Generální ředitelství

Odborníci z řad psychologů i vězeňských vychovatelů zdůrazňují, že duchovní služba, kterou v nápravných zařízeních vykonávají vězeňští kaplani, je velmi důležitá. Není to jednoduchá práce. Jen v pražských věznicích mají na starost stovky osob. Většina z nich se v reálném životě nikdy s duchovním nepotkala. I proto má jejich služba mimořádný význam. V rozhovoru pro PrahaIN.cz to prohlásil hlavní kaplan Vězeňské služby ČR Otto Broch.

Čím nejvíce pomáhá pastorační služba obviněným nebo odsouzeným? Oceňují možnost vyslechnout Boží slovo, nebo je pro ně spíše důležitý kontakt s člověkem, který jim naslouchá, mohou se vyzpovídat a otevřeně si promluvit o osobních i jiných věcech?

Vězeňská duchovní služba, ať už kaplanů nebo dobrovolných duchovních, má ve Vězeňské službě ČR své pevné místo. Formy duchovní služby jsou různé a vycházejí nejen z osobních a církevních předpokladů jednotlivých duchovních, ale také záleží na tom, v jakém vězeňském zařízení tito duchovní působí. Když se jedná o obviněné ve vazebních věznicích, jsou těžištěm této služby především osobní a pastorační rozhovory. Ve výkonu trestu se spíše klade důraz na řízené aktivity, jako jsou bohoslužby, biblická setkání, modlitební či vzdělávací skupiny. Výhodou i jistým privilegiem duchovních je možnost hovořit s vězněnými i o osobních tématech. Duchovní by především měl umět být nablízku potřebným a pomáhat jim nalézt vnitřní rovnováhu v jejich situaci a ukázat jim cestu. Ne vždy to musí mít tato pomoc duchovní rozměr, ale ten lidský by neměl chybět nikdy.

Vyhledávají vaši službu spíše vězni, kteří jsou si vědomi, že spáchali trestný čin a litují toho, anebo spíše odsouzení, kteří nelitují svých provinění a chtějí pouze duchovní pomoc?

Duchovní ve vězení jsou otevřeni všem, kteří o jejich službu a o setkání s nimi projeví zájem. Je pravda, že naprostá většina vězněných, kteří vyhledají duchovního, mají více či méně náboženské motivy. Je ale také velká skupina těch, kteří vyhledají příležitost promluvit si s kaplanem proto, že v něj mají důvěru. Vědí, že jim bude naslouchat a snažit se pomoci. Postoj vězněných k jejich vině je opravdu různý, a především se vyvíjí. Jedním ze základních principů duchovní služby je přivést člověka k přiznání si svého podílu viny. Bez toho není žádná skutečná změna a náprava možná. A vůbec se to netýká jen vězněných osob. Když jsem sloužil jako kaplan, při mnoha setkáních s vězni jsme o Bohu vůbec nemluvili. Přesto se těmto lidem ulevilo a byli za to rádi.

Jak působí vězeňské prostředí na odsouzené, ale i na duchovní?

Vězeňské prostředí je velice dynamické. Ať už ho posuzujeme z hlediska existenciálního, emočního nebo duchovního. Říká se, že vězení člověka naučí to špatné, co dosud neznal. Já dodávám, že i to dobré, co neměl v životě na svobodě možnost poznat. Záleží na každém, co je schopen a ochoten si z tohoto prostředí odnést. Já sám jsem jako nejprve dobrovolný duchovní a později jako kaplan sloužil ve vězení více jak třicet let. Určitě mne toto prostředí ovlivnilo. Vnímám ale daleko více pozitiv. Záleží na každém, jak život v tomto prostředí zvládá a jak se s ním dokáže vyrovnávat.

Procházejí kaplani před nástupem služby ve věznicích přípravou, nebo se spoléhají pouze na svoji vnitřní odolnost a víru v Boha?

