Akademie VS ČR

Zkušenosti z Maďarska

První pracovní den strávila česká skupina v Maďarsku. Prohlédla si věznici v Szombathely a zúčastnila se odborné diskuse s ředitelem této věznice. Přenocování pak bylo zajištěno ve vzdělávacím a rekreačním středisku maďarské vězeňské služby v Igalu.

Plk. Mgr. Martin Toman, zástupce ředitele V Nové Sedlo pro objekt Drahonice, popisuje své zážitky z Maďarské věznice takto: Velice mě překvapila obrovská rozloha věznice, která, jak jsme se dozvěděli, byla přestavěna a dostavěna z vojenských kasáren. Velice pozitivně hodnotím moderní vybavení věznice. Dále mě zaujala rozlehlá výrobní zóna a fakt, že odsouzení jsou zaměstnáni pouze uvnitř věznice, ačkoli jejich zaměstnanost se pohybuje okolo 75 %. Část zisku ze zaměstnávání odsouzených je využívána na modernizaci věznice.

Npor. Mgr. Dušan Raab,  (VVaÚpVZD Brno) shledává inspirativním fungování realizace telefonních hovorů přímo v celách.

Plk. Mgr. Martin Toman si všímá, že: věznice již před lety zrušila možnost zasílání nárokových balíků, veškeré nákupy probíhají přes vězeňskou prodejnu, kterou provozuje soukromý subjekt. Mjr. Mgr. Zdeněk Herman (VV Liberec) dále upozorňuje: vše je nakupováno přes kantýnu a bezhotovostně strženo z účtu vězněné osoby..

Psycholožku a tiskovou mluvčí PhDr. Gabrielu Šafářovou (V Odolov) v maďarské věznici zaujala svým vybavením „krizová cela“ a možnost prostřednictvím kamer sledovat dění v celách ve speciálním oddílu pro akutně neklidné a nepřizpůsobené vězně. Píše: Také kázeň, klid a pořádek ve věznici byly na vysoké úrovni, jež nás může inspirovat.

Mgr. Lucie Zobač, LL. M., adiktolog (V Rýnovice) píše: Drogová situace věznice je odlišná od našich podmínek. Při vážnějších obtížích a potřebě specifické zdravotnické péče jsou uživatelé drog přemístěni do vězeňské nemocnice v Budapešti. Velmi kladně hodnotím nezakouřené prostředí věznice, kdy nejsou nikotinismem zatíženi nekuřáci a personál.

Bc. Kateřina Rousková, asistentka ředitele a tisková mluvčí (V Oráčov) si všimla velmi efektivním způsobem vyřešené instrukce pro návštěvy u vstupu do maďarské věznice. Názorné pokyny pro návštěvy byly nepřetržitě promítány na monitoru.

Npor. Bc. Tomáš Křivánek, zástupce oblastního velitele JS (VVaÚpVZD Brno) se snažil získat informace o fungování ostrahy justičních objektů a spolupráce při eskortní činnosti v těchto objektech. V jeho zprávě se píše, že ostrahu objektů v Maďarsku provádí bezpečnostní agentura a do justičního objektu Vězeňská služba provádí pouze eskortování osob z místní věznice. Justiční stráž při srovnání s ČR nemají zřízenou. Vězeňská služba v Maďarsku spadá pod Ministerstvo vnitra.

Zkušenosti z Rumunska

Další dva pracovní dny strávili kolegové v Rumunsku, kde navštívili dvě věznice a vzdělávací středisko v Aradu. Skupina využila možnosti přenocování v ubytovně pobočky maďarské akademie v Aradu.

Plk. Mgr. Tomáš Kubín, ředitel věznice (V Odolov) se v rámci studijní cesty zaměřil na problematiku „leadershipu“, přístupu top managementu v rovině řízení lidských zdrojů a dále na oblast průniku nepovolených předmětů do věznic a na zacházení s vězněnými osobami s akcentem na zaměstnávání odsouzených.

Na první pohled bychom mohli očekávat, že obě země budou při naplňování principů trestání a samotného výkonu trestu poněkud „zaostalé“, avšak tento stereotyp byl záhy vyvrácen vlastním poznáním, kdy v některých oblastech (např. využívání moderních bezpečnostních trendů, elektronických systémů pro zajištění ochrany zaměstnanců a rovněž naplňování práv odsouzených) byly navštívené věznice dle mého mínění na srovnatelné, ne-li vyšší úrovni než v České republice. Na druhou stranu je kupř. v Rumunsku v režimu pořádku a množství povolených věcí na celách a ložnicích určitá „rezerva“. Lze rovněž dodat, že některé aktuálně realizované pilotní projekty v českém vězeňství jsou v daných zemích již v plném provozu a je tedy příhodné poučit se z jejich praxe a zkušeností s těmito technologiemi (informační kiosek, identifikační karta vězně „all in one“, kamery na uniformách příslušníků apod.).

