Vazební věznice Ostrava

Kdy jste do věznice nastoupil a na jakou pozici?

Nenastupoval jsem přímo do věznice, ale na justiční stráž u Krajského soudu v Ostravě. Bylo to v roce 1995. Justiční stráž spadala pod Vazební věznici v Ostravě stejně jako dnes. V roce 2006 jsem pak přešel na oddělní prevence a stížností jako preventista a od roku 2019 až doposud jsem zastával pozici vedoucího oddělení, kde letos má kariérní dráha po více než třiceti letech končí.

Jak se dříve sloužilo?

Pro mě to tehdy bylo úplně něco nového, protože jsem nastoupil do služby z civilního sektoru. Za velkou výhodu ale považuji to, že jsem absolvoval základní vojenskou službu, což možná byla důležitá zkušenost, protože ta právě některým dnešním mladým příslušníkům chybí. Určité návyky, dodržování hierarchie, my jsme od počátku dokázali lépe chápat rozkazy a jasná pravidla. Poté, co jsem přestoupil na prevenci to bylo hodně o policejní práci, musel jsem proniknout do trestního řádu, trestního zákoníku a dalších předpisů. Naštěstí jsem vždy narazil na zkušené kolegy, kteří mi předávali své zkušenosti. Nové pro mě byly i věci, týkající se chodu věznice. Justiční stráž funguje v civilním sektoru, kdežto věznice je uzavřená budova, kde je jiný systém střežení a má další specifika, která souvisí hlavně se zajištěním bezpečnosti. Nové pro mě bylo ale hlavně to, že jsem začal denně pracovat s vězněnými osobami. V tu chvíli jsem měl pocit, že jsem úplně změnil profesi. Co se týče mezilidských vztahů v té době, lidé více drželi pospolu, více se potkávali, a to nejen v pracovním, ale i v osobním životě. Ale dnes to funguje jinak i v jiných profesích. Lidé už na sebe nemají tolik času, doba je celkově více náročná a kontakt přes sociální sítě je často z tohoto důvodu upřednostňován před osobními kontakty.

V které z těch pozic, které jste zastával, jste se cítil nejlépe a co Vám přinesly?

Vždy jsem byl spíše introvert a vnímám to tak, že jsem se možná necítil jako úplně pravý typ na vedoucího pracovníka, ale jsem moc rád, že jsem tu možnost dostal, a že jsem si tu zkušenost zažil, vůbec toho nelituji. Ale když jsem byl řadový preventista a mohl jsem pracovat na jednotlivých případech a vést si linii toho případu, byl jsem v této roli hodně spokojený. Toho, že končím právě na pozici vedoucího, si ale nesmírně vážím a považuji to za takové logické ukončení mé kariéry, nehledě k tomu, že se mi teď, v tom samotném závěru, podařilo vést kolektiv, se kterým jsem byl maximálně spokojený. Cítil jsem, že už tam nemusím ani působit jako vedoucí, protože ti lidé vždy přesně vědí, co mají dělat a celou dobu mi byli maximálně nápomocni. Rovněž bych chtěl zdůraznit, že jsme si opravdu lidsky všichni skvěle rozuměli. O to je potom ta práce příjemnější.  

Jaké jsou nejčastější problémy, které oddělení prevence ve věznici na úrovni policejní práce řeší?

