Vazební věznice Ostrava

Je brzké čtvrteční odpoledne. Pracovní doba odsouzených, kteří jsou zaměstnáni na různých pracovištích ostravské vazební věznice se pomalu blíží ke svému konci, stejně jako každý den. Čtyři odsouzení muži se však chystají prožít odpoledne jiné, než jaké běžně zažívají … někteří měsíce, někteří roky. Každá událost, která se vymyká každodennímu stereotypnímu režimu je pro mnohé vzácnou, každá odlišnost může být přínosem, každá taková situace se vryje do paměti a změní duševní rozpoložení člověka, který si odpykává svůj trest omezením osobních svobod.

Času na trénink nebylo moc, rozhodnutí přišlo rychle a odhodlání bylo o to větší. Zkusmo pár rozběhů ve vnitřních prostorách vazební věznice a pak rovnou na dvoukilometrovou trasu, která byla vytyčená v přilehlém parku u karvinské věznice, a která se to čtvrteční odpoledne stala místem překonávání předsudků a společenských bariér. Ke čtyřem ostravským, se na „domácí půdě“ přidalo čtrnáct karvinských odsouzených.

O žluté stužce mnozí slyšeli, mnozí o ní četli a mnozí ani netušili. Filozofie a myšlenka žluté stužky, kterou milá uváže kolem dubu u svého domu jako důkaz toho, že její milý, který si svůj trest odpykal, je doma i po letech vítán, naděje na nový život a šance na návrat prostoupily mysl mužů. Na pár hodin vyměnili svá osobní čísla, která jsou jim při nástupu do vězení přidělena, za čísla startovní…

Na startu se sešli běžci s různými životními příběhy, různorodou trestnou činností i s různou délkou trestu.  

Jeden z odsouzených si ve Vazební věznici Ostrava odpykává trest odnětí svobody v délce 56 měsíců. Do výkonu trestu ho přivedla závislost na drogách. Říká, že trestnou činnost páchal proto, aby se dostal do vězení. Výkon trestu bere jako léčení a „odvykačku“.

„Jsem si vědom toho, že sám bych se venku do léčení závislosti nepřinutil. Během výkonu trestu jsem se s partnerkou rozešel, což jsem ale očekával a nijak se tím netrápím. Nejvíce mě mrzí, že mým výkonem trestu trpí můj syn. Dříve za mnou na návštěvy docházel pravidelně, ale tím, že jsem se rozešel s partnerkou a mu ještě není 15 let, nemohl za mnou do věznice nějakou dobu docházet. Teď se ale vše obrátí v dobré, na návštěvy bude chodit s mou maminkou a bratrem, moc se na to těším. Jsem soutěživý typ, a i když vím, že o výsledek nešlo, radost z vítezství jsem měl velikou. Na běh jsem se těšil, dříve jsem hrával fotbal a florbal a takový pohyb mi docela chyběl. Bral jsem to i jako test, jakou fyzičku pořád mám. Také se mi moc líbilo prostředí, ve kterém se běh uskutečnil. Největší odměnou pro mě ale bylo to, že když jsem volal synovi, byl na svého taťku hrdý. I díky tomuto jsem pevně rozhodnutý, že se do vězení již vrátit nechci a udělám pro to všechno. Chci svému synovi vše vynahradit,“ říká při rozhovoru s vychovatelem odsouzený Ivo.

Stal se nejrychlejším běžcem závodu a současně jeho vítězem…

Setkali se zde muži, kteří jsou odsouzeni za různorodou trestnou činnost. Jedno však měli společné – chuť zúčastnit se, podpořit svým během integraci a návrat odsouzených do běžného života po propuštění. V tu chvíli toužili dokázat, že nejsou jen číslem ve statistice, ale především lidmi s potenciálem k pozitivní změně.

Pro mnohé z nich běh nebyl pouze fyzickou výzvou, ale důkazem toho, že každý člověk, bez ohledu na svou minulost může s podporou a se správnou příležitostí běžet vstříc k lepší budoucnosti…

Pozitivní atmosféru Běhu se žlutou stužkou podtrhlo nádherné, slunečné počasí a zpáteční cesta zpět do Ostravy se tak stala klidným prostorem pro vstřebání radosti z pohybu, ale také prostorem k přemýšlení…

Reportáž TV Polar. 

„mak + rop“