Mjr. Mgr. Zdeněk Herman velice pozitivně hodnotí návštěvu věznice v Aradu, kterou již měl možnost navštívit v roce 2015. Setkali jsme se s ředitelem věznice dr. Danem Halchinem,, který nám plynulou angličtinou bez příkras osvětlil aktuální výzvy, problémy a úspěchy nejen věznice, ale i rumunského systému vězeňství. Musím uznat, že ve mně zanechal pocit hlubokého obdivu za práci, kterou s nenucenou samozřejmostí odvádí, a způsob, jakým řídí kolektiv zaměstnanců. Jedná se o moderní způsob leadershipu zaměřený především na psychologické, sociální a terapeutické dovednosti managera, který je mi velice blízký a vnímám ho jako vysoce pokrokový.

Ing. Inka Mery přichází s návrhem zorganizovat v Akademii VS ČR workshop na téma leadership, na kterém by ředitel Věznice Arad vystoupil a předal vyššímu managementu své poznatky a zkušenosti.

Co se týče dalších poznatků o rumunském vězeňském systému, Mjr. Mgr. Zdeněk Herman píše: Stejně jako v našich věznicích i v Rumunsku se potýkají s nedostatkem personálu. Pokud však jsou tabulková místa uvolněna k naplnění, dle slov ředitele Věznice Arad, eviduje personální oddělení 60 zájemců o zaměstnání do druhého dne od vyvěšení nabídky. Všichni zaměstnanci jsou zároveň příslušníky. Již při nástupu jsou rozřazováni na „agenty“ a „officery“, což přímo souvisí s jejich vzděláním. Hodnostně postupují na základě splnění různých předpokladů. O povýšení o jeden stupeň rozhoduje sám ředitel, o povýšení o 2 a více stupňů generální ředitelství na základě žádosti ředitele. Hodnost není pevně spjata se služebním místem tak, jako je tomu u nás.

Materiálně technické vybavení a podmínky pro práci zaměstnanců zřejmě odpovídají možnostem daných věznic, pokud však mohu tyto porovnávat s podmínkami ve VV Liberec, musím uznat, že péče o zaměstnance je u nás v tomto směru výrazně kvalitnější.

Péče o zaměstnance si všímá rovněž PhDr. Gabriela Šafářová: S ohledem na přeplněnost navštívených věznic, a zároveň na nedostatek personálu, se naše diskuse týkaly také péče o zaměstnance, předcházení syndromu vyhoření a nesmírně důležitého uplatňování principů „leadership“. Toto téma vnímám v poslední době jako neprávem opomíjené; ve svých přednáškách pro zaměstnance Věznice Odolov v rámci služební a profesní přípravy i individuálních konzultacích s kolegy se snažím upozorňovat na rizika týkající se zdraví všech zaměstnanců. Diskuse se zahraničními psychology mě utvrdila v přesvědčení, že s tímto tématem musíme nadále pečlivě pracovat.

 O Věznici Arad PhDr. Gabriela Šafářová dále píše: Je rozsáhlým objektem s velmi dobrou úrovní organizovanosti. Personál se zaměřuje kromě jiného na reintegraci vězňů do společnosti za využití spolupráce s jejich rodinami.

Inspirativní je rovněž program prevence kriminality pro mladistvé, na kterém věznice spolupracuje s okolními středními školami – formou besed ve školách i následnou návštěvou věznice včetně supervidovaných rozhovorů s vězni umožňuje potencionálně problémovým mladým lidem pochopit genezi kriminálního jednání a nevyhnutelné důsledky. Ve Věznici Odolov jsme nedávno začali s besedami pro studenty, kterých se účastní také vybraný odsouzený. Rumunský projekt se zdá propracovanější a jeho postupy je možné zvážit do budoucna i pro naši praxi.

 Mjr. Mgr. Zdenka Hermana zaujalo, že odsouzení nemají povinnost pracovat, pokud o to sami nepožádají. I pak musí splnit zdravotní a jiné požadavky, jako standardní zájemce o pracovní pozici. Plk. Mgr. Martina Tomana rovněž velmi zaujala možnost zkrácení si trestu odsouzených za vzorné chování a pracovní zapojení až o 60 dní z roku.