Nejčastější v rámci policejní práce oddělení prevence jsou šetření týkající se nálezů různých nepovolených předmětů, mobilních telefonů, nálezů a zneužití omamných a psychotropních látek, ale jedná se například i o řešení případů násilného jednání vězněných osob vůči zaměstnancům případně násilí mezi vězněnými osobami, kdy dochází k ublížení na zdraví. Ale za ty roky mohu říci, že vazební věznici se naštěstí vyhýbají těžké případy, které jsou zaznamenávány v jiných věznicích, kde se pak využívá i součinnost policie. Rovněž naší důležitou úlohou bylo vždy prošetřování vzniklých mimořádných události ve věznici, i zde jsme jako policejní orgán v mnoha případech posuzovali, zda u nich nedošlo k podezření ze spáchání trestného činu.  K úskalím naší profese patří to, že člověk ví, jaké vězněné osoby tady jsou, jaké trestné činnosti se dopustily, například trestné činnosti na dětech – a to opravdu závažné trestné činnosti. Mnohdy nebylo snadné dodržet vždy profesionalitu a nesklouznout v rámci prováděné činnosti k nějakým osobním averzím. Vždy jsem se snažil být maximálně profesionální a do případů nevkládat emoce, ale znovu říkám, toto je na té práci nejtěžší, když člověk ví, s kým pracuje, co provedl, někdy se to dokonce týkalo i okolí, které člověk znal a znal i lidi, kteří tím trestným činem byli dotčeni a opravdu musel pořád držet profesionální linii.  

Vzpomenete si na svůj první případ, který jste byl nucen ve věznici řešit nebo případ, na který nezapomenete nebo dá se v této profesi zažít i něco veselého?

První případ byla stížnost vězněné osoby, kolegové mě tenkrát profesně korigovali a pomohli mi se s tím případem popasovat. Každopádně jsem hned od prvopočátku, už po prvním měsíci, byl tzv. „hozen rovnou do vody“ – tedy do trestního řízení. Když to hodnotím zpětně, dnes jsem za to rád, protože to je opravdu nejlepší škola.  

Vzpomínám si na situaci, kdy jsem jednou vyslýchal vězně, který mi říkal, že je trvale celoživotní smolař. Tak jsem se zeptal z čeho tak soudí, že si tak připadá a on na to: „No, víte, třeba to poslední, proč tu sedím je loupežné přepadení, které jsem udělal v tramvaji a bylo to tak, že jsem jedné staré paní vytrhl kabelku, a když jsem chtěl z tramvaje vyskočit, tak na mě skočilo osm chlapů a já jsem pak zjistil, že tou tramvají se vracelo domů po směně celé oddělní policie.“ Takže i při této náročné práci se dají zažít i relativně humorné situace. Při této práci studujete i různé materiály, zápisy odborných zaměstnanců a opravdu, co se mi hodně líbilo byla situace, když v minulosti měla psycholožka napsat, že vězněná osoba má na cele sklony k sebevraždě a do zápisu napsala, že má na cele slony k sebevraždě. Byl to samozřejmě překlep, ale to přesně jsou ty drobnosti, které dokážou uvolnit a odlehčit situaci. Chyba se samozřejmě opravila, ale tenkrát jsem ji řekl, že mi tím opravdu zlepšila náladu.  

Jak jste se snažil dosáhnout rovnováhy mezi náročnou prací a soukromým životem?

Já jsem vášnivý zahrádkář a kutil, mám rodinný domek, který pořád potřebuje své. Vždy jsem měl rád i cyklistiku, takže odreagováním pro mě vždy byla zahrada a kolo.

Co byste doporučil nově nastupujícím mladým příslušníkům pro úspěšný vstup do služby u VS ČR?

Pokud bych měl předat pomyslné poselství mladším příslušníkům, tak v prvé řadě je to dbát na bezpečnost – a tím myslím na bezpečnost svou i svých kolegů. Důležité je všímat si věcí kolem sebe, protože ty věci a situace, kterými prochází v rámci služebního života jim mnohdy dokážou napovědět a zároveň předpovědět určitá rizika. Je strašně důležité, aby byli všímaví. Vím, že dnešní mladá generace má někdy díky sociálním sítím ty hlavy trošku někde jinde, ale v bezpečnostních sborech obecně je důležité, všímat si věcí kolem sebe, aby dokázali odhalit případná rizika. Pokud bych měl někde přednášet nebo školit, na tohle bych je neustále upozorňoval, protože když něco přehlédnou, může to ohrozit jejich život nebo život kolegy. Čím více se zhoršuje bezpečnostní situace ve světě, tím více je to aktuálnější.  

