Vazební věznice České Budějovice

V neděli 3. dubna jsme se opět mohli společně s několika odsouzenými a obviněnými sejít na velikonoční ekumenické bohoslužbě. Potěšující bylo, že počet účastníků, hlásících se na bohoslužby, zvolna narůstá, což se projevilo i na radostnější atmosféře celého setkání. Bohoslužbu vedl evangelický farář Mgr. David Nečil, společně s katolickým farářem Mgr. Pavlem Němcem a kaplankou věznice. Celé naše společné setkání provázel známý text.

Stopy v pískuJednou v noci jsem měl sen: Šel jsem po břehu moře se svým Bohem. Ale nebyla to jen nějaká obyčejná procházka. Před mým zrakem proběhl celý můj život. Jak jsme tak šli, zůstávaly po nás v písku stopy. Jedny byly moje a ty druhé Boha. Než se rozplynul poslední obraz, ohlédl jsem se zpět na cestu, kterou jsme prošli a tu jsem si všiml, že mnohokrát jsou vidět jen jedny stopy. A bylo to právě v těch obdobích mého života, která byla nejtěžší. Nechápavě jsem se obrátil na Boha s výčitkou: „Kdysi jsem ti odevzdal celý svůj život se vším, co jsem měl, a tys mi slíbil, že mne nikdy neopustíš. A přece v těch nejtěžších chvílích mého života vidím v písku jen jedny stopy. Proč jsi mne opustil právě tam, kde jsem tě nejvíce potřeboval?“ Bůh uchopil moji ruku a řekl: „Nikdy jsem tě neopustil, a už vůbec ne ve chvílích, kdy ses potýkal s těžkostmi. Tam, kde vidíš v písku jen jedny stopy, jsem tě nesl ve své náruči.“ Společně jsme se zamýšleli, co tento příběh může říci každému z nás. Bylo hezké vidět, jak někteří odsouzení se nebáli nahlas říci svůj postřeh, co je při tom napadá, jak lze slova textu vztáhnout na osobní život každého z nich. V tom je i podstata těchto bohoslužeb, aspoň na chvíli se vnitřně ztišit, naslouchat našemu srdci a svědomí a třeba, byť jen malinko, postupně měnit svůj postoj k lepšímu a otevírat se dobru. Bohoslužbu jsme zakončili modlitbou a společným zpěvem velikonočního chvalozpěvu. Marta Šipanová, kaplanka