Akademie VS ČR

Když dne 15. 6. 1972 byla přijata paní Alena Kafková na uvolněné místo sekretářky náčelníka Výzkumného ústavu penologického (VÚPen) Sboru nápravné výchovy (SNV) ČSR netušila, že její život bude trvale spojen se službou ve vězeňství. Při nástupu ji personální pracovník tehdejší správy SNV s politováním upozornil, že pracovníci VÚPen jsou takoví „divní“. Brzy však poznala, že jejich „divnost“ je pozitivní vlastností. I když byli všichni ve služebním poměru k SNV, neměli sklon k militantnímu chování a prosazovali používání ověřených diagnostických a terapeutických metod místo starých represivních praktik. Měla jedinečnou příležitost pracovat v bezprostřední blízkosti zakladatele českého penologického výzkumu  doc. PhDr. Jiřího Čepeláka, CSc. a jejími kolegy a kolegyněmi byli další penologové z oborů psychologie, pedagogiky, sociologie a práva, jejichž jména pronikla do odborné veřejnosti. Časem se stala asistentkou a pomáhala při sběru a vyhodnocování dat prováděných penologických výzkumů. Při práci v terénu se nikdy nevyhýbala kontaktům s odsouzenými ve výkonu trestu odnětí svobody. Dokázala si u nich získat potřebnou autoritu, ale na druhé straně sama respektovala jejich osobnost. Z dlouhodobé spolupráce s psycholožkou PhDr. Alenou Marešovou, Ph.D. vzniklo přátelství, které ji obohacovalo i po odborné stránce. Po zrušení VÚPen v roce 1980 byla zařazena do funkce referentky odboru nápravně výchovné činnosti (NVČ) správy SNV. Svou pracovitostí a smyslem pro odpovědnost si získala uznání většiny spolupracovníků, avšak pro svůj otevřený kritický přístup nebyla oblíbena u jednotlivců, kteří práci odbývali nebo získali své služební pozice nečestným způsobem. Pro sportovně založenou ženu byla služební tělovýchova vítanou aktivitou a ve střelbách mohla úspěšně soupeřit i s muži. Ve druhé polovině 80. let byla přeřazena z odboru NVČ k plnění administrativních úkolů v sekretariátu náčelníka správy SNV ČSR. Zde působila i v přelomovém období let 1989 – 1990. Na základě příznivého výsledku prověrky odborné a morální způsobilosti před občanskou komisí mohla setrvat ve služebním poměru, pokračovat ve své práci a stala se členkou jedné z komisí. V letech 1993 – 2000 byla asistentkou náměstků generálního ředitele Vězeňské služby (VS) ČR. Služební poměr ukončila v roce 1994 v hodnosti kapitána a uzavřela pracovní poměr k  VS ČR. Mimo jiné se podílela na zajišťování mezinárodních konferencí, které pořádalo Generální ředitelství VS ČR v součinnosti s Radou Evropy. Od roku 1995 plnila též úkoly související s činností Kabinetu dokumentace a historie (KDH), zřízeného v působnosti sekretariátu generálního ředitele VS ČR, zejména pomáhala při zřizování nové historické expozice v Památníku Pankrác. Pod odborným vedením muzejního výtvarníka Břetislava Dadáka si osvojovala grafiku a techniku výstavnictví. Získané znalosti a dovednosti pak využívala při zhotovování výstavních panelů pro dočasné a trvalé výstavy, které instaloval KDH v prostorách VS ČR i jiných institucí. V roce 2000 se stala asistentkou a později kurátorkou sbírkových a mobiliárních fondů KDH, který byl začleněn do Institutu vzdělávání VS ČR, přejmenovaného v roce 2013 na Akademii VS (AVS) ČR se sídlem ve Stráži pod Ralskem. Do její náplně práce patřila péče o historicky významné materiály. Vyhledávala a soustřeďovala písemnosti, fotografie a trojrozměrné předměty z minulosti českého vězeňství k jejich využití pro výstavní činnost. Své schopnosti a zkušenosti zúročila zejména při zhotovení stálé historické expozice na Vrchním soudu Praha (2004) a ve věznicích Valdice (2007), Mírov (2008) a Plzeň (2012). Její nápaditost a zručnost se uplatnila též při instalaci výstavy nepovolených