Statistiky jsou neúprosné a ukazují, že situace se postupně zhoršuje i ve věznicích, vězněné osoby jsou agresivnější, a i demokracie má své stinné stránky a dává velký prostor jedinci, který té situace zneužije. Žijeme v demokratickém státě, nechceme mít nějaké represe, ale víme, že i sebelepší pedagogické působení na některé jedince nefunguje, a to riziko u některých vězňů je prostě větší. Snahu příslušníků o slušné a korektní jednání mnohdy vězněné osoby považuji spíše jako slabinu. Je důležité být ve střehu, být slušný, svědomitý, ale zároveň vyžadovat rozhodným způsobem zákonem stanovené povinnosti. Zákon by měl být dodržován, což by si ale měli uvědomit všichni - jak vězněné osoby, tak příslušníci. Překročení zákonných norem vyvolává další nežádoucí reakce, které se mohou stupňovat a vést až k tragickým následkům. Z tohoto důvodu vždy měli můj obdiv zaměstnanci, kteří zvládají po celou dobu, i během vyhrocených situací, postupovat vždy profesionálně. Je to skutečně obrovsky náročná práce po psychické stránce, a i z tohoto hlediska považuji vězeňskou službu ze strany politické reprezentace za nedoceněnou.

Veškeré věci nebo nedovolené předměty, které mohou příslušníky i zaměstnance ohrozit se do věznic dostávají především prostřednictvím návštěv, balíků a korespondence, proto je tak nesmírně důležitá svědomitost a všímavost. V současné době k tomu mají příslušníci čím dál tím modernější techniku, což se opravdu zlepšilo oproti době, kdy jsem začínal. Dnes příslušníkům napomáhají například i osobní kamery. Chrání příslušníka před lživým a nedovoleným jednáním vězněných osob. Ze své praxe na oddělení prevence mohu říci, že mnohokrát vězni popisovali situace, které se nestaly a tehdy, kdyby měl příslušník kamerový záznam, tak lehce vyvrátí nepravdivá tvrzení. My jsme museli složitě dokazovat a využívat různé důkazní prostředky k tomu, aby skutečná pravda vyšla najevo. Pokud je příslušník znalý svých práv a povinností, nemá se čeho obávat. Určitým „strašákem“ pro příslušníky je i GIBS. Mohou mít obavy, že při určitém zásahu budou obviněni ze strany vězněných osob z týrání či nepřiměřeného jednání, ale právě osobní kamera má schopnost jednak předejít vyhrocené situaci – když vězněné osoby ví, že jsou natáčeny, zmírní zpravidla svou agresivitu (na což jsou i výzkumy, že tomu tak skutečně je), a v případě, že už opravdu dojde k zásahu příslušníka, tak lze kdykoli dokázat, že ten postup byl realizován v rámci zákonných norem.  

Jaká bude Vaše další životní cesta? Využijete své dlouholeté zkušenosti policejního orgánu dále nebo je potřeba po těch letech učinit změnu?

Pozice vedoucího pracovníka i na oddělní prevence a stížností je hodně o administrativě. Do budoucna nevylučuji, že bych se snažil své zkušenosti z policejní práce ještě někde využít, protože bezpečnostní problematika se prolíná téměř všemi odvětvími. Láká mě předávat například mladší generaci získané poznatky z práce u vězeňské služby, líbilo by se mi mít třeba přednášky k této problematice někde na škole, ale aktuálně se chci věnovat profesi, která má blízko k mým koníčkům a hobby. Mám nyní potřebu něco tvořit i manuálně a cítím, že toto je momentálně ta správná cesta k načerpání nové energie. Vývoj ve vězeňské službě ale určitě budu sledovat dál a všem jejím zaměstnancům přeji to nejlepší do profesního a osobního života.  

"mak"