Akademie VS ČR

„Pošli první vlaštovku.“ To je nápis na letáku, se kterým se odsouzení mohou setkat ve věznicích. První vlaštovkou je míněn dopis, který začíná, často mnohaletou, korespondenci s dobrovolníkem v programu Dopisování s vězni organizovaném SOS Centrem Diakonie Českobratrské církve evangelické – Střediskem křesťanské pomoci v Praze.

Dopisování s vězni funguje ve stávající podobě s akreditací ministerstva vnitra již od roku 2007. V posledním roce se jeho činnost zintenzivnila. Díky vstřícnému postoji především vězeňských kaplanů a vychovatelů, se informace o něm dostávají k stále většímu počtu odsouzených, kteří možnosti psát si s někým „tam venku“ rádi využívají.

V současné chvíli je do programu zapojeno 38 dobrovolníků. Ti si dopisují s 46 klienty umístěnými ve věznicích po celé České republice. Paleta dobrovolníků je pestrá – pracují v nejrůznějších profesích, jsou různého věku (podmínkou k vstupu do programu je dovršení 18 let), nikoli však genderu, neb až na čestné výjimky se jedná o ženy.

Za posledního půl roku klienti z programu obdrželi na 200 dopisů. Každý měsíc tak dobrovolníci napíší 25-30 dopisů, a podobný počet jich též dostanou od svých klientů.

Jak vlastně toto dopisování funguje? Prioritou je zajištění bezpečnosti, a tedy anonymity, dobrovolníků. Dopisy od klientů chodí do SOS Centra na pražských Vinohradech, odkud si je dobrovolníci vyzvedávají a odnášejí do blízké „dopisovny“. V ní najdou vše potřebné k psaní a odesílání dopisů – počítač, tiskárnu, obálky, známky, psací potřeby, případně časopisy, pohledy omalovánky, chtějí-li klientům udělat radost. Dobrovolníci nesdělují klientům své celé jméno ani jakékoli životopisné údaje, mnozí využívají k dopisování přezdívku.

Je vlastně možné si za takových podmínek psát s druhým člověkem? A o čem vlastně? „Ze začátku jsem hodně přemýšlela, co vlastně psát, aniž bych musela zabíhat do podrobností o mé práci a rodině,“ říká dobrovolnice s přezdívkou Cecílie. „Po pár dopisech jsem ale zjistila, že to důležité, co člověk může s druhým člověkem sdílet se vlastně týká úplně jiných témat – pocitů, úvah a myšlenek – a může být mnohem osobnější než popis běžného pracovního dne. Zachování anonymity tak pro mne není žádným limitem.“

Dlouhodobé fungování programu naznačuje, že jeho účel má smysl pro obě strany. Klienti, odsouzení za nejrůznější, často velice závažné trestné činy, mají možnost v dopisech vyjádřit své pocity, obavy, přání a sny a neztratit tak kontakt s „normálním“ světem a společností mimo zdi věznice. Pro některé může být tento kontakt impulsem k větší práci na sobě a následně napomoci jejich znovu začlenění do společnosti.

A co z programu získávají dobrovolníci, z nichž mnozí v něm fungují již řadu let? „Dobrovolníci skrz dopisy poznávají dost často nejen svět za zdí, ale i sami sebe. Získávají nové pohledy na život, boří své stereotypy. S klienty často otevřou témata, nad kterými by sami nepřemýšleli. A všechny psaní dopisů velmi baví,“ říká Vendula Honzlová, koordinátorka programu.

Program Dopisování s vězni ale není jen o dopisech, dobrovolníkům nabízí i řadu doplňkových vzdělávacích možností a zážitků. Letos v létě například navázal spolupráci s Akademií vězeňské služby a Věznicí ve Stráži pod Ralskem, které někteří dobrovolníci navštívili. Kromě prohlídky Akademie strávili dobrovolníci několik hodin prohlídkou věznice, díky které si mohli lépe představit, co jejich klienti v běžném životě prožívají.

Dobrovolníci mají k dispozici pravidelné supervize, kde mohou probírat některé náročnější zážitky ze svého dopisování; a také semináře se zástupci jiných neziskových organizací věnujících se podpoře odsouzených, případně diskuze s bývalými vězni, kteří tuto svou životní etapu zvládli a úspěšně se zařadili zpět do většinové společnosti.

„Program je přínosný pro všechny zúčastněné. Klientům poskytuje bezpečné prostředí pro sdílení starostí, radostí i každodenních myšlenek, dobrovolníky podněcuje k přemýšlení o vězeňské problematice a zároveň jim přirozeně pomáhá ukotvit vlastní morální a hodnotový systém.

Doufám, že se nám v rámci dopisování podaří propojit mnoho dalších dlouhodobých dvojic dobrovolníků a klientů. Obohacující korespondenční kontakt, který je cílem každého dopisování, může klientům pomoci zmírnit negativní dopady výkonu trestu odnětí svobody. Současně věřím, že díky dobrovolníkům se daří šířit osvětu o vězeňském prostředí do širší společnosti a bořit společenská dogmata. Za každým vězněm je třeba vidět především člověka, který se vydal špatnou cestou,“ doplňuje Vendula Honzlová.