníku VV a ÚpVZD Praha Pankrác jsou ředitelem povolovány pouze ve výjimečných případech, a to školám, sdružením či organizacím, které jsou zaměřeny na studium nebo činnost v oblasti justice, pomáhajících profesí či působí na poli primární prevence.
Žádné návazné komerční služby v rámci incomingové turistiky pro zahraniční či tuzemské návštěvníky nepořádáme. Vždy je brán především zřetel na provozní potřeby VV a ÚpVZD Praha Pankrác a zajištění bezpečnosti pro účastníky exkurze. Exkurze na oddělení výkonu trestu a vazby není z bezpečnostních a provozních důvodů možná. Maximální počet účastníků vstupujících do areálu vazební věznice je stanoven na 25, a to po dodržení všech dohodnutých podmínek návštěvy, provozních a bezpečnostních opatření.
Památník vazební věznice
Památníky jsou místem významných historických událostí, spojených s osudem lidí, kteří prošli těžkou životní zkouškou. Památník Pankrác vznikl po druhé světové válce v autentických prostorách bývalého popraviště tzv. sekyrárny, aby připomínal zrůdnost nacismu a hrdinství těch, kteří mu odporovali za cenu vlastního života.
Tento morální apel byl později propagandisticky zneužit ke zdůrazňování zásluh KSČ a SSSR v boji proti nacismu. Tehdejší přístup nejen interpretoval související historické skutečnosti jednostranně, zjednodušeně a zkresleně, ale zároveň odváděl pozornost od politické perzekuce odpůrců komunistického režimu. Právě proti nim byly zneužívány policejní a justiční prostředky včetně vězeňství, zejména v letech 1948-1964. V tomto období se způsob zacházení s politickými vězni příliš nelišil od zacházení s vězni v nacistických vězeňských zařízeních.
V novém pojetí byl Památník vybudován v letech 1994-1995, aby názorně dokumentoval důsledky odporu proti nacismu i komunismu a mravní příklad skutečného vlastenectví. Zároveň je vážným varováním před jakoukoliv formou totality, využívající národnostní, třídní, etnickou a náboženskou nesnášenlivost nebo jinou skupinovou nenávist. Je též působivou inspirací k objektivnímu hodnocení česko-německých vztahů z hlediska vzájemných křivd Čechů a Němců v letech 1939-1947.
Pankrácký památník spravuje Kabinet dokumentace a historie VS ČR, který též zodpovídá za jeho využívání k pietním, dokumentačním a pedagogickým účelům pro potřeby Vězeňské služby a resortu Ministerstva spravedlnosti. Ve spolupráci s organizacemi bývalých politických vězňů (Českým svazem bojovníků za svobodu, Sdružením bývalých politických vězňů, Konfederací politických vězňů a Klubem JUDr. Milady Horákové) a v součinnosti s Vazební věznicí Praha-Pankrác se v Památníku konají zpravidla 2x ročně pietní shromáždění, a to k uctění památky obětí pankrácké sekyrárny v měsíci květnu a popravené JUDr. Milady Horákové v měsíci červnu za účasti vedoucích funkcionářů justice, vězeňství a dalších významných hostů.
Trvalá expozice v Památníku Pankrác je využívána především jako názorná pomůcka k výuce historie vězeňství (historické penologie) v rámci nástupních kurzů pro zaměstnance VS ČR. Dále je využívána pro potřeby vzdělávání posluchačů odborných škol ministerstva spravedlnosti, ministerstva vnitra a ministerstva obrany, pro právnické, pedagogické a filosofické fakulty vysokých škol a vybraných středních sociálně právních škol. Prohlídka expozice s výkladem je zakončena v posluchárně přednáškou o překonání totalitní minulosti a výsledcích reformy českého vězeňství v duchu Evropských vězeňských pravidel.
Památník navštěvují i zahraniční delegace přijímané na Ministerstvu spravedlnosti, Generálním ředitelství VS ČR, v Institutu vzdělávání VS ČR, popř. ve vazebních věznicích a věznicích. V rámci spolupráce v oblasti justice a vězeňství navštívili Památník významní hosté téměř z celého světa. Velký zájem o vězeňské reálie a interiéry (historickou celu a tzv. sekyrárnu) trvale projevují sdělovací prostředky, zejména televizní a filmová studia k natáčení dokumentárních pořadů i hraných filmů. I když Památník Pankrác není veřejným muzeem z důvodu jeho dislokace uvnitř funkční věznice, je zpřístupňován širší veřejnosti v rámci pravidelných pietních shromáždění.
PhDr. Aleš Kýr