Mjr. Mgr. Zdeněk Herman si všímá, že: v rumunském vězeňství není u vězněných osob uplatňován uniformní systém ošacení, což v praxi znamená, že všichni vězni chodí v civilním oblečení.

Balíčky odsouzení poštovní službou nepřijímají, ale mohou jim je osoby blízké přinést v rámci návštěvy, kterou mohou mít až 7 krát v měsíci v závislosti na stupni zabezpečení a benefitech za chování a pracovní výsledky. V rámci návštěvy mohou měsíčně obdržet 10 kg balíček potravinami a věcmi osobní potřeby, 6 kg hygienických potřeb a 6 litrů vody v plastových lahvích. V případě, že je odsouzený zaměstnaný, může uvedený nárok uplatnit v měsíci dvakrát. Mám za to, že systém výkonu práce a zacházení s vězněnými osobami je na podobné úrovni a ubírá se podobným směrem jako u nás.

Mgr. Lucie Zobač, LL.M. konstatuje: při návštěvě věznice v Temešváru pro mě bylo velmi přínosné setkání s lékařem věznice, od kterého jsem se dozvěděla mnoho zajímavého a ukázal nám prostory zdravotnického střediska. S ohledem na stáří věznice mohu konstatovat, že standard vybavení zdravotnického střediska je v naší věznici (pozn. Věznice Rýnovice) mnohem vyšší. Tamní zdravotní středisko bylo málo prostorné a nemoderní. Stejně jako v Maďarsku poskytuje specifickou péči o závislé pouze vězeňská nemocnice.

Pozice lékařů na zdravotním středisku je v případě nezájmu lékařů obsazována institutem podobným České lékařské komoře, někdy je pak ve věznici každý den jiný lékař. I mezi lékaři samotnými tak vzniká určitý tlak na obsazení pozic vězeňských lékařů, lékaři mají povinnost ve vězení pracovat.

Co se týče studia adiktologie, v Rumunsku se jedná o určitou formu specializace psychologů, kterou si volí na základě svého zájmu.

Mgr. Lucie Zobač, LL.M. dodává: Ačkoliv je věznice v Temešváru starší, disponuje velmi moderně zařízenými terapeutickými místnostmi, např. na dramaterapii nebo videotrénink.

Bc. Kateřině Rouskové se líbí, že v rumunských věznicích mají odsouzení možnost použít Skype v komunikaci  s rodinami.

Npor. Bc. Tomáše Křivánka zaujalo například řešení telefonní komunikace vězněných osob. V Rumunsku je na každé cele umístěn telefonní automat, který funguje na identifikační kartu vězněné osoby.

Zřízení informačního kiosku, kde si může vězněná osoba pasivně prohlídnout základní osobní informace o výkonu trestu nebo legislativu, zmiňují jak npor. Bc. Tomáš Křivánek, tak třeba Bc. Kateřina Rousková, která píše: všechny informace naleznou odsouzení dle svého kódu v PC, který je umístěn na chodbě každé ubytovny. Také npor. Mgr. Dušan Raab vyhodnocuje zavedení informačních kiosků pro vězněné osoby jako velmi užitečné: Tento systém snižuje zátěž personálu a vede vězně k samostatnosti.

Plk. Mgr. Martin Toman upozorňuje na velice moderní zabezpečovací systémy, doplněné o detekci a upozornění na potencionálního narušitele v blízkosti střeženého pásma, některé vstupy jsou vybaveny čtečkou otisky prstů.

Npor. Mgr. Dušana Raaba a npor. Bc. Tomáše Křivánka také oslovilo využívání osobní kamery u příslušníků ve věznici v Aradu, kteří je vnímají jako přínosné ve výkonu služby.

Npor. Mgr. Dušana Raab shledává také GPS sledování eskortních vozidel jako inspirativní a prakticky nutné a moderní opatření k posílení bezpečnosti.

Npor. Bc. Tomáš Křivánek zjistil, že v Rumunsku ostrahu v justičních objektech zajišťuje státní policie a Vězeňská služba provádí pouze eskortování osob do justičních objektů z místních věznic. Vězeňská služba v Rumunsku spadá pod Ministerstvo spravedlnosti.

