Střední odborné učiliště

Náš žák se bohužel do letošního tématu mikropovídky netrefil, ale porota ocenila jeho úvahu (sebereflexi), kterou vložil do jeho mikropovídky Perníček a popsal tak velmi zvláštním a sugestivním způsobem (pohledem uživatele) svět typicky české drogy pervitinu, za jehož užívání a distribuci si bohužel odpykává trest odnětí svobody právě ve všehrdské věznici.

Jeho práce byla tak zajímavá, že se porotci dohodli na udělení zvláštní ceny. Jeho emocionální text by měl viset v každé školní třídě a všude tam, kde se soustředí naše mládež, aby mladí pochopili, o co je může svět drog a omamných látek připravit. Jeho mikropovídku zde samozřejmě přikládáme a věříme, že i vás přivede k zamyšlení.

                                                                                    PERNÍČEK

Na úvod bych se vám rád představil, mé jméno je Pervitin. Něco bych vám rád o sobě sdělil. Dávejte tedy milé děti pozor a pečlivě čtěte následující řádky, mohou být pro vás velmi poučné.                                                                                               

Perník, piko, peří, speed, matro, futro, čára, krystal, všechno jsem to já, Pervitin. Dám ti chvilky, kdy se budeš cítit prostě skvěle. Budeš mít spousty energie na rozdávání, vše bude zábavné, vše jednoduché, vše nádherně zabarvené do neuvěřitelných odstínů všech barev. Nebudeš mít žádné hranice, vše bude neuvěřitelně jednoduché a jasné, naopak, budeš nespoutaný a odvážný a neuvěřitelně volný, jen vzlétnout ke hvězdám. Vezmi mě jednou a možná tě pustím, vezmi mě vícekrát a získám tvou duši. Budeš si stále myslet, že jsi naprosto v pohodě, že mě máš stále pod kontrolou, ale já již dávno budu tvým šéfem. Budu dražší než démanty, budu vzácnější než všechno zlato světa. Pokud mě potřebuješ, a o to se postarám, budu vždy blízko tebe. Možná ani netušíš, jak blízko! Jsem na diskotékách, jsem ve škole, jsem u tvých kamarádů, jsem na ulici, jsem zkrátka všude, stačí se jen podívat tvýma očima, vždy mě nalezneš. Vyrábím se se v laboratoři. Ale ne takové, v jaké si myslíš, vyrábím se ve sklepě, na půdě, ve skříni tvého souseda, klidně i na louce nebo v lese. Pokud za mnou přijdeš, pamatuj, že si vybírám velkou daň. Jsem nejdražší bankou tvého života, jsem největším lichvářem pod naším sluncem. Ničím rodiny, ničím přátelství, ničím lásku, seberu ti domov a je to teprve začátek mého daňového přiznání. Se mnou budeš lhát, krást, podvádět a budeš to provádět i svým nejbližším! Zapomeneš, co je to morálka, svědomí a čest. To já jsem tvé svědomí a ty dobře víš, co musíš udělat, abys byl opět se mnou v ráji, i když ty úchvatné chvilky se čím dál více zkracují. Budeš mne mít pouhou chvilku, více času ti již nedám. Uvidíš plakat svou matku, svého zlomeného otce, celou svoji rodinu uvidíš prosící a čekající na tvůj návrat, ale bude ti to úplně jedno. Nevzpomeneš si ani na ty chvilky, kdy tě vychovávali, kdy se báli o tvé zdraví a budoucnost. Nyní jsem já tvůj rodič, tvá hřejivá náruč. Chvilku ti z toho bude i smutno, ale jen opravdu chvilku, poté jen mávneš rukou, protože já jsem tu přednější, já jsem tvůj primus.  Pocit blaha je pro tebe přednější než všechny ty hodnoty, co jsi kdysi uznával. Pro mě se vzdáš všeho! Vezmu ti vzhled, vezmu ti charakter, vezmu ti zdraví, vezmu ti, co budu chtít! Budu brát, dokud bude co! Budeš opuštěný a sám. Budu ti kontrolovat tvé myšlenky, časem tě udělám šíleným! Ano, ty noční můry, co máš, ty hlasy v tvé hlavě, ta strašná zimnice, ty neuvěřitelné výkyvy tvé nálady, ty vize, které vidíš a co nejsou pravdou, ano, to vše jsou dary ode mě!

Od této chvíle je už pozdě a ty to dobře víš, že patříš jenom mně! Už tě jen zajímá, kdy mě opět uvidíš, kdy ochutnáš můj vzácný elixír. Hledáš už jen cestu, jak se ke mně dostat, jak mě získat. Nic jiného tě nezajímá, na nic jiného už nemáš čas. Budu tu stále s tebou, až do tvé zkázy až do tvé smrti. Budu ti věrný! Ano, lituješ toho, že jsi se mnou, že jsi se mnou začal. Všichni toho nakonec litují, přitom ale měli na výběr! Mohl jsi říci NE! Je ale pozdě, už jsi můj otrok. A když s tebou náhodou skončím, můžeš být rád, pokud tě nechám vůbec naživu.                                                                                                                              

Když už se tedy příteli dobře známe, dobře si rozmysli, jestli si chceš se mnou něco začít, protože jestli mi podáš ruku, OK, já ti ukážu mnohem víc bídy a zla, než je tu doposud napsáno. Začneme spolu tančit tanec smrti a věs člověče, že já většinu svých partnerů utancuji, mám ten tanec totiž nesmírně rád.

PS: Jmenuji se Dan a odpykávám si svůj trest odnětí svobody kousek odsud, ve věznici Všehrdy. Za co sedím? To není těžké uhádnout, za mého dávného přítele, kterému říkáme „Pervitin“. Dostal jsem od života velkou facku, ale vím, že už to není můj velký kamarád, ale stal se mým úhlavním nepřítelem. Vzal mi mámu, vzal mi tátu, vzal mi celou mou rodinu a vzal mi nejhezčí roky mého život. Já jsem ho zmetka ale prokoukl a už vím, že s ním budu bojovat až do konce svého života. Na život a na smrt!                                          Jmenuji se Dan a je mi 27 let.