Generální ředitelství

Počátek roku 2008 přinesl zavedení regulačních poplatků i u lékařů ve vězeňském zdravotnictví. Poplatky se, stejně jako v civilních zdravotnických a nemocničních zařízení, vztahují nejen na návštěvu u praktického lékaře ve věznici, ale i při zajištění léčiv či situaci hospitalizace ve vězeňské nemocnici. Výše regulačních poplatků je stejná jako v případě pobytu na svobodě: 30, 60 a 90 Kč. Odlišný je však způsob úhrady vzhledem k bezhotovostnímu platebnímu styku vězněných osob. Pokud poskytne péči podléhající poplatku zařízení vězeňské služby, strhne věznice obviněnému nebo odsouzenému příslušnou částku z účtu. V případě, že vězeň nemá dostatek peněz, povede vězeňská služba odpovídající částku jako pohledávku a bude ji vymáhat. Pokud je třeba regulační poplatek uhradit mimovězeňskému zdravotnickému zařízení (za které se považuje i lékárna) a vězeň má na svém kontě dostatek prostředků k jeho úhradě, uhradí vězeňská služba poplatek mimovězeňskému zařízení k tíži účtu vězně. Pokud vězeň nemá dostatek peněz k úhradě regulačního poplatku, oznámí to věznice zdravotnickému zařízení, které bude muset částku vymáhat přímo na obviněném nebo odsouzeném. Zatímco regulačním poplatkům v průběhu výkonu vazby nebo trestu podléhá např. klinické vyšetření v souvislosti s léčebnou péčí, návštěva odborného lékaře či každý den hospitalizace ve vězeňské nemocnici, regulačním poplatkům nepodléhají např. laboratorní nebo diagnostická vyšetření vyžádané ošetřujícím lékařem nebo klinická vyšetření pro potřeby medicínsko-právní (jedná se např. o prohlídky při přijetí do výkonu vazby či trestu nebo před přemístěním do jiné věznice apod.). Každý obviněný či odsouzený je informován prostřednictvím "Poučení při přijetí obviněného do výkonu vazby/odsouzeného do výkonu trestu odnětí svobody" o povinnosti hradit regulační poplatky v souvislosti se zdravotní péčí. Vězeňská služba jako organizační složka státu takovou povinnost nemá, takže jde o dluh pojištěnce vězněné osoby vůči cizímu zdravotnickému zařízení. Současně je tedy informován o skutečnosti, že pokud nebudou poplatky uhrazeny do propuštění, budou následně vymáhány občansko-právní cestou. Odsouzení pojištěnci si musejí hradit nadstandardní péči, to znamená zdravotní péči nad rámec úhrady z veřejného zdravotního pojištění a s výjimkou medicínsko právních výkonů. Pokud jde o lék, který přesahuje cenu hrazenou z veřejného zdravotního pojištění a odsouzený pojištěnec jej prokazatelně potřebuje a nemá vlastní prostředky na jeho úhradu, uhradí doplatek vězeňská služba ze svého rozpočtu a částku pak vymáhá. Dále je vězněným osobám umožněno zřízení zvláštního účtu na finanční prostředky zaslané zvenčí s označením na léky, na zdravotní péči apod., tedy způsobem, který jednoznačně vyjadřuje úmysl dárce hradit za osobu zdravotní péči. Tyto prostředky lze použít pouze za účelem úhrady regulačních poplatků, doplatků na léky a zdravotní péče ve prospěch konkrétní vězněné osoby. Úhradu provede věznice na základě dokladu vystaveného zdravotnickým zařízením, včetně lékárny. Z tohoto účtu nejsou prováděny jiné srážky. Nečerpaný zbytek účtu se při ukončení pobytu ve vězení vrátí odesílateli. U cizinců ve vazbě stát hradí potřebnou zdravotní péči podle mezinárodních úmluv. Pohledávku uplatňuje u jejich pojistitelů. Problém je s některými zeměmi mimo EU, se kterými nejsou podepsány smlouvy o poskytování a úhradě zdravotní péče, jde například o Ukrajinu. V těchto případech hradí potřebnou péči stát a poté peníze po obviněném cizinci vymáhá. Faktury za lékařské výkony provedené nepojištěným cizincům mimo vězeňská zařízení platí vězeňská služba.