Ing. Inka Mery, zástupkyně ředitele Akademie VS ČR se zajímala o ekonomické záležitosti. Zde uvádí své poznatky z rumunských věznic: Každá organizační jednotka funguje jako ekonomicky nezávislý subjekt, který sám hospodaří s vlastním rozpočtem. Rozpočet každé věznice je zhruba ze 75 % tvořen financemi z Ministerstva spravedlnosti a zbytek pokrývá jejich hospodářská činnost. Toho, že část zisku ze zaměstnávání odsouzených přispívá do rozpočtu věznice, si všímá také plk. Mgr. Martin Toman.

Ing. Inka Mery, dodává: Věznice hledají také další způsoby financování, a to přes projekty EU, díky kterým bylo možné v námi navštívených věznicích zrealizovat nákladné stavební akce jako například výstavbu nové budovy, která slouží převážně pro aktivity odsouzených, rekonstrukci části budovy pro realizaci návštěv (Arad) nebo rekonstrukci nevyužívaných půdních prostor (Temešvár).

Zážitková pedagogika v praxi

Do České republiky přijíždějí každoročně desítky zahraničních delegací. O tyto delegace se stará v každé organizační jednotce tým vedený ředitelem věznice. Za organizaci a případně za tlumočení je často odpovědna jedna osoba, mnohdy tisková mluvčí. Na realizaci mezinárodních profesních setkání se pak podílejí další čeští odborníci.

Vzácnou zkušeností byla pro mne možnost sledovat samotný průběh konání mezinárodní návštěvy, píše npor. Bc. Tomáš Křivánek.

Bc. Kateřina Rousková sděluje: Věznice Oráčov již deset let spolupracuje s Rumunskou věznicí v Tulcea. Já osobně se o delegaci starám již osmým rokem. Každým rokem se snažím zlepšit určité věci a tento výjezd mi k tomu zajisté pomohl. Tentokrát jsem mohla zažít pocity delegace - jak se cítí, co potřebuje.

PhDr. Gabriela Šafářová píše: Studijní cesta mě obohatila nejen zážitkově, jazykově a profesně, ale uvědomila jsem si také komplexnost nutné péče o hosty zahraniční delegace. Nezbytný je nejen dobrý časový harmonogram, ale i ponechání dostatku prostoru pro vyjádření hostů. Ideální je, když se návštěvě mohou odborníci v terénu a diskutovat aktuální problémy praxe. K tomu je ovšem naprosto zásadní dostatečná jazyková vybavenost, protože překlad zdržuje a nemusí být vždy dostupný.

Pro npor. Dušana Raaba bylo naprosto jedinečné získat zážitek návštěvníka. Sám je organizátorem, průvodcem a tlumočníkem a tato zkušenost mu přinesla důležité poznání. Například si uvědomil, že dvě osoby, které provázejí velkou skupinu deseti lidí, jsou málo. Není prostor pro dotazy. Současně se ubezpečil, že je velmi efektivní poskytnout zahraničním delegacím vstupní informace ideálně formou prezentace. Bez těchto základních informací jen obtížně vzniká diskuse.

Plk. Mgr. Martin Toman se cítí obohacen i po lidské stránce. Píše: setkal jsem se jen s vřelostí, úctou a přátelstvím.

Ing. Inka Mery konstatuje: Tato zahraniční služební cesta do Maďarska a Rumunska splnila nejen stanovené cíle, ale zároveň nás obohatila o cenné zkušenosti. Dozvěděli jsme se opravdu mnoho informací o fungování vězeňského systému v obou zemích.

Ocitnout se v roli zahraniční delegace bylo velmi přínosné, protože jsme načerpali potřebné zkušenosti od našich kolegů ze zahraničí. Způsob, jakým nás přijali, jejich vstřícnost, ochota a pohostinnost, byl opravdu inspirativní pro budoucí organizaci mezinárodních akcí v rámci našich organizačních jednotek.

Vždy nás přijal ředitel dané věznice nebo jeho zástupci, a osobně se nám věnovali po celou dobu návštěvy, což v nás vyvolalo pocit důležitosti a úcty. Ředitelé měli po svém boku profesionály z jednotlivých oblastí, o které jsme se zajímali, kteří nám věnovali svůj čas a trpělivě zodpovídali všechny naše dotazy.

Dále musím vyzdvihnout perfektní připravenost každé věznice a pružné reagování na změny, které vznikly v důsledku časové náročnosti celé akce.

