Přejít k obsahu Přejít k hlavnímu menu

STRÁŽ POD RALSKEM 24. června (VS ČR) – Deset dobrovolníků, kteří mají v programu Dopisování s vězni za své klienty odsouzené osoby, navštívilo Akademii a Věznici Stráž pod Ralskem. Mohli tak nahlédnout do světa těch, se kterými si píší, a také se utvrdit v přesvědčení, že jejich práce má smysl.

Dopisování s vězni je program při SOS Centru Diakonie  ČCE  - SKP v Praze, kterým od roku 2007 prošly desítky dobrovolníků nejrůznějšího věku i profesí. Věnují se dopisování s vězni, kteří o tuto službu projevili zájem dopisem do denního krizového SOS Centra. V současné době v programu působí 38 dobrovolníků, kteří z Prahy odesílají dopisy do věznic po celé České republice.

Dobrovolníci trávící pravidelně několik hodin měsíčně dopisováním s odsouzeními chtěli alespoň trochu nahlédnout do reality svých klientů, a proto s díky přijali pozvání Akademie Vězeňské služby a Věznice Stráž pod Ralskem na několikahodinovou exkurzi.

Návštěva začala právě v Akademii Vězeňské služby, kde se dobrovolníkům věnoval ředitel František Vlach. Po prohlídce učeben a krátkém seznámení s vězeňstvím v ČR si návštěvníci podrobně prohlédli i školicí středisko, kde se nacvičují praktické dovednosti, a byly jim zodpovězeny jejich četné dotazy.

Silně na dobrovolníky zapůsobila návštěva ve věznici, kde se dobrovolníkům intenzivně věnovali terapeut Vojtěch Roztočil a kaplan Martin Škoda a ukázali jim katr, vycházkový dvůr a návštěvu zakončila velice podnětná diskuze v kapli, nejen o důležitosti duchovního rozměru lidského života.

Dobrovolníci velice ocenili tento pohled „z druhé strany“ na své klienty. Některé momenty byly jistě oči otevírající či šokující a dobrovolníci odcházeli se spoustou myšlenek a námětů na přemýšlení.

„Ráda bych moc poděkovala, že nám byla tato návštěva umožněna,“ řekla Vendula Honzlová Exnerová, koordinátorka dobrovolnického programu Dopisování s vězni. „Jsme hluboce přesvědčeni, že naše práce s vězni má smysl, že i člověk, který se ocitl svým zaviněním ve vězení, si zaslouží, abychom se k němu jako k člověku chovali a poskytli mu bezpečné prostředí pro sdílení pocitů, zážitků, starostí i radostí. Jsem ráda, že díky dopisům našich dobrovolníků můžeme odsouzeným zprostředkovat trochu světa „tam venku“ za branami věznice.“

Sdílet článek

Facebook
Platforma X