Na službu duchovního ve vězení se nedá beze zbytku připravit. Důležitou roli hraje i vnitřní dispozice a povolání k této službě. Příprava je ale v tomto případě nezbytná. Přece jen jde o natolik specifické prostředí a kategorii lidí, že bez řádné přípravy by práce s nimi byla velice obtížná a riziková. Ať už jde o oblast profesní či duchovní formace. Tuto službu také nemůže vykonávat každý zájemce. Bez pověření vysílající církve a bez předchozí zkušenosti jako dobrovolný duchovní se nikdo kaplanem stát nemůže. A i potom každý prochází navazující odbornou, formační a duchovní přípravou.

Kolik vězňů například v pražských věznicích pravidelně navštěvuje modlitebny a vyhledávají i duchovní pomoc?

V pražských věznicích v Pankráci i na Ruzyni působí vždy tři kaplani z různých křesťanských církví ve spolupráci s dobrovolnými duchovními. O duchovní službu je zde velký zájem i proto, že se jedná o vazební věznice. Dá se říci, že duchovní tam systematicky pracují se stovkami vězněných, což jistě není málo. Velká většina z nich neměla nikdy předtím nebo mimo toto prostředí možnost setkat se s duchovním. Také proto je duchovní služba ve vězení tolik důležitá.

Lze prostřednictvím Božího slova dosáhnout nápravy i u těžkého zločince, který má třeba na svědomí lidské životy?

Šanci na nápravu má každý. Ne každý ji však dokáže využít. Každý duchovní ve vězení má zkušenost s obrácením se vězněných. Ať už se jedná o doživotního zločince nebo neplatiče alimentů. Boží milost si v tomto nevybírá, a je to dobře. Na druhou stranu je třeba říci, že důvodem takového obrácení není vždy jen hlásání Božího slova. Někdy jde i o příklad jednání a přístup duchovního nebo ve správné chvíli vyslovené potřebné slovo útěchy či napomenutí. Viděl jsem mnoho obrácených i skrze modlitbu a po zkušenosti s působením Božího Ducha. Častěji se přitom obrátí člověk, který Boha předtím neznal, než ten, kdo tvrdí „znám ho“, ale podle Jeho skutků nejedná.

Žijeme v poněkud neklidné době, a u velké části veřejnosti se projevují obavy z válečného konfliktu na Ukrajině, před tím se obávali dopadu covidu. Projevuje se tento neklid a obavy i u vězňů?

Nedá se říci, že by v současné nebo minulé době takovéto obavy převládaly. Každý, kdo je odloučený od své rodiny a svých blízkých, prožívá obavy a strach o ně. Samozřejmě i o svoji budoucnost. Strach je něco, s čím se setkává každý z nás. Jedinou obranou je nepouštět si jej příliš hluboko do sebe a mít své vlastní radosti. Práce s vězněnými je často především o odbourávání strachu z budoucnosti, ze zklamání, z nejistoty. A při situacích hrozícího nebezpečí je duchovní služba nezastupitelná. Kaplani i dobrovolníci nasazují všechny své síly a schopnosti, aby pomohli překonat to těžké v nás i okolo nás.

Jak hodnotíte možnost pastorační služby ve věznicích za 34 let?

Mám výhodu, že znám vězeňskou duchovní službu téměř od počátku. Od roku 1992 jsem začal působit jako dobrovolný duchovní v Olomouci. Pak jsem byl zde více jak dvacet let kaplanem. Úplné začátky byly velice spontánní a nekoordinované. Pak bylo založeno občanské sdružení Vězeňská duchovenská péče, z kterého vzešli i první kaplani. Proces začleňování duchovní služby do Vězeňské služby nebyl pokaždé jednoduchý, ale vždy jsme měli podporu jejího vedení. Nyní už je duchovní služba nedílnou součástí Vězeňské služby, a především odborného zacházení s vězněnými osobami. Kaplani mají mnoho možností, jak pracovat s vězněnými, ale také hodně povinností. Je to práce jako každá jiná. Přesto je výjimečná v tom, že je zároveň posláním a Bůh jí mocně žehná.