předmětů vězňů, kterou využívá AVS ČR. Z výstav pro veřejnost, na jejichž zhotovení se též podílela, je třeba připomenout dvě významné dočasné výstavy, instalované v galerii Jazové sekce pod Pražským hradem. V roce 2014 zde byla instalována výstava s názvem „Z minulosti do přítomnosti českého vězeňství“, zachycující vývoj vězeňství na území Čech, Moravy a Slezska v letech 1850 – 2014. V roce 2015 pak výstava u příležitosti 150. výročí založení ženské trestnice v Praze – Řepích s názvem „Působení boromejek u odsouzených žen v letech 1854 – 2015“. V roce 2016 graficky připravila výstavu o životě reformátora Františka Josefa Řezáče a jeho odkazu českému vězeňství a školství. Všechny uvedené výstavy jsou využívány v AVS ČR jako názorné učební pomůcky k historii českého vězeňství. Také významně přispěla k dokumentační přípravě Památníku národního útlaku a odboje v Panenských Břežanech, který byl otevřen v roce 2017. Není bez zajímavosti, že se podílela i na řešení grafického návrhu praporu VS ČR, vlajky a medaile AVS ČR. Nad rámec svých funkčních povinností se ochotně zapojila do badatelské a publikační činnosti. Již v letech 1990 – 1992, kdy KDH plnil úkoly spoluřešitele grantového projektu „Retribuční vězni a české vězeňství v letech 1945 – 1955“, jehož garantem byl Slezský zemský ústav v Opavě, pomáhala zpracovávat archivní prameny. V té době navázala pracovní a posléze i přátelské kontakty s opavskými historiky: prof. PhDr. Mečislavem Borákem, CSc., doc. PhDr. Dušanem Janákem, Ph.D. , doc. PhDr. Tomášem Staňkem, CSc. a v neposlední řadě s PhDr. Alenou Šimánkovou z Národního archivu Praha. Je spoluautorkou knihy „Z minulosti do přítomnosti pankrácké věznice“, vydané v roce 2009 u příležitosti 120. výročí založení c.k. trestního ústavu pro muže Praha – Pankrác. K plnění badatelských úkolů KDH se v následujících letech soustavně věnovala problematice pohřbívání vězňů a vězeňských hřbitovů se zaměřením na počty popravených a zemřelých politických vězňů ve výkonu vazby a trestu odnětí svobody v Praze a identifikaci jmen tajně pohřbených na ďáblickém a motolském hřbitově. V této souvislosti se stala známou mezi členy Konfederace politických vězňů a Sdružení bývalých politických vězňů. Je známa i mezi posluchači a absolventy právnické fakulty UK, kterým každoročně poskytuje pomoc při divadelní rekonstrukci vybraného politického procesu v rámci mezinárodního protitotalitního festivalu Mene Tekel, konaného v Praze. Od založení interního časopisu Historická penologie v roce 2003 publikuje na jeho stránkách své odborné články.  Za nejvýznamnější příspěvek lze považovat postupné zpracovávání a publikování studie o řízení a organizaci vězeňství v letech 1865 – 1992 s názvem „Cesta ke vzniku Generálního ředitelství VS ČR“. Její snahou je napomáhat k poučení z minulosti českého vězeňství pro současnost i budoucnost na základě objektivní analýzy historických faktů. Její historická paměť ji umožňuje identifikovat dnes již neznámé tváře na dobových fotografiích, uložených v depozitáři KDH. Cíl svého snažení však nespatřuje jen ve výsledcích své výstavní, badatelské a publikační činnosti, ale především v jejím účinku na praxi vězeňského personálu. Tomuto cíli, ke kterému ji vedla práce ve VÚPen, zůstává věrná přesto, že od jejího nástupu uplynulo 45 let. S kolegyní Alenou Kafkovou úzce spolupracuji v KDH již 25 let. Za tu dobu jsem poznal, že patří k lidem, kteří dokážou pracovat s plným nasazením a nikdy nic nepředstírají, i když je to pro ně nevýhodné. Ale právě proto jsou vzácní i bez akademického titulu a zasluhují si pochopení, podporu a uznání. V Praze dne 10. 7. 2017 Autor: PhDr. Aleš Kýr (vedoucí Kabinetu dokumentace a historie AVS ČR)