Akademie VS ČR

Historie českého vězeňství úzce souvisí s vývojem státní správy, trestního práva a soudnictví, který byl po staletí ovlivňován západoevropskou teorií a praxí. Významným vývojovým mezníkem se staly trestněprávní reformy za vlády habsburské císařovny a české královny Marie Terezie a jejího syna Josefa II. ve druhé polovině 18. století. Na tyto reformy navázaly další změny trestní legislativy, justičního a vězeňského systému Rakousko – uherské monarchie v 19. století. Vytvořený systém byl rozvíjen v období první Československé republiky v letech 1918–1939. (1. místnost)

Po zřízení Protektorátu Čechy a Morava přežívalo české vězeňství v působnosti ministerstva spravedlnosti a soudnictví s omezenou pravomocí. V německých nacistických vězeňských zařízeních bylo zacházení s občany protektorátu ovlivňováno rasovou nenávistí k osobám tzv. neárijského původu, zejména k Židům. Po roce 1948 zachvátila československé vězeňství tzv. třídní nenávist podle komunistické ideologie a vzoru Sovětského svazu. (2. místnost)

Reformní snahy v letech 1965–1968 k prosazení Standardních minimálních pravidel pro zacházení s vězni, které vydala Organizace spojených národů, byly zmařeny v rámci tzv. normalizace společenského života. Teprve po roce 1989 mohla být připravena a realizována nová koncepce českého vězeňství v duchu Evropských vězeňských pravidel a humanistických tradic. (3. místnost)

Dnem 1.1.1993 byla zřízena Vězeňská služba ČR, jejíž činnost je představena ve třech desetiletích.  Od roku 2003 patří Vězeňská služba mezi ozbrojené sbory České republiky a stala se součástí integrovaného záchranného systému. (4. místnost)

Autoři expozice: PhDr. Aleš Kýr, Alena Kafková – Kabinet dokumentace a historie VSČR