Vazební věznice České Budějovice

ČESKÉ BUDĚJOVICE 1. prosince (VSČR) Ředitelka Vazební věznice České Budějovice uspořádala v Hokejovém centru Pouzar již osmý ročník turnaje v ledním hokeji zaměstnanců Vězeňské služby ČR. Na ledové ploše se během pátečního dopoledne vystřídala čtyři mužstva. Do prvního zápasu vstoupili českobudějovičtí aktivněji a s mírnou převahou porazili 4:2 hokejové nadšence z Vazební věznice Litoměřice. Ve druhém utkání domácích s Věznicí Všehrdy šlo o velmi bojovný a záživný hokej, při kterém naše mužstvo utrpělo porážku 2:3. Přes tíhu prohry pokračoval tlak a nápor budějovických i při posledním utkání s Věznicí Příbram, kde domácí předvedli pěknou gólovou podívanou se skórem 10:1. Na celkové vítězství to však nestačilo. Hokejový pohár tak do příštího listopadového turnaje putuje do Věznice Všehrdy. Na velmi dobrém druhém místě českobudějovických se největší měrou podílel pprap. Lukáš Sumerauer, který byl zaslouženě vyhlášen nejlepším střelcem turnaje. A protože nám ochotně poskytl rozhovor, rádi se o něj podělíme. Ve Vazební věznici Č. B. pracuješ necelé tři roky. Co přispělo k tvému rozhodnutí stát se příslušníkem VS ČR? Po ukončení mého působení ve II. lize v Milevsku jsem přešel do týmu David Servis Č. Budějovice a začal si hledat práci. V té době mi byla nabídnuta i práce příslušníka VS ČR se zařazením ve VV České Budějovice. Jedním z faktorů, pro výběr zaměstnání, byla právě možnost uplatnit i zde mojí celoživotní zálibu, a to při sportovních akcích pořádaných vězeňskou službou. Odehrál jsem zde dosud šest turnajů se skvělou partou. Jaký byl důvod tvého přechodu z Milevska do Českých Budějovic? Hlavním důvodem bylo dlouhé cestování na tréninky a zápasy. Denně jsem najezdil 120 km. Šlo o přestup do stejné ligy, takže jsem byl s touto  změnou spokojen. Za David Servis hraješ i v současnosti? Ano, stále hraji za David Servis České Budějovice v pozici útočníka. Jak si se o možné práci u VS ČR dozvěděl? Od známého, který je také příslušníkem vězeňské služby. Pracuje u justiční stráže. Co jsi od nástupu k VS ČR očekával? Očekávání jsem asi neměl žádná, spíše šlo v prvé řadě o zvědavost. Je to mé první zaměstnání. Jaký máš názor dnes? Jaká pozitiva a negativa zde shledáváš? Baví mě komunikace s vězněnými osobami a především přímá práce s nimi. Co mě na práci nebaví? Asi zbytečná byrokracie. Vraťme se k hokeji. Jaké turnaje si za věznici odehrál a jak si váš tým vedl? Zúčastnil jsem se 2x turnaje vězeňské služby v Litoměřicích, kde jsme pokaždé vybojovali třetí místo. Mezitím jsme poměřili síly se složkami IZS Jihočeského kraje, zde jsme skončili na pátém a šestém místě. Letos jsem podruhé hrál na turnaji O pohár ředitelky Vazební věznice Č. Budějovice. Čím tě tento sport na ledové ploše zaujal, proč právě hokej? Na ledě jsem od 6 – ti let, kdy mě začal s tímto sportem seznamovat otec se strýcem. Od začátku mě bruslení velmi bavilo a brzy jsem dokázal, že mám pro tento sport skutečné nadání. Můj život na bruslích naplno odstartoval v  8 letech, po přestupu do sportovní školy. Co tato škola obnášela? V čem se lišila od ostatních? Byla to škola jako každá jiná, měla ale navíc v každém ročníku dvě sportovní třídy. Jedna byla pro fotbalisty a druhá pro hokejové naděje. Pouze od třetí do deváté třídy jsme měli díky častým tréninkům poupravený rozvrh. Hrál si již v této době za nějaký tým? Během studia jsem hrál za mládežnické týmy Českých Budějovic. Podařilo se nám získat i medaile z mistrovství ČR. V roce 2004 jsme získali bronzovou medaili a v roce 2005 jsme získali zlaté medaile a stali se mistry ČR v kategorii 8. tříd základních škol. Moje kariéra pokračovala výhrou na Zimních olympijských hrách dětí a mládeže v Královéhradeckém kraji, kde jsem reprezentoval Jihočeský kraj.  Pak přišla extraliga juniorů a poté exkluzivní nabídka z USA. Během mého působení v juniorské extralize mne tehdy kontaktoval manažer juniorského týmu z Minnesoty. Nabídku jsem přijal a hrál zde  9 měsíců druhou nejvyšší juniorskou soutěž ve státě Minnesota v týmu Twin Cities Northern Lights. Mohl jsem zde získat i roční studium na místní univerzitě. Tuto nabídku jsem ale nevyužil, neboť i s částečným stipendiem se jednalo o velmi vysokou částku za školné. Přivezl jsem si i tak mnoho zkušeností a zážitků, že svého rozhodnutí dodnes nelituji. Hokej je můj život a jsem rád, že i dnes mohu v tomto srdečním sportu reprezentovat naší věznici. Lukáši děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho pracovních úspěchů, pevné zdraví, dostatek sil a nadšení a hlavně neztrať svůj pověstný optimismus.