Angličtina jako prostředek komunikace

Angličtina je jedním z nejčastěji využívaných jazyků komunikace v mezinárodním kontaktu vězeňských profesionálů. Pro odbornou komunikaci je však třeba znát specifické penitenciární názvosloví, které se liší tím, jak se odlišují různé reality v různých zemích, ale také časem mění a vyvíjí. Některé termíny jsou nahrazovány jinými, nebo získávají jiný význam. Proto Akademie VS ČR již několik let nabízí kurzy a semináře angličtiny pro penitenciární praxi.

Jedním z cílů této zahraniční odborné stáže bylo uplatnit jazykové dovednosti.

Mgr. Lucie Zobač, LL.M. svou zahraniční zkušenost vyhodnotila takto: S radostí jsem zjistila, že dokážu pochopit i docela specializovaná témata v angličtině.

Npor. Mgr. Dušana Raaba překvapila výborná znalost angličtiny rumunských kolegů, kdy prakticky veškerý personál byl schopen rozumět nebo i komunikovat v angličtině.

PhDr. Gabriela Šafářová píše: Díky udržovacím seminářům angličtiny pořádanými Akademií vězeňské služby se nám daří zdokonalovat si zásobu termínů z penitenciární praxe i připravovat se předem, abychom přímý kontakt se zahraničními kolegy využili co nejefektivněji.

Ing. Inka Mery zhodnocuje, že během této zahraniční služební cesty měla česká skupina možnost procvičit si získané znalosti z anglického jazyka v praxi, což se ukázalo jako nejefektivnější způsob, jak se v dané oblasti zdokonalit a rozvíjet. Dodává: Po třech dnech v tomto cizojazyčném prostředí pociťuji výrazný posun a zlepšení mých komunikačních dovedností v anglickém jazyce, ke kterému došlo naprosto přirozeným způsobem. Úroveň anglického jazyka u zaměstnanců rumunské vězeňské služby byla velmi vysoká, a to jak z hlediska běžné komunikace, tak i po odborné stránce, což pro mě byla velká motivace k dalšímu jazykovému vzdělávání

Npor. Bc. Tomáš Křivánek se přidává: Tato zahraniční cesta je pro mě velkou motivací k dalšímu vzdělávání anglického jazyka se zaměřením na profesní problematiku.

Plk. Mgr. Martin Toman sděluje: Celkově jsem ze zahraniční cesty velice nadšený. Obohatila mě nejen v oblasti poznání vězeňství jiných zemí, ale i v procvičení anglického jazyka, kde zejména v rumunských věznicích byl téměř každý, s kým jsme se setkali, schopen v angličtině komunikovat.

Bc. Kateřina Rousková uzavírá: Rozhodně bych tuto zkušenost doporučila všem dalším kolegům. Nejen, že si člověk osvěží angličtinu či si osvojí nová slovíčka, ale naváže i nové kontakty či přátelství.

Nové partnerství

Jedním z mnoha pozitivních výsledků této mezinárodní akce je podepsání PROHLÁŠENÍ O SPOLUPRÁCI mezi Věznicí Timisoára a Věznicí Odolov. PhDr. Gabriela Šafářová k tomu dodává: Věznice v Temešváru je obdivuhodná ve zvládání přeplněnosti při zachování velmi dobrých standardů práce. Pro Věznici Odolov bylo v této věznici stěžejní podepsání dokumentu o spolupráci, který, jak věříme, bude oboustranně přínosný sdílením příkladů dobré praxe a inspirací k možným řešením podobných problémů.

Závěrem

Plk. Mgr. Tomáš Kubín hodnotí zahraniční služební cestu velmi pozitivně z hlediska mnoha aspektů. Návštěva celkem třech věznic (typově a strukturálně odlišných) ve dvou evropských zemích, setkání a diskuze s tamními odborníky v rámci různých profesí, získání nových a cenných zkušeností, porovnání jednotlivých vězeňských systémů a přístupů k zacházení s vězněnými osobami a k zaměstnancům, možnost zdokonalení úrovně komunikace v anglickém jazyce, a v neposlední řadě podepsání dohody o spolupráci Věznice Odolov s Věznicí Temešvár, což lze bezesporu považovat za jeden z historických milníků věznice v oblasti mezinárodní spolupráce.

Závěrem je na místě poděkovat všem participujícím českým i zahraničním členům za organizačně velmi dobře zvládnutou zahraniční studijní cestu a osobně budu velice rád, pokud se budeme moci s vybranými vězeňskými experty opětovně setkávat na mezinárodním poli a sdílet tak naše zkušenosti v systému vězeňství.

Autor: Iva Prudlová